Dobrý den
Na teraristických burzách,kam pravidelně dojíždim se vedou různé řeči.Mezi nejživější debaty patří ty o začátečnících a jejich věčně se opakujících dotazech,které končí slovy,,Omlouvám se,ale nikde jsem tyto informace nenašel,,.
Proč o tom píšu.Při pročítání časopisu Akvárium Terárium 2/1999,jsem narazil na článek pana Petra Skalky,který pojednává právě o těchto začátečnících.Myslel jsem si,že je to fenomén této doby,ale bohužel,tento problám tu byl a je a bude.
Prosím čtete.
Děkuji Melen.

Lidi, mějte rozum!
Je více než pravděpodobné, že se chystám plakat na nesprávném místě. Čtenáři tohoto časopisu jsou určitě lidé erudovaní a problematiky znalí, kteří mají elementární chovatelské vědomosti v malíčku, ale někde začít musím. Jednak je jistá naděje, že se časopis dostane do ruky i začátečníkovi, jednak zkušení chovatelé občas přenechají své odchovy dalším zájemcům a není vyloučeno, že laikům. Mé volání tak dostane přece jen šanci najít správného adresáta. O co mi jde?
Vzhledem k tomu, že se pár let zabývám exotickými tvory, obracejí se na mne lidé, mají-li pocit, že jejich zvířátko není zdravotně v pořádku. Zhusta tak činí i majitelé plazů. V poslední době tj. jeden až dva roky zpátky přicházejí s problémy, nad nimiž zůstává rozum stát. Přinesou suchozemskou želvu doslova rosolovité konzistence. Jindy odvápněného a již děsivě deformovaného leguána. Rachitické, zcela měkké a nevidoucí vodní želvy nebo chameleona vyhublého na hranici přežití. Při vyzvídání anamnézy pak zjistím, že držitelé nebohých zvířat nemají nejzákladnější představu o potřebách svých chovanců. Koupí želvu s údajem že žere salát. Nešťastný tvor pak nedostane nic jiného. Navíc je nucen přebývat na podlaze, kde je mu trvale zima. Chameleonovi nabídnou moučné červy a vodním želvám akvárium plné vody. Jiní si telefonicky žádají kompletní informace o zařízení terária nebo chtějí vědět, co chybí hadovi, který přestal žrát a divně se mu zakalily oči.
Je hezké, chtějí-li mít lidé doma kousek živé přírody. Dnes jsou dosažitelná exotická zvířata, krmiva včetně minerálních a vitaminových doplňků a technické vybavení. Vychází odborná literatura. Mělo by být samozřejmé, že si chovatel čehokoli opatří dostatek informací, zařídí ubytování a pak teprve koupí zvíře. Opak je však pravdou a výsledkem jsou nevratně postižení živočichové, kteří v nejlepším případě přežijí. Majitel se pak ještě diví – vždyť leguánovi koupil za drahé peníze vitaminy a bere jako osobní újmu, že se mu ještěr odvděčil deformovanou tlamou.
Uvedené příklady zřejmě vyjadřují obecné přesvědčení, že plazi nic necítí a vydrží všechno. Psa je třeba denně venčit a krmit. Papouška taky a kromě toho z něj padá peří. Křeček kouše a králík potřebuje na zimu seno. Koupíme tedy želvu. Když bude k obědu salát, dostane ovadlý lupen. Když ne, však ona to přežije. Želva je potichu, spokojená i nešťastná leze stejně rychle, občas ji zvážit, nikoho ani nenapadne. Velká zábava s ní není, takže brzy zevšední a je ráda, odplazí-li se pod radiátor a alespoň se trochu ohřeje. Opakem je jiná vžitá představa, že plazi mají rádi horko. I posadí se želva na vydatné polední slunce a aby si užila (a nemohla utéci) pro jistotu do krabice. Výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. Suchozemská želva bývá nejkřiklavějším příkladem, neboť je nezřídka kupována jako hračka dětem, ale podobný přístup platí i pro ostatní plazy. Hadovi přece stačí jednou za měsíc myš a leguánovi občas trocha pampelišek. Ušetření jsou snad jen krokodýlové, kteří jsou nedůtkliví, zubatí a lidé se jich bojí.
Dovolím si potencionální chovatele upozornit, že plazi jsou živí tvorové jako každí jiní, se specifickými potřebami stran krmení i prostředí. Protože nejsou tak přizpůsobiví jako vyšší obratlovci, každá odchylka od optimálního stavu je přivádí do stresu. Nevýhodou plazů je, že strádání není dlouhodobě patrné. Organismus zvířete žije z rezerv, které posléze vyčerpá a potom se zhroutí. U živočichů s pomalým metabolismem to trvá déle než u kanára či morčete, ale výsledek se nakonec dostaví.
Lidé, mějte rozum! Vždyť je škoda těch desítek a stovek živých tvorů, zahubených díky neznalosti a ignoranci. Když si někdo opatří novou pračku či televizor, přečte si návod. Proč to nefunguje u systémů nekonečně složitějších než je mechanický výtvor lidských rukou. Budoucí chovatelé, přijde-li na vás nápad opatřit si zvíře, nechte ho zase tiše usnout. Navštivte knihkupectví, knihovnu, zkušeného chovatele. Zajděte na burzu a zapřeďte hovor s lidmi, kteří již něco vědí. Vydestilujte získané názory, které mohou být rozdílné a vyberte si z nich to nejlepší. Na jejich základě pak postavte terárium či jiné chovatelské zařízení. Promyslete si způsob získávání krmiv. Ověřte si, zda nefunguje, topení topí, světlo neskomírá, kytky rostou a teprve nyní si obstarejte živého tvora. Bude na vás zcela závislý, proto mu poskytněte šanci vám udělat radost déle než několik týdnů.

Petr Skalka