Jak to všechno začalo

Je to tak dávno, že už ani nevím Možná že jsem se napřed zamiloval do hadů*) a teprve potom se narodil. Těžko říct...

//edit: *) do zmijí

Od mala jsem vše co se hýbalo sbíral a snažil se chovat např. pulce, žáby, brouky, pavouky, užovky, rybičky, strašilky, ale u rodičů jsem pochopení nacházel jen těžko. Jak jsem získal nezávislost, tak to propuklo naplno

To bude asi hodne podobne :) Pamatuji si, jak mi zdrhla prvni N. tesselata, jakozto muj prvni had, ale to je uz davno :) a maminu, jak me vyhodila i s chovem mravencu, kdyz jich byla plna kuchyne. VH

No jo s rodiči to bylo těžký. Taky si vzpomínám že nabyli nadšení když jsem dones ze školy dvě ještěrky, a cestou někde na mezi zapoměl školní aktovku. Ale alespoň nevyhrožovali, že mi utečou jako to dělá manželka.

Ve svém prvním zaměstnání (v roce 1984) jsem se seznámil s p.Vestfálem (u nás jeden z nejlepších chovatelů zoborožců) a ten mi seznámil s tehdeším chovatelem plazů v pražské ZOO p. A. Olexou. Kdo měl to štěstí a poznal tuhle chovatelskou legendu, ví jakým dokázal být ,,učitelem". X krát do roka jsem tehdy navštěvoval pražskou ZOO se svoji rodinou, a vždy to skončilo stejně: Manželka s klukem vydržela v teráriích u Aldy maximálně hoďku a pak se šli projít po ZOO. Ale já (trošku sobecky) jsem zde strávil pak při kávě často i několikahodinové debaty o plazech. Čas takhle strávený byl SUPER, i když to nebylo zrovna fér vůči rodině (ještě, že mám tak tolerantní protějšek). Od Aldy jsem nakonec získal i své první chovance.

Podobně jako Karlos a VH. Babičky posvíceneckej hrnec jsem využil jako první akvaterárium na kuňky žlutobřiché a kupodivu se to nesetkalo s kladným ohlasem, ale zastavit už se to nedalo...

s hadama sem začal dost pozdě- už po vojně. Jako smrádě jsem směl mít doma andulky, takže ty samozřejmě už nikdy. Taxem si vybral vodní želvy. S želvama samozřejmě přišla literatura. A tam jsem je viděl... hady.... Paxem dva roky přesvědčoval manželku že je nutně potřebujeme a bez nich bejt už nemůžeme, a ona to pochopila. A s hadama přišla starost se sháněním krmení. Následoval Zoopark Chomutov, tam myši na prodeju měli vždycky. A byl tam PAN Petr Voženílek. A Jarda Zelinka. Takže hady mám doma 19 let? Jiný už to nebude

No vida, po třech letech od založení vlákna musím opravit - už je to jiný. Problémy s obstaráváním krmení, legislativní klacky pod nohy, jiný okruh zájmů... Prostě už doma nemám ani ocásek. Ne že by se mi nestýskalo, mívám poměrně pravidlné záchvaty touhy si zase něco pořídit, racionalita vítězí

Zdravim,
já když jsem se narodil, tak jsme doma náký hady a ještěry doma měli-věnoval se to mu otec...máma to nikdy neměla v lásce..po nějakým čase mu úplně zatrhla, ale když jsem začal odrůstat, tak jsem domů tahal spoustu zvířat-mravence,brouky,atd...pak jsme dostal k narozkám akvárko a bylo vyřešeno..následovaly pakobylky, zlatohlávci, první gekoni a pak hlavně hadi a náký pavouci-to už máma rezignovala..pak jsem se od ní odstěhoval...a naštěstí mám přítelkyni zvířecí doktorku, takže mě to toleruje ( ikdyž zrovna plazy a bezobratlí nemusí... )

Ahoj,já od mala choval rybyčky.Když jsem přišel z vojny tak jsem šel dělat do fabriky,kde byly mraky myší a já je chytal a choval v malém akvárku.Za chvily bylo myší,že jsem nevěděl co s nimy.Tak jsem se rozhod,koupim hadaDneska,10 let nato mám v pokoji 25 terárií,jednu postel televizi a počítač.

