josefek: Sluníčkářský záchranář, neboli mazlíčkář je takový speciální terminus technicus - člověk, který naprosto nemístně a nelogicky zachraňuje ztejraný, nemocný, zdegenerovaný, nebo jinak "vyřazený" zvířata a má pocit, že tím někomu pomůže... Často pak to zvíře utejrá doma v akvárku po rybičkách, nebo jak píše cejna v pařeništích s vodopádkem, nebo ho drží v nevyhovujících podmínkách a zvíře trápí, nicméně se domnívá, jak je skvělý chovatel. (pak jsou i mraky lidí, který takhle utejraj naprosto zdravý zvíře, protože nejsou schopný si o jejich chovu něco přečíst...) Takových lidí znám několik a většinou jsou to lidi (z 99% holky do 25 let), který mentálně uvízli kdesi ve 14-16 letech. Já sama jsem si tímto obdobím prošla a po čase jsem zjistila, že to, že mám doma -obrazně- přejetýho ježka, chameleona bez nohy, gekona s křivicí, čtyři prašivý kočky od popelnic, nebo agamu bez horní čelisti neni ani v nejmenším "záchrana", ale hloupost a mnohdy týrání zvířat Jsou ale lidi, který si to ani ve vyšším věku nenechaj vysvětlit ani za nic a pořád si melou to svoje, že se má zvířátko dobře a nic mu nechybí, přotom je to úplnej smrtihlav, co mele z posledního Pak je další typ sluníčkářskýho záchranáře, který jaksi nechápe systém potravního řetězce a pohoršuje se nad tim, že existujou potravní specialisti, co žerou třeba jen ještěrky, chamíky a nevezmou třeba myš...viz Radarův boomslang...pak jsou i lidi, co odsuzujou plošně všechny hady za to, že žerou zvířátka, ale to už jsme jinde, tady už se jedná o P. lacus
Přihazuju dnešní oběd A. squamigera