V dobách mého teraristického začínání jsem mimo jiné choval V. berus. Samice z odchytu sice nežraly, ale jeden z jejich potomků u mne v chovu zůstal další dva roky. Z miniaturní, asi 8 cm dlouhé zmijky vyrostl za ty dva roky krásný asi čtyřiceticentimetrový sameček. Bez problémů přijímal myši a kopané hraboše. Jednou mi kdosi donesl slepýše, zhruba stejně velkého jako byl ten zmiják. Z literatury jsem věděl, že v přírodě slepýši patří do potravního spektra zmije. Tož co to nezkusit...
Hodil jsem slepůcha do terárka a začaly se dít věci. Zmije se zakousla do slepýše pár cm za hlavou a nepustila. Rozeznala, že se jedná o jiný typ kořisti než jsou hlodavci a asi i věděla, že pustit ho, zcela jistě znamená být bez večeře. Žrala ho de facto za živa. To se samozřejmě slepýšovi nelíbilo a začal se bránit. Snažil se kousnout, ale to mu vzhledem k místu uchopení moc nešlo. Zmije postupně přežvejkávala k slepýšově hlavě. Ten se o to víc bránil.
Divadlo na půl hodiny a kompletní rekonstrukci habitatu. V teráriu nezůstal "kámen na kameni". Bohužel v té době jsem vlastnil jen nějakou příšernou sovětskou SMENU, fotky a negativy se někde ztratily.

PS. ochrana přírody se tehdy tak nebrala