Cituji ze svého článku:

Někdy po dvou letech chovu byli moji anolisové natolik ochočení a přivyklí na manipulaci v teráriu a pohyb lidí v jeho okolí (terárium bylo totiž umístěno na frekventovaném místě u dveří v kuchyni), že bylo možné je brát na ruku, aniž by se okamžitě zadýchaně plašili a uskakovali. často pak vydrželi dlouhou dobu na místě mimo terárium, kde byli zrovna položeni, přičemž zvědavě pozorovali okolí. Toho jsem také využíval k jejich občasnému slunění, kdy jsem je jednotlivě umis?oval ven na přímé slunce na listy menšího fikusu.

Nebylo to ale cílené. Většina chovatných zvířat si takto nakonec zvykne na nějakou rutinu, kdy výsledkem je určitá tolerance/ochočení. Některé druhy hmyzu jsem je krmil z pinzety. Měl jsem dost atypicky řešené terárko ve tvaru pětiuhélníku, kdy jsem dvířka musel odklápět oběma rukama nahoře u stropu, což je dost dlouho lekalo. Prostě si na to ale časem zvykli, protože to vždycky znamenalo rosení anebo žrádlo . Nicméně nikdy jsem je nechytal ve smyslu odchytu za tělo, jen jsem je nahnal nebo nechal přelézt na ruku či jiný předmět. O nějaké hlazení nebo další kontak jsem se ani nepokoušel, tohle by už asi neprošlo.

Oni taky umí dost skákat, když chtějí. Jinak souhlas s ostatními, na braní do ruky je tohle docela špatná volba. Jinak jsou to ale krásná zvířata na pozorování. Kdyžtak mu dejte ke sklu občas zrcátko, pokud ho to nevyplaší a uvidí se tam, třeba vám zahraje nějaké představení . Jsou to docela vnímavá zvířata. Určitě na něj netlačte, musí vám začít sám důvěřovat. Mazel to ale nikdy nebude.