Hele to odendavání nohou a odmotávání ocasu znám! Od tý jemeňandy, jak jsem s ní musela chodit k vetovi, to bylo peklo. Bydlim sama, takže to bylo fakt žůžo, soustředila jsem se třeba na tu odmotávačku a jí se mezi tim podařilo se zase chytit packou, byl to fakt boj, bylo mi jí fakt líto, chuděry. Sestřičku u veta pak jednou tak silně chytla za prsty, že jsme ji s doktorkou odendavaly obě:D I proto bych chtěla tohohle kluka časem trošku "ochočit" (i když tohle slovo nemám ráda). Protože manipulaci se zvířatama se člověk prostě nevyhne, a čim menší je to pro ně stres, tim samozřejmě líp. A taky se samcem by se "pralo" o poznání hůř, jsou mu teď zhruba tři měsíce, a už je vidět, jaký bude mít pořádně silný nohy. No, uvidíme:)