Asi tedy případ od případu. Můj první zase od přinesení domů, a to absolvoval 200 km v krabičce v autě (přivezl mi ho chovatel) a byl dlouhý jako palec, se okamžitě ve velkým teru zorientoval. Po pravdě řečeno, vůbec jsem nepřemýšlela ho dát do menšího, možná, že kdybych to řešila, do menšího bych ho možná dala.Po cca dvou hodinách lovil cvrčky, olizoval listy, schovával se za větvičky tak 3 dny, pak bral z ruky už zelené,... fakt asi záleží na náhodě.A že dřepěj a číhaj, tak to teda ani náhodou. Právě že pardálové se mi zdají ve srovnání s jemeňákama stašně rychlí. Jediné, co jsem zaznamenala, že pardálová, jak sameček, tak samička, si nezvykli na přenášení ven na slunce. Nebyli v pohodě (jako jsou moji jemeňáci, ti jdou do venkovní klece v pohodě a "rádi"), takže jsem je pak neslunila. A taky terárko nikdy neměním.