Neublíží, ale Vám sakra znesnadní čištění a sekundárně umožňí přežívání všemožných nechtěných bakterií ze zbytků potravy a pochopitelně odpadu (moč, trus, zbytky kůže), které se tam následně usazují jako ve složkách jakéhosi přírodního filtru. Osobně u vodních želv preferují holé dno, pokud to někomu vadí, není problém sehnat na dno dostatečně velké ploché břidlice a překrýt jimi část, nebo celé dno, dovybavit je pár většími kameny, oblázky a třeba kořenem, který byl dlouho louhován ve vodě (akvarijní mopan nebo něco na ten způsob, v žádném případě nic z lesa, co se nám líbí a co se nemáchalo ve vodě). Všechny tyto součásti se pochopitelně také znečistí, kameny i kořen porůstá řasou (prospěšná je řasa zelená, v žádném případě modrá a nebo hnědá řasa) a po čase "osliznou". Výhoda však je, že je stačí vyndat, pod vodovodem odrhnout hrubší houbou či kartáčem a je uklizeno. Písek, štěrk, kamínky vypadají pochopitelně lépe, ale jejich použití lze doporučit jen do opravdu velkých nádrží, případně nádrží s naddimenzovaným filtračním systémem (ruku na srdce, u klasických želvařů, nebo petkařů nevídáno).
Abych byl skutečně vyčerpávající je třeba zmínit, že výjimkou, i když také diskutabilní a dělící chovatele na dva tábory, je použití písku u kožnatek. I tam má však jasná pravidla a rozhodně jeho čištění není o nic snazší záležitostí. Vzhledem k tomu, že chováte T.s.s. je toto ale opravdu jen doplňující informací.