Já začal chovat hady tak,že už jsem je měl doma Táta je choval a já jsem to po něm zdědil.Ale jsem spíše přes pavouky a štíry

No tak já začal s hady až nyní ve svých 22 letech. Od mala jsem měl pouze rybičky a jeden čichavec žije se mnou už 13 let :). K těm hadům jsem se dostal přes mou přítelkyni. Její rodina od nepaměti chovala různou zvířenu od chameleonů,leguánů,potkanů přes ryby až k těm hadům. Od doby co s přítelkyní žijeme sami(6 měsíců) máme korálovku sedlatou samečka, kterému se velmi daří. Samička nám bohužel chcípla z nepříliš jasných příčin, se kterými jsme si ji už bohužel na burze koupili.Důvod proč zrovna korálovky byl ve mě. Hadů jsem se tak trošku víc :) bál a zjistil jsem si, že korálovky jsou hodné hodné a líbí se mi i stavbou těla.Už teď se těším na výstavbu nového terária jak malý kluk, hadi si mě prostě získali.Až začneme vydělávat máme v plánu rozvoj i na jiné větší druhy.
Tímto bych chtěl taky oznámit, že hledám někoho z ostravska kdo prodá ( nebo i daruje) samicku korálovky za rozumný peníz. Jediné co požaduju je samostatnost v krmení a zdraví.Díky
honya+@seznam.cz 774 603 194

Tak to já když jsem byla malá tak jsem odnášela ze dvora užovku a to se mi moc líbilo.tak jsem se snažila ukecávat děsně dlouho celé okolí abych si mohla nějakého pořídit a to mě řekli že jsem naprostý blázen když chci chovat takovou ,,havět´´.To jsem se rozčílila a jak jsem se odstěhovala od rodičů se synkem i (ted uz )manzelem,tak prvni co bylo jsem si poridila hada(B. constrictor).Furt lepší než nějací pavouci.BRRRR těch já se móóóóc bojím

A můžete si třeba vzpomenout na svého prvního hádka?

Ahoj, při pročítání vláken na začátku teraporadny jsem narazila na tohle. A jelikož v současné době teraporadnu navštěvuje spousta lidí, napadlo mě toto vlákno trošku oprášit.

Láska na první pohled ve 3 letech u maminči kamarádky, která chovala ještěry (nevzpomenu si který) a známý, co měl doma užovky červený. Takže naprosto nevinně, což je v mém případě normální

No, tak když jsem byl malý, tak se u nás vypouštěla a čistila hasičská nádrž, ze které jsme si vzali domů do akvárka mloky.I přes zuřivý boj, jsme nakonec mloky vypustily někam do rybníku(už nevím kam).Potom jsem měl ve sklenici od okurek ploštice, které jsem pak taky pustil zpět na svobodu...No a potom jsme jeli na návštěvu ke strejdovi, který choval guttku a tam jsem se do hadů zamiloval.O pár roků jsme v přírodpise brali hady a tak nějak jsem se dal s učitelem do řeči, zjistil, že taky chová hady, no a už jsem nedal mamce pokoj, dokud nebyl můj první had(Pantherophis guttatus) doma
Takže teda vůbec nevím, jakou možnost mám v anketě zvolit

u nás vypouštěla a čistila hasičská nádrž, ze které jsme si vzali domů do akvárka mloky

Předpokládám spíš čolky, jen tak pro pořádek.

Jasně krokodýle, čolky díky za opravu

No u nás žilo něco, co si pamatuji. Otec s mamčou měli dohodu, že jak to není žába, tak je to cajk Jedna z mých prvních vzpomínek je, jak jsme po návratu domů našli koberec plný hnědých lístečků - zdrhly nám vylíhlé strašilky. Jiní lidé měli v mrazáku maso, my listy, aby bylo v zimě čím krmit. Pak u nás proběhla fáze asi 10ti akvárek s rybičkami všech velikostí a barev. Mě lákaly spíš chlupatý potvůrky, takže hlavně morčata a asi deset let potkani. No a do toho se u nás objevila první užovka a chlupatců začalo pomalu ubývat až zbyli jen ti velcí, kteří dožili a byl konec. Po rozvodu našich jsem se starala jen o menší kočičí gang a andulky. Těch u nás byl vždy dostatek, protože děda byl ptáčkař, věčně jezdil po výstavách a my "museli" reprezentovat Ale pořád mi něco chybělo, až jsem tak jednou prolézala kamarádův barák a našla ho jak krmí krajty. Sice to trvalo nějaký ten rok, než jsem si pořídila vlastní, ale bylo vymalováno

