Právě že vydržela tři roky bez vitamínů a vápníku, tak prostě přišel ten poslední den, kdy se to dalo vydržet. Prudký pokles tlaku před bouřkou klidně mohl být poslední ránou, kterou organismus už nedal...
V sobotu to se mnou taky před bouřkou málem švihlo, zničehonic - po desetikilometrové pěší tůře se prostě tělo rozhodlo, že pokles tlaku nebude ignorovat a vyrovnávat a bylo to na chvíli docela nepříjemný. Jenže mně na to stačilo trochu si oddechnout, pořádně si loknout ionťáku a dát si tyčku... a když začala bouřka, bylo mi fajn.
A mimochodem - marmeláda jako zdroj ovoce? Hmmm... tak to jo.