Najdu si chvilku a odpovím.

Ledo: Často není důležité jak dlouho člověk něco dělá, ale jak to dělá. Čas je v jistém smyslu poměrně relativní a záleží jen na každém, jak využívá ten svůj. Jinak samozřejmě nechci působit tak, že někoho otravuji (to slovo zní přímo děsivě). Dotaz jsem položil tak, aby se mi ozvali ti, kteří jsou ochotni mi svůj čas věnovat. Jsem reakcí takových lidí potěšen a vážím si toho. Dovolím si i lehce odbočit. Poslední dobou si všímám, že východoevropská uzavřenost a neochota stále přetrvává. Pomalu ani nemůžete oslovit cizího člověka, aniž by si nepomyslel: "Co mi to sakra chce?" Když se zeptáte na ulici staršího člověka kolik je hodin, tak se často tváří jako kdybyste ho šli zavraždit. Za svůj krátký život jsem navštívil čtyři kontinenty a někde pobyl i delší dobu. A mohu říci, že ne všude je to takové. Ochota a větší otevřenost prospívá obecnému blahu. Nejsem typ člověka, který se baví s každým a pořád, ale tu východoevropskou zaprděnost (která je patrná ve všech bývalých koloniích CCCP) moc nemusím. Rozhodně nejsem "Amík" s úsměvem od ucha k uchu. Jsem jenom pragmaticky uvažující člověk. Slušně jsem požádal kolegy chovatele o určité věci. A rozhodně si nepřipadám, že bych se měl za něco stydět nebo něčeho litovat. Naopak, jsem rád, že prostřednictvím Teraporadny (kterou tu zase máme díky technickému pokroku)mohu využít určité možnosti.

Také si myslím, že chov jedovatých hadů patří k činnostem, ke kterým je potřeba přistupovat bezprostředně. Dokumentů, různých kanálů a kdoví čeho ještě mám nakoukáno požehnaně. Ale ještě jsem ty věci neviděl na vlastní oči. A to by podle mého názoru člověk měl (je tam ta empirická zkušenost, může se během instruktáže pohotově ptát nebo si to i sám zkusit). Představ si, že bys chtěl jít lézt do hor. Tady jsou rady zkušených a příprava k nezaplacení. Rozhodně (sám za sebe) nedoporučuji shlédnutí několika dokumentů a pak hned bez jakýchkoli zkušeností tradá... To samé platí o mnoha jiných činnostech, které jsou třeba nebezpečné nebo složitější. A takové činnosti vyžadují neustálý aktivní přístup, zdokonalování se, učení se, naslouchání sobě i jiným a hlavně správná rozhodnutí a zhodnocení svých aktuálních možností. Navíc chovatele určitě jako někdo se zájmem o to samé neurazím. Už jen proto, že pro chovatele jsem také zákazník. A na tom samozřejmě není vůbec nic špatného. A samozřejmě si budu nabídnutou pomoc pamatovat, takže pokud budu mít výhledově v budoucích letech něco zajímavého já, tak... Prostě se s dotyčnými lidmi poznáš, tudíž s nimi navážeš nějaký vztah a z toho vždy vyplývá řada dalších věcí (ať už si to člověk uvědomuje nebo ne).

Jinak obecně si dovolím shrnout několik výhod, které v osobním setkání jako začátečník shledávám:

a) Manipulace a všechno co se týká zacházení se zvířaty (případně si manipulaci pod dohledem chovatele vyzkouším. Což je jenom na něm. Každopádně vidět to na vlastní oči je samo o sobě určitě k nezaplacení. Navíc je tu možnost diskuze).
b) Uvidím terária, ve kterých chovatel jedovaté hady chová. Terárií jsem už viděl spoustu, ale není k zahození probrat s chovatelem toto téma a jeho zkušenosti (v tomto případě i téma praktičnosti terárií pro jednotlivé druhy).
c) Možnost diskutovat. Budu moci bezprostředně probrat s chovatelem různé aspekty chovu. Na některé otázky se nechci ptát zde, ale chci je osobně probrat s jednotlivými chovateli. Jedině tak získám informace, které pro mě budou mít hodnotu (jde v zásadě o nějaké ty praktické věci a jak je chovatelé řeší - nemyslím tím teď "pravidla" chovu, atd.).

