Hele a to je zrovna něco, co by řešit měl. Já to sice řešila s tím, že si nechám terárka až půjdu na vejšku u rodičů, ale změnily se rodinný poměry, doma jsem je nechat nemohla a nakonec jsem nemohla jít kvůli tomu na kolej... Neříkám, že jsem někdy litovala, že ty terárka mám, to nikdy. Ani bych jejich obyvatele kvůli tomu neprodala, ale jistý komplikace to jsou a je třeba si to promyslet i v tomhle ohledu. Zrovna hroznýš není drobeček, kterýho snadno nacpeš do garsonky. Taky pak odpadaj věci typu erasmus atd.
Ne, že by mě to nějak brzdilo v rozvoji,(už nemám žádný hezký malý terárka, který vezmu do podpaží a pojedu), ale už teď šedivím, když si představím stěhování do jinýho bytu. Nehledě na to, že u rodičů si člověk neuvědomí, kolik stojí provoz.
Takže přemlouvat mamku je fajn, ale má v podstatě v některých věcech pravdu.

(Btw. sehnat spolubydlícího do pokoje se zvířatama je prakticky nereálný a sehnat někoho, koho nerozhází uprchlej cvrček je taky celkem výkon, takže se bydlení může i v tomhle krapet prodražit)