S odmořením vymrznutím si nejsem tak docela jist - v suchém stavu jsou vajíčka mnohých parazitických červů svinsky dolná. Snad se k tomu vyjádří Jana Bulantová, já bych doporučil před zimou výběh důkladně zalít vodou tak, aby těsně před zámrazem byla půda mokrá a potom dobře promrzla.

Co se týká roupů - ona stovka roupů ve střevech několikatýdeního želvěte nadělá mnohem větší paseku, než ve střevech jeho rodičů a klidně to může skončit úhynem takového mláděte. Osobně bych upřednostňoval zvířata bez parazitů. Střevo není sterilní, ale osídlené bakteriemi bude fungovat lépe. Jedna z možností, která se mi docela osvědčila, není můj nápad, ale Jirky Gábryše, který dával čerstvě vylíhlým zeleným leguánům hlínu ze zahrady a oni pak rostli rychleji, než bez ní. Teoreticky by tam mohl být nějaký minerální prvek ("micronutrional element"), ale spíš bych si tipnul na působení nějakých vyselektovaných bakterií z půdy.

V našich podmínkách by neměli být parazité suchozemských želv ve venkovním prostředí vůbec přítomni (pokud si soused nedovezl taky želvy a vítr nepřifouká od nich vajíčka jejich parazitů). Co se míchání želv z různých kontimentů týká, u odchovů se zatnutými zuby nenadávám, ale u importů ku(censored)va ani náhodou. Nebezpečnější, než červi v takových případech jsou viry (herpes-like, ranavirus, některá dosud neidentifikovaná patogenní agens), mykoplasmata, parazitické houby a v neposlední řadě prvokoví paraziti - zvláště neblaze proslulá Hexamita parva. Vražedné mohou být kupodivu i některé zvláště patogenní kmeny Entamoeba invadens, podezření bylo na přenos z faremních Geochelone pardalis. U želv měňavky obvykle vyvolávají jen průjem, v horším případě s příměsí krve, ale u ještěrů vcelku pravidelně přecházejí do jater a infekce jater tímhle "drahouškem" bývá fatální. Z toho důvodu je krajně nerozumné mít želvy a ještěry v jednom teráriu nebo výběhu, pokud nebyla celá skupina vzatá důkladných "chemickým rejžákem". Občas se to může objevit i u želv a vcelku překvapivě rychle odkráglovat mláďata, zažil jsem to u zakoupených odchovových horsfieldek, pravděpodobně zamořených ještě u původního chovatele z nějaké sousední nádrže. Zvláštní kapitolou jsou africké pouštní želvy (některé poddruhy Testudo graeca, Testudoa kleinmanni, Homopus, Psamobates etc... Ty dát dohromady se zvířaty odjinud, zvláště se to týká importů, znamená podepsat jim rozsudek smrti. V podezření jsou již zmiňovaná Mykoplasmata.

Co se preventivního odparazitování týká - slušné slovo je pro to volovinismus - nejprve je potřeba mít v ruce nález z parazitologie a až podle něj něco řešit. Pro importy obecně platí zjednodušující poučka - když má zvíře průjem, budou to nejspíš prvoci a nasadit je dobré jako první Metronidazol v dávce 80 - 100 mg/kg zvířete (u větších zvířat se pak dávka snižuje, je na to tabulka k nalezení u Highfielda v jeho Encyklopedii), pokud má zácpu, mohli by to být hlísti Nematoda a jako první by se mělo začít s Fembendazolem. A pro nákup jakýchkoli nových zvířat - karanténa není sprosté slovo a pokud budete léčit jen nově získaná zvířata, bude to levnější a méně rizikové, než léčit celou skupinu včetně už dlouhodobých chovanců (kteří podle klasického Murphyho zákona svinstva v přírodě mohou zajít na nečekanou infekci pro ně "neznámým" patogenem.