Radare, gratulace. Prostě pecka. Snad se čapnou a budou v pohodě. Budu se muset taky podívat.

Snad se taky do nějakých někdy pustím. Zatím mám plné ruce práce s tím, co mám. Ale náramně si to užívám.

Jako klíčové bych viděl to, že každé zvíře se musí vzít sem tam do ruky. Z tohohle bych vycházel. Když jsem musel kvůli roztočům dosvlékat a koupat, tak to byl dost nápor... Daboie, čtyři chřestýši, Atropoiďák, nubie... Po tomhle všem jsem se pak deset minut klepal jako osika. Zvládlo se, ale byl to hodně silný zážitek. Normálně je chov pohoda. Bez problémů se dají zvířata bezpečně obstarávat. Ale chvíle, kdy je třeba zakročit a pro ta zvířata udělat něco mimořádného je to, kdy se rozhoduje. Sám si teď říkám, že jsem se do toho vrhnul docela po hlavě. Na druhou stranu jsem našel to, co jsem si vždycky tak přál. Pokud bych měl začínat s chovem znovu, vzal bych to asi volnějším tempem.

Každý člověk to má jinak. Chce to odhadnout, na co se cítí. Pokud je zadavatel vlákna pilot, je to hodně dobrý základ. Z toho vnitřního hlediska. A pravda je, že život získává ten správný rozměr, když se žije naplno.