Nepomáhá nic. Vyhrožuju jim pekáčem, česnekovým župánkem, prostou vraždou, plynovou komorou... nic. Prostě se na mě zadívají stylem "Co to meleš, ty vořechu!" a pokračují. Milionkrát jim sdělíš, že nemají jíst fittonii, tak jsou aspoň tak hodní, že jí nejedí v naší přítomnosti (pak ovšem ty lístky taky v naší nepřítomnosti někde vyblijou, nejlíp v noci...), stokrát jim sdělíš, že nemají pít z jednoho akvária, balancujíc na druhém, že si mají dát bacha nebo je ten papoušek štípne... nic. Kočky jsou zcela imunní. Jo, Ištar se naučila aportovat, ale musíme jí to říct po kočičím. Myslím, že ale nejvíc nešťastný je pes, protože by hrozně rád měl klid a celý den spal a furt po něm něco leze. Nebo ho rozrušují vraždící se ptáčci, hrozně rád by jim pomohl vyřešit jejich politické neshody jednou provždy... A náš kocour je buď totálně splachovací nebo masochista taky, protože i když ví, že jak přijdu dom, budu mu čistit nos (nějaká vleklá alergie, počítám, že na ptačí peří... ehm...) a stejně se ke mně hrne...