no tak semnou to bylo asi jak se všema od mala sem furt něco tahal dom jakože na tjnačku ale mamka otom vždicky věděla sice mi vždicky všechno uteklo ale jednu dobu sem si dom dotáhl ještěrky a měl sem je doma celkem dlouho dokud mi jedna nenakladla vajíčka a ty ještěrky sem krmil švába atak a mamka nejvíc šýlela kdyš mi jeden velkej šváb utekl to byl fakt boj ale naštěstí sem ho hned chitil jinak sem měl doma plno kobilek ale mi nejoblíbenějsí bili kudlanky ale to sem byl relativně malej tak sem kažfou chvilu chtěl něco jinýho chameleony felsumy a tak ale vždicky umě vyhráváli hadi takže po 9 nebo 8 letech přemlouváni mi mamka k třinactinam koupila malou guttku samozřejmně sem o tom věděl a měl sem vše předem připravené a měl sem jo od chovatele ted uš ji mam rok a krasně rose mamka se us snou normálně "mazlí" a jak tady někteří píšete zdědil sem to po otci tak unas doma se takových zvířat bojí jenom tatka

já už také ani nevím je to sice jen 5-6 let ale nepamutuji si to vím že jsem začínal s guttkou pak s lacertami a anolisi více nevím

Tak jako všichni,od mala.Ale ze začátku mě zajímala paleontologie(byly u nás opukové lomy).Pak mě máma vzala k P.Kahlemu v Nymburku,viděl jsem na vlastní oči domácí terárko ,od dědy dostal Niedla¨Teraristika v koutku živé přírody¨a bylo hotovo.Máme netušila ,co si na sebe upletla.Ještěrky se jí líbily,ale z hadů měla panickou hrůzu.Už to nezastavila a nakonec jako milující rodič mi tolerovala vše.Díky mami.Pak jsem šel vojančit avše šlo pryč,kromě trnorepa,protože toho jsem koupil mámě k vánocům,protože se jí líbil a ona si ho prostě nechala.Na vojně,už jako mazák ,jsem měl od velitele roty půjčené terárko a v něm tři berusky a mladásové mi pro ně sháněli myšky.A po vojně už to frčelo.Hlavně k sobě sehnat tolerantní protějšek.To se mi taky podařilo.I když...tehdá spíš klofla ona mě,ale to ještě nic netušila.No to už se tohoto vlákna netýká.

No,tak já jsem ve svých 12ti letech jel s tátou a babičkou na Hoby do Českých Budějovic a tam jsme v jednom pavilonu narazili na nějaké teraristy,kteří tam měli velké terárium s Boa constrictor.Měl asi 2m a já se do něj úplně zbláznil.Měli tam i nějaké odchovy,ale nevím co to bylo za tvorečky,já viděl jen toho hroznu.Táta byl co se hadů týkalo neoblomnej (asi kvůli mámě),ale tenkrát jsem si vydupal alespoň strašilky-Extatosoma tiaratum.Bylo to takové moje malé vítězství.Jen,že strašilky nežili věčně a já vajíčka vyhazoval v nevědomosti,jak je vylíhnout.
Pak,po několika letech jsem se zamiloval a oženil,ale manželka měla z hadů fobii,tak zase nic nehrozilo.Byl jsem z toho,že nebudu asi nikdy chovat zoufalej.Jednou mi kamarád poradil,že mám chtít hada k Vánocům,tak jsem to zkusil a klaplo to,ale musel jsem si ho jít koupit sám.Lidi já byl šťastnej,jako pes a časem se manželka z fobie dostala,proto,že hadi nejsou tak krvelační a dnes už se hadů nebojí.A za to jí děkuji,že mi jako první z rodiny umožnila a toleruje tohoto krásného koněI když někdy taky skřípe zubama,ale co je jí to platné,je to prostě moje vášeň!
Tak takhle jsem začal já.No a teď mám podle manželky hadů moc,ale podle mě zase moc málo

U mě náhodně, dostavěli jsme RD a já začala přemýšlet, jaké zvířátko si pořídím. Potkanů, křečků, morčat jsem měla v dětství až moc. A najednou mi prolítl hlavou had, což jsem nebrala ze začátku moc vážně, ale jen tak jsem se koukla na webovou stránku, najednou mi naskočily korálovky, užovky a všechno možné o čem jsem ještě neměla vůbec páru. Upoutaly mě korálovky, vytiskla jsem si papíry o chovu a "učila" jsem se. Pak jsem si sehnala chovatele od kterého jsem si pořídila svého prvního hada a to L.t.campbelli. No a najednou jsem narazila na TP, kde jsem vyčetla další a další zkušenosti a chov se začal krapek rozšiřovat, poté jsem zjistila, že hady milujuuu, což jsem kdysi vůbec netušila
A jestli jde o přítele, už jsem dostala otázku, jestli by mi řekl, buď on nebo hadi, mlčela jsem, takže ani nechce radši slyšet odpověď

