No u nás žilo něco, co si pamatuji. Otec s mamčou měli dohodu, že jak to není žába, tak je to cajk Jedna z mých prvních vzpomínek je, jak jsme po návratu domů našli koberec plný hnědých lístečků - zdrhly nám vylíhlé strašilky. Jiní lidé měli v mrazáku maso, my listy, aby bylo v zimě čím krmit. Pak u nás proběhla fáze asi 10ti akvárek s rybičkami všech velikostí a barev. Mě lákaly spíš chlupatý potvůrky, takže hlavně morčata a asi deset let potkani. No a do toho se u nás objevila první užovka a chlupatců začalo pomalu ubývat až zbyli jen ti velcí, kteří dožili a byl konec. Po rozvodu našich jsem se starala jen o menší kočičí gang a andulky. Těch u nás byl vždy dostatek, protože děda byl ptáčkař, věčně jezdil po výstavách a my "museli" reprezentovat Ale pořád mi něco chybělo, až jsem tak jednou prolézala kamarádův barák a našla ho jak krmí krajty. Sice to trvalo nějaký ten rok, než jsem si pořídila vlastní, ale bylo vymalováno