Barvy se u pardalisů vyvíjí praktický celý život, ale lze říci, že v 1-1,5 roku lze považovat vybarvení jako finální a s přibývajícím věkem a svleky se mění jenom odstíny a sytost vybarvení. Vliv na zbarvení má samozřejmě dostatek světla a odpovídající podmínky chovu. Zvíře, které je pořád ve stresu bude mít stresové barvy a celkové vybarvení půjde do háje. A jak píše čtvercová nemůžeš si myslet, že cham bude mít ty nejkrásnější barvy stále. Jiné barvy bude mít při vyhřívání pod žárovkou a jiné, když se bude "dvořit" samici nebo zastrašovat druhého samce.

Co se týče rodičů, tak určitě platí, čím hezčí samec (u samice se to pozná těžko ), tím hezčí potomci, ale nemusí to platit stoprocentně. Zase záleží jaké podmínky chovu poskytneš. Pokud se bude cham krčit někde pod 40W žárovkou a jinak bude mít v teráriu tmu jak v pytli, tak se hezkých barev pravděpodobně nedočkáš.

No a co se týče té genetiky. Je to tak trochu loterie. Před lety jsme kupovali s jednou chovatelkou samce ambilobe od chovatele ze slovinska. Jednalo se o jednu snůšku. Otec byl nádherný zelenočervený odchytový samec. Mně vyrostl do barviček po taťkovi a tomu druhému chybělá červená skoro úplně a měl pruhy také moc hezké, ale výhhradně do modra. Takže asi tak...