No, problém je, že papoušek už má trochu rozumu, ale pořád je jako malé děcko. Vy jste pro něj "sameček" a jak dokáže samička agapornise zrubat samečka, to je docela síla... Přesně totéž nám říkal chovatel - že samičky jsou strašné potvory a můžu to jen potvrdit. V hejnu 6 ks se nakonec etablovala jedna samička jako totální šéfka a neváhá zmydlit kohokoliv, kdo se jí znelíbí, nejen manžela. Agouše máme hejno ve voliéře, takže kontakt pouze při obsluze a pak už jen pozorování, takže nemusíme řešit jak papouškovi "domluvit". Bylo to právě z toho důvodu, že agapornis potřebuje společnost a i když se mu člověk věnuje sebevíc, plnohodnotně mu partnera nenahradí...
Jiná kapitola je náš žako. Ten už je celkem vycvičený, že když dělá něco, co nemá, nejdřív jde "na bidýlko" a když pokračuje, tak "spáčko" = zpátky do klece. Bohužel, poslední dobou jsme to zkusili s pozitivní motivací - odměnou za to, když nechá destruktivní činnosti a vrátí se na bidýlko - a ten setapouch z toho vykoumal, že když bude zlobit, upozorní na sebe, bude odhalen a poslechne a vrátí se domů, bude pamlsek... Takže pozitivní motivace asi funguje. Zkuste vyměnit to, co nechce dát agouš za nějaký oblíbený pamlsek. Bertík reaguje i na pochvalu, ale to jen když má dobrou náladu. Jinak je asi jako hodně poťouchlé děcko...