Chce to trpělivost a jak jsem psal. Zezačátku žádné obří terárium (tím se nemyslí, že bude v teráriu o délce svého těla pochopitelně, opravdu nemám na mysli něco poddimenzovaného) a ideálně bez možnosti úkrytů (obdobně jako u agam je vhod, když jsou zevnitř stěny terária pokryté korkovými pláty, kůrou, za kterou ale zvíře nesmí mít možnost zalézat jako do úkrytu) a umístit ho třeba do obývací místnosti, prostě tam, kde se někdo častěji pohybuje. Leguán tak záhy přestane vnímat jakýkoliv pohyb po místnosti jako důvod ohrožení a začne si zvykat. Ideální pro prcky jsou nyní pampelišky, jetel, jitrocel, vojtěška atp., dobré je podávat vždy potravu nasekanou či nastrouhanou tak, aby jí mohl rovnou polykat a ideálně smíchané tři čtyři druhy potravy dohromady (pampeliška, jetel, jitrocel, strouhané jablko, strouhaná mrkev...atd.). Dost lidí krmí na monodietách a následně si leguáni vybírají (což je ještě to nejmenší zlo z toho celého).
Osobně jsme zvykali leguánky na krmení z ruky pomocí pampeliškových květů, které milovali a banánu (ten ale nesmí moc). Jestli mohu doporučit, tak ho opravdu zpočátku do ničeho nenuťte, chce to klid a občasně nabídnout nějakou tu laskominu "na dálku" (pampeliškový květ má stonek, sloužil k tomu bezvadně) a to ve chvíli, kdy se chystáte připravovat novou krmnou dávku a zvíře buď ostatní potravu již zkonzumovalo, nebo jej nezajímá. Touhle cestou jsme na krmení z ruky připravili desítky mláďat. Ono u býložravců a tuplem mláďat není úplně vhod dát jim pauzu a nechat vyhladovět s tím, že si pak spíše přijdou pro potravu. Přeci jen to nejsou varani. Na začátku je dle mě daleko důležitější, aby se leguán rozežral, začal růst, svlékat se a až druhotné je to zvykání, které skutečně přijde s časem. Já nevím, jestli jste někdy ochočovali kupříkladu andulku, ale s tím bylo daleko větší sr*ní (nemyslím žádného ručně dokrmeného papoucha, který je radostí bez sebe, když vidí člověka, ale samostatně žeroucího výletka, který znal jen rodiče a sourozence).