Ale zase můžeš narazit na blbečka, který na sobě nechá dříví štípat... a dokud je - díky všem bohům - zdravý a nechá se alespoň základně prozkoumat, aniž by se pokusil mě zavraždit... Pravda, odchod z terária skokem přes hlavu a podobné okamžiky zanechávají stopy, ale dá se to předvídat a tím pádem škody minimalizovat...
Teď jsme si s kočkou z útulku přinesli chřipku. Týden podávání antibiotik perorálně TŘEM kočkám vydá za podstatně víc, než tři roky chovu leguána, obzvlášť od chvíle, kdy se jim značně ulevilo.
Nebo jak velmi nenápadně vyšetřit prudce inteligentního a značně pubertou zmítaného žaka, to by vydalo na samostatnou publikaci. Jelikož žako k nám dorazil zbídačelý a jen díky pomoci ochotného pana doktora z pražské ZOO se nám povedlo ho zachránit, prohlížím ho paranoidně pravidelně... po 15 letech by se asi dao říct, že už slezl hrobníkovi z lopaty, ale stejně...
V podstatě... když nad tím tak přemýšlím... jediný, kdo mě kdy nerafnul byly andulky.
Ha včíl mudrujte co by míl člověk mět za dobytek!