Hele já bych se zadavatelky přeci jen trochu zastala. Ta arogance, kterou tu popisujete, se tu sice fakt často objevuje, ale v tomhle případě mi to přijde spíš to, že si člověk neumí a hlavně nechce připustit, že něco podělal a třeba tim i svýmu milovanýmu zvířátku, pro který by fakt rád to nejlepší, ublížil. Samozřejmě je to špatnej přístup, ale ze začátku se to prostě stát může. V lepším případě z toho člověk "vyroste":)
A co se týče toho, že "chovatelka říkala" a "profesionál udělal terárko"... on tomu člověk bez zkušeností fakt snadno podlehne. Když jsem měla prvního jemeňáka, "podědila" jsem ho od stěhující se kolegyně, a samozřejmě můj největší zdroj informací pro začátek byla ona. Ani mě nenapadlo o ničem, co říká, pochybovat ("vždyť přeci ona to zvíře pár roků chovala, tak musí vědět"), všechno jsem si svědomitě zapisovala za uši a když jsem nevěděla, ptala jsem se první jí. Když se odstěhovala, chodila jsem si pro rady ke spoužákovi, kterej měl jemeňáka několik let ("tak tomu přeci musí rozumět"). Nejistej člověk se prostě stejně nejradši uchýlí k těm "profesionálům", který tak nějak zná, který mají nějakou tvář, protože "bůhví, co na tom netu je pravda a co ne". Hodně brzy jsem zjistila, že jsem chodila pro rady úplně špatně, že oba "moji profesionálové" měli značný mezery (spolužák systematicky zajišťoval chameleonovi vlhkost 70%, kolegyně nikdy nepodávala jiný vápník, než 1x týdně ten drobek v Reptivitu, měla v terárku jednu jedinou větev o průměru snad 10cm, vodopád a lignocel, krmila cvrčkama ze zveráku, který měla v těch pidi krabičkách, ve kterejch se prodávaj, aniž by jim dala cokoliv k jídlu a pití... Plus pak veterinářka mi vyčinila, že mám pod výhřevem 35 stupňu, to se pak nemůžu divit, že je dehydrovanej, mám mu lampu zvednout a zajistit po celym terku 28 stupňů. A na posledním Terrabazaru mi jedna prodejkyně s plnou bednou jemeňáku vyprávěla, jak se musej od malinkata ochočovat a tahat, aby si zvykli, to už jsem naštěstí měla dost rozumu. Když chám neprosperoval, obrátila jsem se sem na poradnu, dostala jsem vynadáno, a cejtila jsem se ublíženě, protože "jsem přeci chtěla pro svý zvíře to nejlepší, radila jsem se s odborníkama a tady se do mě pouštěj nějaký pseudochyrouši, který bůhví odkud ty svý informace mají". Prozřela jsem pak celkem brzy (chameleonici už tehdy bohužel nebylo pomoci)...

Nechchi tím omlouvat přístup ani svůj, ani zadavatelky, ani nikoho jiného, kdo byť v dobrym úmyslu huntuje zvířata a má tvrdou palici. Byla jsem omezená, stejně jako spousta lidí tady, a zpětně mě to štve. Na druhou stranu to chce ale nezapomenout, že každej začátek je prostě fakt těžkej a že na uplně nepopsanýho člověka se valí fakt kupa i protichůdnejch informací, který se člověk naučí filtovat často až praxí.

A vzkaz pro zadavatelku - až se tu na TP budeš pohybovat dýl, sama zjištíš, že rady, který tu dostáváš (a hlavně od určitejch lidí, velmi brzy přijdeš na to, od kterejch), si opravdu můžeš s klidnym svědomím brát k srdci, protože pro tvý zvíře znamenaj fakt to nejlepší.


Ale to už je fuk, hlavně - CO TEN PRCEK?? Žere už aspoň?


P.S. Omlouvám se za román, mám celoživotní problém s grafománií....