K tomuhle opravdu není co dodat... snad je třeba jen omluvit onu redaktorku, která měla chvílema problémy strávit a hlavně pochopit o čem to vlastně píše. Takže si určité pasáže trochu přizpůsobila k obrazu svému...

new.psi-kocky.cz

Takže jako u většiny to začalo v dětství zvířenou všeho druhu - rybičky, šneci, křečci, ptáci. Hadi se mi líbili dlouho, ale jednak okolí bylo zásadně proti a jednak jsem se musela srovnat s tím, že hadi žerou myši (myš má přece jenom blízko ke křečkům).
Nejprve jsem měla ještěrky a to byl taky boj (s manželem), až mě napadlo, že k Vánocům budu chtít jenom terárko. Nakonec to vzdal a terárko mi sám koupil. No a měsíc po Vánocích mám narozky, tak se přece do toho terárka musí něco dát. No a další Vánoce další terárko, a pak nenápadně přibývala zvířátka z burz (když už se tam jede, tak se přece nepřijede s prázdnou).
Hady jsem si nakonec taky prosadila - přes den není moc času a večer ještěrky a chamíci spí.

Hmmm, ja začal se šněkama a mravencema :) S obojím mě máma vytrvale vyhazovala, protože mi obojí zdrhalo a to nejraději v kuchyni či obýváku :) Pak jsem choval raky, kteří mi zamrzli ve vokurkáči venku v kulně... No, pak, kdyz jsem se nakazil v jednom nejmenovanem krouzku u nejmenovaneho kolegy v Rakovnickem DDM, tak jsem si privezl tesselatu a ta me samosebou taky zdrhla a potesila prave dorazivsi navstevu tim, ze se jim priplazila predstavit :) Pak sem nekolikrat jel na ruzne vylety (Jugoslavie, Madarsko, Slovac) a poznaval krasy techto mist, ale hada si nikdy neprivezl (teda, z Chorvatska pozdeji gemcu), ale prvni opravdu chovanec byla longissima, a ted je to uz pres patnact let, co mi byla darovana :) A ted je toho az dost :) VH

do DMM taky chodím v Rakovníku

Tak já úspěšně vyrůstal mezi plazama, arietany a tak, pak nějaký ještěři a potom kajmani, horznýši atd a už mi to tak nějak zůstalo, u mámy jsem si to musel trochu prosadit, ale pohoda.

No jo, ale pan Laňka už tam nedělá, co vím...

nedělá no já tam chodil do roku 2008 pak už tam nevyl jinak je to super člověk

Ahoj, no tak ja jsem začal tepr před půl rokem, chtěl jsem "pěstovat" hady už od 15 let, ale měl jsem dva zadrhely a to maminku a nedostatek financí. Po tom jsem měl delší dobu partnerku, která jen viděla slepýše a měla z toho hrozný trauma, to jsem poprvý viděl záchvat strachu...
No a teď jsem se do toho konečně dal... zašel jsem ke známý, abych věděl jak vypadají užovky naživo a hned jsem si dvě koupil. Teď už jen sbírat skušenosti a bude ze mě jednou velký terarista
Jen pořád nechápu tu genetiku, to je děs...

No tak taky nejsem žádná výjimka a taky jsem jako malá tahala domů co jsem mohla, nejvíc ze mě asi měla mamka dost, když jsem jak želva plakala nad šnekama z venku, protože jsem je v létě nechala na balkóně v krabičce a oni vyschli než jsem přišla ze školy, pak jsem si v Břeclavi ulovila ještěrku do tý velký flašky od okurek, ale mamka mě donutila jí večer pustit aby jsme jí netrápili, tak jsem si u babičky na zahrádce v leknínovém jezírku napůl ochočila ještěrku, která tam na mě každej den čekala s vidinou snadné potavy až do huby No ale hada jsem nikdy neměla odvahu doma prosazovat, tak jsem počkala až se odstěhuju s přítelem, do toho jsem musela hodně dlouho hučet aby mi mojí první l. t. sinaloe povolil(má z hadů strach), ale povedlo se a teď už je toho doma i malinko víc a čeká to na dopárování, ještě že mám toho přítele a tak malej byt, protože jinak bych byla já návštěvou v jednom velkém terárku u svých chovanců