No, pane kolego, ono se vcelku už i ví, co je nejlepší dokonce i pro ty druhy chované v pár kusech. Kromě evropské "klasiky", co teď spí, mám množící se skupinu Indotestudo elongata, těm by tyhle granule dokonce nouzově mohly i vyhovovat, mají obdobné nároky jako carbonárky, ovšem nešmakují jim. O Rhinoclemmys pulcherrima manni jsem se pokusně přesvědčil, že krmení granulemi vede k neplodnosti, naštěstí jen dočasné. Co se sulcát a pardálek týká, mám vcelku zajímavé reference od veterinářů - tyhle druhy jsou natolik běžně k dostání, že představují pro specializované veterináře už významnou část klientely. Pravdou bohužel je, že granule všdr na tom mají jen díl viny, největší díl mají duté lebezně majitelů těch želv.
Bohužel, jde tu o takovou maličkost, totiž o dlouhodobou použitelnost. Želva není králík, výsledky za 5 - 7 let nejsou dostatečně relevantní. Proto je docela dobré pročíst zprávy a články od A. C. Highfielda, ten udělal v oboru asi nejvíc práce okolo diet i uspořádání prostředí.
Jak jsem říkal, bylo by pravděpodobně neekonomické dělat granule pro každý druh, ale možná když už, tak pro druhy s opravdu náročnými požadavky by se další jeden nebo dva další typy granulí uplatnily (nejsem ekonom, netuším, jestli zaplatily).