Já se hadů vždycky spíš štítila(studený,slizký) až jednou na dovolené zůstal chudina slepýš na silnici při bouřce(zřejmě se tam předtím hřál) a najednou auto, než bych našla klacek a odšprtala ho na krajnici, tak by bylo po něm. Tak jsem ho musela vzít do ruky a on šup mi do rukávu. Vedle mě pětileté dítě, tak přece nebudu ječet. Zapřela jsem se a od té doby se mi hadi líbí a moc bych chtěla nějakého mít, ale tady nastává problém s krmením, nejsem schopná dát živou kořist nebo nedej bože tu myš před krmením zabít. Tak mám ještěrky, leguány, vousatku a gekončíky. S tím zanikla moje druhá fobie, odpor ke všemu s více jak čtyřma nohama. Zpočátku mi dělalo hrozně zle sypat cvrčky jen z krabičky, máte mě vidět teď, vlastním cvrčkárium a sarančatárium a s hmyzákama si před krmením hezky pokecám. Možná za nějakou dobu překlenu i strach z krmení živou kořistí u hadů.