Napíšu svou zkušenost. Prvního lega jsem si pořídila v roce 2006, myslela jsem si, že je v pořádku, že legu kolegyně měl v šesti letech 80cm. Samozřejmě, že jsem si koupila zvíře na hranici života a smrti a samozřejmě, že mi do měsíce umřelo. Pak jsem se do toho obula, všechny fora, kde bylo aspoň jedno slovo leguán jsem přelouskala a tak mě to chytlo, že dnes mám dva legouše, vousatku a gekončíky. Faktem je, že než vkládat dotazy, tak jsem četla a četla a vyptávala jsem se SZ. Nesnesla bych, aby se do mě někdo obul, že moje agama má bebíčko a já se na to ptám. Takže si myslím, že na poradnu chodí spousta lidí, kteří kvůli chování některých ani dotaz nevznesou. Podle mě by to chtělo opravdu více trpělivosti od zkušených, ale zase debatu nekompromisně utnout, pokud se začne zvrhávat.Jinak souhlasím s VilemC a dalšími.
Psát jen registrovaní, uvědomit si, že sem v podstatě píšou úplná děcka a pokud je někdo sprdne hned v úvodu, tak jim to zvíře možná umře, protože budou mít strach zeptat se podruhé.