Jak ochočit leguánka?
Nemyslím na mazlení, ale nelíbí se mi, že se dostává do infarktové situace pokaždé, když musím v terku něco udělat (porosit, nasypat cvrčky, ...). Paní, od které ho mám, říkala, že si je normálně vyndavá a hladí, tak jsem doufala, že to budou podobní flegmatici jako vousatky. Když si k němu sednu, bude mě vůbec dlouhodobě vnímat, aby si zvykal na mou přítomnost? A „neklepne“ ho z toho? 
Přijde mi, že blázní o to víc, co je v terárku sám, ale bojím se pořídit další, dokud nevím, že je zdravý...
(Pokud byste někdo zapomněl, s kterým druhem vás tu pořád otravuji, tak se jedná o leguánka modrého - prosincového samečka /holčička svou chorobu bohužel nedala/)
Plaz potrebuje cas a trpelivej pristup. Muze se stat, ze si zvykne, ale muze to byt jedinec kterej si nezvykne nikdy. Berte veci jak jsou a kdyz se to povede, tak si toho vazte.
Samce radši moc neochočuj, nebo to nedá taky...
Moje zvířata si přijdou pro krmení z ruky, ale vzít se dobrovolně nenechají.
No tak mně nepřijde moc ok, že se mlátí o sklo ve snaze utéct pokaždé, co otevřu terko.
To je normální. Chce to mít terárko vhodně zařízené, aby se v případě leknutí po otevření terárka mohl rychle a bezpečně schovat v úkrytu. Pak se nebude mlátit o sklo. Takže pokud se ti takhle plaší, uprav terárko. Toho ho nezbavíš žádným ochočováním. A už vůbec se ho nesnaž chytat, páč tím ho akorát vystresuješ a naučíš ho, že tvý ruky se má bát. "Ochočování" plazů musí probíhat přirozenou, nenásilnou formou. Zvíře se musí naučit, že pro něj neznamenáš nebezpečí. Docela dobře se na to dá jít přes krmení. Ale chce to čas a trpělivost.
Ok, zkusím něco na úkryt přidat. Ale on se většinou pohybuje ve vyšších patrech, tak nevím, jestli sleze.
No jo, přes krmení - jenže on si ve své splašenosti ani nevšimne, když tam dávám cvrčky. Když byla holčička, tak byl klidnější a hned je začal lovit, ale teď jen zdrhá...
Scelopoři nebudou nikdy podobní flegmatici jako vousatky, s tím se smiř. To podstatné už tu napsali kolegové výš. Ještě bych dodala, že krom zabezpečení dostatku úkrytů, kam se zvíře může schovat při vyrušení a krmení (které je na uvykání zvířete na chovatele mimořádně vhodná příležitost) se u plachých zvířat vyplatí provádět zásahy do ubikace v noci, kdy zvířata spí v úkrytech a tato činnost je pak prakticky nestresuje. Takže se chovatel vyhne tomu mlátění o sklo atd..
Jinak to uvykání taky může být běh na hodně dlouhou trať. Mám v chovu trio Sceloporus serrifer prezygus, pořízené jako subadultní zvířata z odchytu. A trvalo přez 2 roky, než zvířata přestala panikařit a zalézat do úkrytů jenom po mém příchodu do místnosti. V současnosti po asi 4 letech v chovu ( a 1 odchovu od nich) už nevyhledávají úkryty a přijdou si pro krmení, ale to je tak celé. U odchovových mláďat je ta doba většinou kratší, ale stejně nemůžeš čekat, že to bude otázka pár dní.
Ok, tak mi asi paní chovatelka krapet kecala... Ve vyčtených článcích o povaze moc nebylo. Zásahy v noci? A nevyděsí ho to ještě víc, když bude spát a já najednou otevřu a budu něco dělat? Nebo mají tak tvrdý spánek? Ale rosení a krmení asi v noci dělat nejde - to by to z těch cvrčků všechno opadalo...
Hele a koupili byste mu teď společnost, když byl ve dvou klidnější, nebo mám raději počkat, když mi ta samička umřela? Ale když nemám desinfikovat terárko, tak se asi čekáním nic nevyřeší...