Z dřevin českých lesů není žádná jedovatá kromě tisu červeného (nelze zaměnit s ničím jiným) a řešetláku počistivého (málo běžný keř, asi na něj ani nenarazíte). Jinak jsou všechny dřeviny spíše jedlé To samé znamená i u ovocných druhů.

Z cizích běžných (zavlečených druhů) je trnovník akát (jedovatá kůra, ale po požití), škumpa orobincová (sází se spíš ve městech) a zerav západní (thuja - jedovaté jsou mladé výhonky).

Některé druhy mohou mít slabě jedovaté plody, zejména v době nezralosti - jeřáb ptačí, jírovec maďal (kaštan), kustovnice cizí, pámelník bílý, ptačí zob obecný a další, mírně jedovatý je břečťan popínavý (plody a listy).

V naší přírodě moc jedovatost nehledejte, jiná situace je u pokojových rostlin původem z tropů, tam je jedovatá snad většina druhů.