Co se krmení pro drápkaté opičky týká, skoro bych doporučil založení nového vlákna čistě kvůli přehlednosti - kdybych se zabýval primáty, nebudu údaje o nich hledat ve vlákně o želvím krmení, protože je to jaksi v rozporu se "zdravým selským rozumem".

Zřejmě budu muset zas trochu okomentovat i ty želví granule:
tortoisediet [77.48.70.xxx], 28.11.2011 23:37
Ano konečně debata a né pomluvy.

Pane kolego, nechtějte, abych si měl důvod myslet, že jsme vás přechválil, když jsem ocenil korektní vystupování (pro prodejce jde konec konců o samozřejmou nutnost, což si kolega TeraPlus odmítal byť jen na minutku připustit)...
Stále ještě platí, že složení těch granulí je poměrně dost mimo optimum. Z běžně chovaných druhů to bude vyhovovat nejspíš jen Geochelone (Chelonoidis) carbonaria. Pro většinu ostatních to bude mít málo vlákniny, moc proteinů a úplně pro všechny to má spíš málo nebo spodní hranici vápníku a na horní hranici únosnosti fosforu. Je to vcelku snadno logicky odůvodnitelné - vychází to z použitých surovin pro výrobu těch granulí. Zřejmě z důvodu cenových, potažmo asi i z důvodu nějaké výhody dané vzhledem k "ekologickému zpracování" odpadu z potravinářské výroby to bude asi ekonomicky zajímavé. Troufal bych si ale tvrdit, že i při takovém stylu produkce by se (třeba při použití rozemletých nebo rozdrcených plev z obilí) dalo dosáhnout solidního podílu balastní vlákniny. Vápník se holt musí přidat a něco to stojí, nejspíš to i trochu umenšuje generovaný zisk.
Mezi druhy uváděnými jako krmené tímto krmivem z jedné z těch farem byli i želvy rodu Terrapenne, jenže jejich požadavky na krmení jsou dost diametrálně odlišné od požadavků želv rodu Testudo a jim blízkých. Jako zcela nevhodné by se tak daly tyhle granule (tedy pokud je nebudete míchat 1 díl granulí na 5 dílů nastříhaného sena) označit pro Geochelone elegans, Geochelone (Chelonoidis) chilensis, Geochelone (Centrochelys) sulcata , Geochelone (Stygmochelys) pardalis , Astrochelys radiata a Testudo horsfieldii, velmi pravděpodobně rovněž pro Testudo kleinmanni a severoafrické polopouštní poddruhy Testudo graeca sp. a jihoafrické pouštní druhy rodů Homopus a Psammobates i pro Chersina angulata, tedy nevhodné na dlouhodobé krmení pro druhy z neúživných savan, stepí a (polo)pouští. Pro nejběžnější, tedy Testudo hermanni, Testudo marginata a Testudo (graeca)ibera je vhodnost dost sporná, pro Geochelone (Chelonoidis) denticulata to netroufám posuzovat.
Skutečnost, že to želvám chutná, je lehce irelevantní - je pochopitelné, že nutričně bohatá (ať už na proteiny nebo na jednoduché sacharidy) potrava je v poušti velmi vzácná a když se k ní třeba jednou za rok želva dostane (najde mršinu, nebo nějaké opadávající plody), tak se toho kouká nabaštit, protože se k nim nejspíš zas tak rok nedostane. Naproti tomu v lidské péči, kdy je potravy spíš nadbytek, trpí díky tomuto vybavení instinkty v podstatě civilizačními chorobami.
Jak jsem byl již několikrát uváděl, dlouhodobý nadbytek bílkovin poškozuje ledviny, nadbytek sacharidů může vést k průjmům, ať už přímo, nebo nepřímo (podporuje to přemnožení parazitických a potenciálně parazitických jednobuněčných organizmů – prvoků ve střevě).
Ještě takovou perličku na závěr - Geochelone (Centrochelys) sulcata a Geochelone (Stygmochelys) pardalis podle pozorování v přírodě s oblibou požírají kostní trus hyen, snad hlavně bílý podíl. Hyeny mají extrémně účinné trávení, v takovém materiálu jde převážně o vápenaté sole.