Vysvětlil bych to tak, že nejsou specializováni (tuším, že máte na mysli třeba Trimeresurus subannulatus wi wagleri) na savce a proto mají se srstí problémy stejně jako někteří nejedovatí specialisté.

Některé druhy lovící primárně žáby, ještěry nebo bezobratlé mívají problémy se srstí obecně, třeba některé druhy rodu Atheris. Ale zrovna wágleráci a subanuláti ani tak nejsou nespecializovaní na savce (páč z čerstvě importovaných zvířat občas vypadávají dlouhé tvrdé černé zjevně savčí chlupy, stejně jako ptačí brka), jako mají spíš problémy s konkrétně myším kožichem, tedy typem srsti. Což má více druhů hadů, kteří sice žerou savce, ale mají problémy s kožichem laboratorních myší. Ale třeba myš nilská už jim problémy nedělá.

Správně jste řekla, že pro roznesení jedu do těla kořisti je třeba, aby byl "zkrmenec" živý. Co tak vím, tak větší hady (hlavně kobry) lidé krmí převážně zabitými potkany (z několika důvodů). V tom případě lze tedy říct, že při konzumaci mrtvých zvířat (nedej bože rozmražovaných) nemá jed velký vliv na trávení...

Dovolím si nesouhlasit, zkrmenec rozhodně nemusí být živý. On ten jed totiž částečně "rozloží" i předem zabitou myš. Jen to bude trvat o něco déle a pitevní nález bude poněkud odlišný, než v případě hlodavce usmrceného působením jedu.