Ohledně významu vrtění ocasem jsem vám odpověděla hned v mém prvním příspěvku. A já rozhodně nesoudím z toho, co jsem kde četla. S jistotou vám mohu říct, že s velkými hady mám rozhodně víc zkušeností než vy, takže mluvím dle svých zážitků. Ne keců vyčtených na netu. Tmavky jsou úžasně klidní a flegmatičtí hadi, nechají si líbit hrozně moc bez náznaků agrese, což mnohé lidi vede k tomu, že je berou jako mazlíky a mají pocit, že je jejich had má rád. Nemá.
Jen ze svých zkušeností jsem třeba viděla malou, ani ne 20 kg tmavku, která vyrazila dveře od skříně jen tím, že se trochu opřela. Viděla jsem mřížku váhy zhruba 20 kg, která sežrala dospělou slepici napříč a jen silou polykacích svalů jí při polykání zlomila páteř. Vím jak těžké je jen přenést z bodu A do bodu B tmavku, co má 70 kg a taky vím, že od váhy 50kg nahoru už v případě útoku můžete jen pasivně doufat, že si to ten had rozmyslí, protože s ním nic nesvedete. Ale taky jsem viděla tmavku, co k sobě nechala přitulit 15 dětí ze školky (které by za jiných okolností dokázala sežrat), které jí poslouchaly, jestli uslyší srdíčko. Tmavku, co si nechala otvírat hubu, aby lidi viděli zuby a několik hodin se s ní mohli lidé fotografovat, aniž by hnula brvou. Ale i přes to jsme nikdy nepřestali hlídat určité věci (nepouštět lidi k hlavě hada atp.) a nikdy jsme si nikdo nedovolili se k ní sklonit běžným způsobem (nejdříve hlavou), ale vždy jsme k ní šli v první řadě ramenem/rukou. Protože i když byla milionová, dokázala po člověku vylítnout. U malého háděte je to sranda, u velkého zvířete jde o život, když na to jde člověk blbě.
To jen tolik k možnosti "ochočení", síle těch zvířat a důvěře