Tak já mám doma dva leguánky.
Samičku jsem si pořídila v 7 měsících. Dnes je jí dva a čtvrt roku a je to neuvěřitelný mazel. I veterinářka se divila. 100% ochočená, nikdy nezkusila kousnout, nesyčí a nešvihá ocasem. Prostě absolutní důvěra. Je to zlatíčko. Je pořízena přímo z chovu z Plzně. Rodiče jsem viděla.
Samečka jsme pořídili před měsícem. Je mu právě 5 měsíců. Je to rapl, ale krotne. Švihá ocasem, snaží se kousnout (zatím je to legrace, ale za rok mi ukousne prst a za 3 roky se ho budu bát. Co s tím? Dennodenní přímý kontakt, koupat, obdivovat a chválit, jak je krásnej a úžasnej. On poslouchá a vnímá. Zkrátka- musí se "vychovávat". A je to běh na dlouhou trať. Ale trpělivost se vyplácí, U leguánka nic nelze uspěchat. Důležitý je pravidelný denní kontakt - brát do ruky (i přes jeho protest), koupat a povídat si s ním. Leguánek vyžaduje speciální přístup. Nebudete-li ho dodržovat, bude opravdu nebezpečný. Obětujte svůj volný čas jemu a budete velmi překvapená. Bude vás akceptovat, vítat. To je ta největší odměna za čas, který mu dáte. Pokud máte málo času, nepořizujte si leguánka. Vyroste zdivočelý a nikdo už ho nevychová. Je inteligentní a "paličatý"