Nakolik jsem procházel publikované články pana profesora Veselého, týkaly se vesměs buďto hmyzu (střevlíkovití brouci, vážky), nebo šupinatých plazů - ještěrů a hadů s jedinou výjimkou spoluatorství s (Vítem?) Zaavadilem o Emys orbicularis v Česku. Ono metabolismus býložravé suchozemské želvy a hmyzožravého gekona se poněkud liší a údaje o nich jsou vzájemně nepřenosné, nebo přenosné jen s jistou opatrností. Obdobně viz prof. Drbal.
Nechci se zbyteně přít, ale údaje od chovatelů a publikované třeba v Zychově knize "Želvy v přírodě a v lidské péči", se mi jeví trochu relevantněji.
Co se vašeho zvířete týče, zkuste z želvy dostat trochu čerstvé moči. Něco málo by mohl eventuálně napovědět i docela obyčejný papírek na testování moči. Vyjde to o dost levněji, než rozbor krve (který je samozřejmě spolehlivější), třeba to aspoň napví míru metabolického rovratu. Kupodivu, jednou z příčin může být přehřátí, např. způsobené nevhodnou "architekturou" terária a zrovna tím topným šutrem. Topné kameny nebo desky, pokud nejsou termostatem hlídané na nějakých maximálně 25 stC, jsou obecně pro suchozemské želvy mírného pásma nevhodné. Vzhledem k tomu, že želví krunýř působí jako docela slušný sluneční kolektor, je většina želv mírného pásma vybavená tak, že teplo vnímá hlavně na horní straně krunýře (než se odspodu přehřje vršek krunýře, to už to dokáže se systémem udělat slušné škody). Nadto úplná mláďata tráví v přírodě dost času v úkrytech, viděl jsem, jak děcko "úspěšně" našlo nedávno vylíhlé želví mrně a taháním ho na sluníčku ho "odkráglovalo" (dostal jsem se tomu želbohu pozdě). Takže se zas až tolik nepečou, jako dospělejší (nebo spíš větší) zvířata.
Co se Repti-Glo zářivky týká, pokud je víc jak 20 cm nad zvířetem, efekt z toho je vcelku minimální.