Jo, každej komu nedoroste chámík se ohání tím, že je určitě trpasličí A že jim to chovatel neřekl, tak to přece nemůžou vědět. Každej druhej dotaz tu začíná tím, že mládě bylo špatný už při koupi

A povinnosti prodávajících? Asi nikdy se mi nestalo, že bych si koupila něčí odchov, a ten člověk mi k tomu nic neřekl. Vždycky jsem dostala návod k chovu i od chovatele. Takže bych to neviděla na neochotu - snad všichni jsou rádi, že můžou mluvit o svých odchovech. Nebo ne? Spíš se kupující neptaj a nechtěj nic slyšet, jen se pak rozčilujou, že jim nikdo neporadil. Mě stačilo, když jsem před x lety prodávala odchov chameleonů - byl to můj první odchov něčeho "většího" (a tak jsem byla náležitě hrdá) a prodávala jsem je celkem pozdě. Byly už odrostlý, snad skoro půlroční a k nim jsem dávala základní návod a doporučení krmit je, dokud jsou mladý, co nejvíc. A kontakt na mě, kdyby něco. Pak jsem od nový majitelky dostala vynadáno, že mělo mládě třas v nohou a veterinář jim řekl, že prej je špatně krmit ho tolik, prej pak moc rychle roste. Takže jsem nakonec byla ještě za debila, protože když to řekl veterinář (kterej viděl chameleona poprvé), tak je to pravda. Raději už jsem se ani nezajímala, jak to dopadlo. Takže bych vinu neházela na prodejce, jasně, že můžou ovlivnit, komu zvíře prodají, ale to by asi neprodali nic. Můžou jen doufat. U zvířat, kde je pár odchovů to asi jde, taky jsem zažila člověka, kterej si dělal minikonkurz na nový majitele a úplně nejraději byl, když celej odchov prodal jednomu člověku. Ale taky měl max. 8 mláďat ročně a ještě ne moc obvyklej druh.

Ale zase bych to tolik nehrotila, protože si ještě moc dobře pamatuju na svoje začátky, kdy se mi taky pár věcí nepovedlo. I když dneska nechápu, jak to, že mi to tehdy nedošlo...