Přesně jak se tu píše, někdy si chám sám zvykne, sám se přestane bát a syčet a někdy se stane z určitýho důvodu i celkem kontaktní (třeba je zvyklej na krmení z ruky nebo jak píše Host123, chce se ven slunit, nebo na oblíbenou kytku atp.).
A někdy na vás bude syčet do smrti. Měla jsem samičku (šla ke mně až v dospělosti, ale vím, že předchozí majitelka ji nikdy nevyndávala ani ji nijak jinak "neochočovala" a "nekontaktovala", nechávala jí její klid), a ta se pokaždý, až do smrti, když jsem jí lezla do terárka, buď běžela uplně schovat, nebo se aspoň přetočila za větev. Když jsem jí zkušela krmit z pinzety, tak "řvala" jak lev i na tu blížící se pinzetu s cvrčkem:) Vrchol našeho kamardáství pak byl, když žrala z kelímku, kterej jsem jí strčila pod nos:) A když potom, krátce než uhynula, měla zdravotní trable a musela jsem s ní opakovaně na veterinu, tak vyndat ji z terárka byl absolutní boj.
Takže to prostě až tak nezáleží na tobě (teda kromě toho, že můžeš výrazně přispěk tomu, aby tě to zvíře ještě víc nesnášelo).