Já se společně chovanýma cerasteskama taky neměla problémy..u dalších druhů jak u čeho. Hady chovám vesměs po párech nebo skupinách, u něčeho žádný prolém jak je jejich život dlouhý, u jiných občasné kousance bez následků nebo s menšíma následkama, ale bohužel taky pár úmrtí. Co se týče evropských Viperek, tak tam se mi mastila mláďata fest, takže jsem je chovala v krabkách po jednom. Subadultní 1,1 ammodytek- jednou jsem něco dělala delší dobu před jejich ubikací a samice na to zareagovala tak, že prostě zabila samce. Kousla ho a za pár minut exl. U odchovů Atheris squamigera se mi 2x stalo, že se nějaká mláďata vzájemně sežrala. Skupina albolábrů, co spolu žila 10 let a odchovala kýble mláďat- 1 samice občas někoho ze skupiny kousla, jen tak. Ale 10 let prakticky bez následků a pak je najednou během několika dnů pozabíjela a zůstala sama- resp. jsem přišla ke zvířatům a všichni hadi ve skupině tak hnusně dohryzaní, že během několika dnů popadali. Hlad neměli, bylo to mezi 2 krmeními. Předtím byl ve skupině dlouhodobě klid. Ve skupině 1,2 insulárisů mi pár setrvale kousal 1 samici, se kterou se ale samec pářil a s tou druhou ne. U Crotalusů- x let spolu bez problémů žijící a množící se 1,1 C.cerastes - a jednoho dne samec zabil a sežral samici větší než on sám. Po pár dnech se ji snažil vyblít a chcípl při tom. U atroxů jsem s jejich vzájemnou agresivitou problémy nikdy neměla, vždycky byli "permanentně nas*aní" a chřestili jak blázen, ale to bylo celé. U durissáků jsem měla skupinu 1,2 pohromadě až do doby, kdy měli cca 1,5 metru. Vzájemná agresivita 0, při krmení občas zachřestili 1 na druhého, ale jinak nic. ale když měli hlad, tak mi doslova vyletěli naproti, a to u hadů jejich velikosti nebylo nic příjemného...takže z bezpečnostních důvodů (a taky nemožnosti v té době udat mláďata) byli rozděleni po jednom.

Takže závěr ať si udělá každý sám..