Na tuhle otázku odpoví mraky zdejších vláken od petkařů s dotazy, co se děje s mým hadem, proč má na zádech bouli, proč mu teče z nosu, co mu to visí z kloaky atp. A to jsou vlákna od těch, co si vůbec něčeho všimli a rozhodli se poradit. Petkař zpravidla řeší zdravotní stav, pokud ho vůbec řeší, jen na bázi vizuální a to ještě často pozdě. Z mého pohledu je valná většina dotazů na zdravotní stránku chovanců na poradně zbytečná, protože je může řešit jen veterinář (pochopitelně vyjma nějakých nedokonalých svleků, vylekanosti pramenící z odlupování štítků krunýře od želv atp., což jsou normální projevy, které začátečník, nebo laik prostě neví), případně je může řešit někdo zkušený, což tazatel opět rozhodně není. Jelikož petkař nepotřebuje a od zvířete nečeká top stav, protože s ním nepočítá na chovnou sezonu, stačí mu, že had se válí tam co obvykle, že žere to co obvykle a pokud nežere, nějak si to okecá náladou zvířete, špatnou konstelací hvězd, nebo ho uklidní rada stejně zdatného borce, že to je "normální", páč jeho had to dělá taky. O nějaké hygieně v chovu se zpravidla nedá mluvit, zvířata vesele courají na "proplázky" po bytě atp.
Chovatel v tom slova smyslu v jakém já hovořím o chovateli si všímá sebemenších změn v chování, vzhledu, zakalení, neujdou mu zranění způsobená krmnými zvířaty, substrátem a především už dopředu řeší to, aby zvíře mělo odpovídající podmínky a neriskuje žádná možná ohrožení svých chovanců. Zvířata nemixuje, dbá na výběr chovných kusů a to i budoucích, která pořizuje (nejen podle barvy, oblíbenosti, nebo nějakého filmu), je laiky zatracován za to, že vyřazuje defektní kusy a nezapojuje je do chovu, zatímco petkaři jsou schopni učinit z nich modly a omluvit si, že ta boule zmizí, nebo že vrozeně chybějící oko se určitě nedědí stejně jako ten krabatej ocas.

Bez urážky - Vámi chovaná zvířata jsou všechno lehce dostupné kusy, které lze nahradit jako nic. Zvířata v hodnotě pár stovek. V případě, že Vám nějaké zvíře padne, lehce získáte jiné v podobné hodnotě. Pravděpodobně nebudete dělat žádná vyšetření, která by mnohonásobně převýšila cenu zvířete. Možná si i řeknete, že zvíře bylo staré, nebo bůhví jaké (asi jako jste uvedl, že hadi jsou samotáři). Nic od nich nečekáte, vyjma toho, že jsou. Z té Vaší fotky až tak moc poznat není, ale něco přeci jen - třeba to pozadí. To si chovatel do terária prostě nedá. Ve chvíli, kdy hadi chytnou byť jen mykozu, tak to z toho terária už nikdy nedostanete (osobní zkušenost s tmavkami a hroznýši). Stejně tak chovatel nemíchá občas se ophiophágně projevující hady typu cenchrie a eunectes s jinými druhy (pochopitelně vyjma chtěného křížení, ale to už jsme řešili jinde). U cenchrií jsem si to vyzkoušel osobně, takže taky žádné z druhé ruky.

A na závěr k těm petkařům - když se začalo řešit IBD, tak se přišlo na to, že se s tím setkává spousta petkařů - laiků, kteří ale na žádné vyšetření padlé zvíře nedají, maximálně do totožného terária vrazí nově zakoupeného hroznýše, krajtu a jede se dál. Jediný, kdo dával taková zvířata na vyšetření bývali chovatelé drahých mutačních zvířat (..a chondropythonů), kteří logicky měli zájem na tom řešit, co se to u nich v chovu děje. Z toho vznikla i fáma o tom, že šíření IBD má na svědomí chov mutačních zvířat. Ani omylem. IBD v ČR kolovalo dokonce v dobách, kdy se tu ani mutační hroznýši, jimž se to zpravidla dávalo za vinu, nevyskytovali. Už někdy v osmdesátých letech zvesela rasilo tehdy oblíbené tmavky. Pochopitelně že s pádem cen se mezi petkaře dostávali i mutační hroznýši asi tak, jako nyní mutační regiusky. Nástup šíření nemá tudíž naprosto žádné bariery, naopak. Za to nemohou chovatelé, ale až na výjimky právě petkaři neřešící nic víc, než osobní dojmy a řekněme estetické působení terária v bytě.