O tomto psal už kdysi i Khor na svých stránkách. V přírodě dochází k ohřevu přes karapax, v žádném případě přes plastron. Karapax je protkán žílami, které se větví, zjednodušeně řečeno, kdy jeho svrchní část část působí jako solární panel (někde jsem také četl, že tomu u některých populací napomáhá i kresba resp. skvrny kopírující na štítcích hlavní krevní řečiště, kde jsem to sebral už ale netuším a potvrdit to nemohu) a kapilárie pak rozvádí teplou krev do zbytku těla. Je to přesně ten důvod, proč má na studené zemi želva teplý plastron, přestože se dotýká chladné země, klidně o deset stupňů chladnější. Pro můj chov z toho plyne, že pro želvy prostě přichází z přírodních hledisek v úvahu pouze výhřev skrze karapax (když pomineme druhy želv, které se slunečními paprsky nepřicházejí do styku vlivem vegetace, přesto žijí v relativně stabilních teplotách, kdy k aktivitě nepotřebují nahřívání - to se ale netýká nejrozšířenějších Testud).
I v ubikacích s větším počtem želv nemám žádné topné desky, ale raději přidám o kus dál další žárovku, nebo stačí použít silnější zdroj, který dobře pokrývá větší plochu a navíc tvoří gradient.
Po přečtení víc textů s údaji o poškození vnitřních orgánů - játra, ledviny, ale i prosychání plastronu, loupání štítků apod., jsem dále už ani nebádal. Chovám zvířata tak, jak považuji za nejpřirozenější. Určitě by bylo fajn, kdyby se k tomuto vyjádřil někdo, kdo ví víc, nebo se tím zabýval do podrobna. Můžu zde prezentovat jen co jsem kde přečetl, nejsem veterinář.
Snad Vám to stačí takhle.