Nechat se zaměstnat v zoo neplánuji (navíc v těch českých moc jedovatých hadů není), rozhodně ne za účelem získání této zkušenosti. Profesně se věnuji jiným věcem. Za úvahu by stálo nějaké serpentárium nebo laboratoř (to by byla zajímavá zkušenost), ale takové možnosti v ČR nejsou. A i kdyby mě posedlo nutkání, tak neplánuji z "rodinných" důvodů opouštět republiku (i když bych často hodně rád...). Prostě jako budoucí chovatel to neshledávám jako vhodné řešení.

Jsem už rozhodnutý. Docílil jsem stavu mysli, kdy je všechno ve vnitřní harmonii. Instinktivně takový pocit mám, takže nehodlám nic zpochybňovat. Teď si už jen volím cestu, jak svého cíle dosáhnout. V žádném případě nejde o žádnou "zkoušku". Takhle se na to nedívám. Cítím potřebnou psychickou vyrovnanost a jen volím cestu, jak na to jít tak, abych bez pochybností všem chovaným zvířatům dokázal poskytnout 100% péči a přejal za své chovance plnou zodpovědnost. Podle toho, jak se má cesta bude vyvíjet si budu vybírat zvířata. Vždy však s jistotou, že pro ně udělám všechno potřebné.

Co se týče rozkrmování hadů, tak si myslím, že je to třeba dělat až když je to nutné. Samozřejmě u různých druhů jsou různé způsoby dráždění kořistí (to mám taky teoreticky načtené), ale pokud je třeba rozkrmit, je to prostě potřeba. Nejdřív fígle, když nezaberou, tak rozkrmit. Stejně, když je potřeba vzít hada do ruky při poskytování zdravotní péče, tak toho by měl být chovatel také schopen.

S nejedovatými hady zkušenosti mám (a nějaké ty terénní trochu také). Osobně si ale myslím, že každý druh (ne-li jedinec) má svá specifika. Věřím, že chov "carinát" pomůže člověku připravit se na chov některých korálovcovitých hadů. Ale nevím, k čemu by mi vzhledem k odlišným vzorcům chování bylo chovat "carináty", když chci chovat "squamy"? Chce to být otevřený a získat cit pro ten daný druh. Ale souhlasím, že chov nejedovatých hadů je jako počáteční průprava nezbytný, poněvadž si zvykneš na hady jako takové (tím myslím inkasování svých prvních razítek od nejedáků při přihlouplé začátečnické nepozornosti a neobratnosti). Souhlas. Zase to má ale své meze. Nebudu chovat deset let letargické guttaty nebo "regiusky" a brát to jako přípravu na chov jedovatých hadů. Je potřeba odlišit, co nabízí zkušenost s konstruktivním přínosem k dané věci a co ne.

Jan Lauermann: Děkuji za odpověď. Samozřejmě to pro mě hodnotu má, protože jde o zkušeností podložené informace. Viděl jsem nějaká videa rozkrmování "squam". Tuším, že jedno z nich bylo dokonce Radarovo. Ale nejsem si tím jistý. Had vypadal poklidně a přesně, jak se zakousla, tak už bylo vyhráno a v pohodě polykala. Oproti tomu jsem slyšel zvěsti o neklidných mláďatech druhů rodu Trimeresurus, která byla při tom velmi neklidná a navíc dokázala vykrucovat zuby do nejnemožnějších úhlů. Atherisky se mi hodně líbí a také si myslím, že pro začátek jsou vhodné (vhodných druhů je podle mého názoru dostatek, ale záleží to na osobních preferencích). Rozhodl jsem se prostě takhle. V budoucnu se budu věnovat i jiným rodům.

Aurifer a Radar: Tak uvidím sám, jak bude reagovat ta moje. Zkusí se dráždit a když nic, tak se rozkrmí (samozřejmě když nebude žrát sama - třeba bude nebo bude už rozkrmená - tohle není nějak až tak zásadní).