Pomalu se mi blíží padesátka, pamatuji různé časy teraristiky v Československu a v Česku. Byly časy, kdy se nic neregistrovalo, kdy jste si mohli přes hranice vozit co jste chtěli, kdy neexistovala žádná kontrola, žádné vyhlášky a předpisy a čipy byly sci-fi. Teraristů bylo pár stovek a o nějaké "komerci" se nedalo mluvit. A i tehdy hadi chovatelům utíkaly, i ti jedovatí. Jen se o tom prostě nepsalo. Doba pokročila a z teraristiky se stala doslova módní zábava a řady chovatelů se rozrostly na tisíce. Mnohem víc lidí si pořizuje plazy jen jako pet zvířátka, jsou bez zkušeností a bez hlubšího zájmu. V devadesátých letech jsem byl často zvanej policíí k odchytům uprchlých užovek nejrůznějších druhů u nás na sídlištích, někdy i v bytech. Nevím, kolik z nich bylo záměrně vypuštěno, protože většinu majitelů se nepodařilo dopátrat.
Myslím, že platný zákon ukládající registraci chovu "nebezpečných" zvířat je naprosto dostatečný a není potřeba nic zpřísňovat. Černý chov to neomezí a těm slušným jen znepříjemní život. Byly tady v diskusi použity příklady se zbraněmi, auty atd. I když to není úplně stejné má to něco společného. Nezodpovědnost a lhostejnost jedince. Kolik lidí je ročně zabito legálně nebo nelegálně drženou zbraní? Kolik z vás vidí denně řidiče, magory?
A to jsou na zbraně i auta nepochybně přísnější pravidla "provozu" a 100% taky nic neřeší.
Možná by pomohlo, kdyby se na tuhle skupinu zvířat zaměřily i útulky ve městech. Třeba by dotyčný, pokud by mu nehrozilo žádné nepříjemné přezkoumávání, raději zmiji dovezl tam.