Jak to všechno začalo

No u nás žilo něco, co si pamatuji. Otec s mamčou měli dohodu, že jak to není žába, tak je to cajk Jedna z mých prvních vzpomínek je, jak jsme po návratu domů našli koberec plný hnědých lístečků - zdrhly nám vylíhlé strašilky. Jiní lidé měli v mrazáku maso, my listy, aby bylo v zimě čím krmit. Pak u nás proběhla fáze asi 10ti akvárek s rybičkami všech velikostí a barev. Mě lákaly spíš chlupatý potvůrky, takže hlavně morčata a asi deset let potkani. No a do toho se u nás objevila první užovka a chlupatců začalo pomalu ubývat až zbyli jen ti velcí, kteří dožili a byl konec. Po rozvodu našich jsem se starala jen o menší kočičí gang a andulky. Těch u nás byl vždy dostatek, protože děda byl ptáčkař, věčně jezdil po výstavách a my "museli" reprezentovat Ale pořád mi něco chybělo, až jsem tak jednou prolézala kamarádův barák a našla ho jak krmí krajty. Sice to trvalo nějaký ten rok, než jsem si pořídila vlastní, ale bylo vymalováno

no tak semnou to bylo asi jak se všema od mala sem furt něco tahal dom jakože na tjnačku ale mamka otom vždicky věděla sice mi vždicky všechno uteklo ale jednu dobu sem si dom dotáhl ještěrky a měl sem je doma celkem dlouho dokud mi jedna nenakladla vajíčka a ty ještěrky sem krmil švába atak a mamka nejvíc šýlela kdyš mi jeden velkej šváb utekl to byl fakt boj ale naštěstí sem ho hned chitil jinak sem měl doma plno kobilek ale mi nejoblíbenějsí bili kudlanky ale to sem byl relativně malej tak sem kažfou chvilu chtěl něco jinýho chameleony felsumy a tak ale vždicky umě vyhráváli hadi takže po 9 nebo 8 letech přemlouváni mi mamka k třinactinam koupila malou guttku samozřejmně sem o tom věděl a měl sem vše předem připravené a měl sem jo od chovatele ted uš ji mam rok a krasně rose mamka se us snou normálně "mazlí" a jak tady někteří píšete zdědil sem to po otci tak unas doma se takových zvířat bojí jenom tatka

Tak jako všichni,od mala.Ale ze začátku mě zajímala paleontologie(byly u nás opukové lomy).Pak mě máma vzala k P.Kahlemu v Nymburku,viděl jsem na vlastní oči domácí terárko ,od dědy dostal Niedla¨Teraristika v koutku živé přírody¨a bylo hotovo.Máme netušila ,co si na sebe upletla.Ještěrky se jí líbily,ale z hadů měla panickou hrůzu.Už to nezastavila a nakonec jako milující rodič mi tolerovala vše.Díky mami.Pak jsem šel vojančit avše šlo pryč,kromě trnorepa,protože toho jsem koupil mámě k vánocům,protože se jí líbil a ona si ho prostě nechala.Na vojně,už jako mazák ,jsem měl od velitele roty půjčené terárko a v něm tři berusky a mladásové mi pro ně sháněli myšky.A po vojně už to frčelo.Hlavně k sobě sehnat tolerantní protějšek.To se mi taky podařilo.I když...tehdá spíš klofla ona mě,ale to ještě nic netušila.No to už se tohoto vlákna netýká.

U mě náhodně, dostavěli jsme RD a já začala přemýšlet, jaké zvířátko si pořídím. Potkanů, křečků, morčat jsem měla v dětství až moc. A najednou mi prolítl hlavou had, což jsem nebrala ze začátku moc vážně, ale jen tak jsem se koukla na webovou stránku, najednou mi naskočily korálovky, užovky a všechno možné o čem jsem ještě neměla vůbec páru. Upoutaly mě korálovky, vytiskla jsem si papíry o chovu a "učila" jsem se. Pak jsem si sehnala chovatele od kterého jsem si pořídila svého prvního hada a to L.t.campbelli. No a najednou jsem narazila na TP, kde jsem vyčetla další a další zkušenosti a chov se začal krapek rozšiřovat, poté jsem zjistila, že hady milujuuu, což jsem kdysi vůbec netušila
A jestli jde o přítele, už jsem dostala otázku, jestli by mi řekl, buď on nebo hadi, mlčela jsem, takže ani nechce radši slyšet odpověď

K tomuhle opravdu není co dodat... snad je třeba jen omluvit onu redaktorku, která měla chvílema problémy strávit a hlavně pochopit o čem to vlastně píše. Takže si určité pasáže trochu přizpůsobila k obrazu svému...

new.psi-kocky.cz

Takže jako u většiny to začalo v dětství zvířenou všeho druhu - rybičky, šneci, křečci, ptáci. Hadi se mi líbili dlouho, ale jednak okolí bylo zásadně proti a jednak jsem se musela srovnat s tím, že hadi žerou myši (myš má přece jenom blízko ke křečkům).
Nejprve jsem měla ještěrky a to byl taky boj (s manželem), až mě napadlo, že k Vánocům budu chtít jenom terárko. Nakonec to vzdal a terárko mi sám koupil. No a měsíc po Vánocích mám narozky, tak se přece do toho terárka musí něco dát. No a další Vánoce další terárko, a pak nenápadně přibývala zvířátka z burz (když už se tam jede, tak se přece nepřijede s prázdnou).
Hady jsem si nakonec taky prosadila - přes den není moc času a večer ještěrky a chamíci spí.

Hmmm, ja začal se šněkama a mravencema :) S obojím mě máma vytrvale vyhazovala, protože mi obojí zdrhalo a to nejraději v kuchyni či obýváku :) Pak jsem choval raky, kteří mi zamrzli ve vokurkáči venku v kulně... No, pak, kdyz jsem se nakazil v jednom nejmenovanem krouzku u nejmenovaneho kolegy v Rakovnickem DDM, tak jsem si privezl tesselatu a ta me samosebou taky zdrhla a potesila prave dorazivsi navstevu tim, ze se jim priplazila predstavit :) Pak sem nekolikrat jel na ruzne vylety (Jugoslavie, Madarsko, Slovac) a poznaval krasy techto mist, ale hada si nikdy neprivezl (teda, z Chorvatska pozdeji gemcu), ale prvni opravdu chovanec byla longissima, a ted je to uz pres patnact let, co mi byla darovana :) A ted je toho az dost :) VH

do DMM taky chodím v Rakovníku

Tak já úspěšně vyrůstal mezi plazama, arietany a tak, pak nějaký ještěři a potom kajmani, horznýši atd a už mi to tak nějak zůstalo, u mámy jsem si to musel trochu prosadit, ale pohoda.

No jo, ale pan Laňka už tam nedělá, co vím...

nedělá no já tam chodil do roku 2008 pak už tam nevyl jinak je to super člověk

Ahoj, no tak ja jsem začal tepr před půl rokem, chtěl jsem "pěstovat" hady už od 15 let, ale měl jsem dva zadrhely a to maminku a nedostatek financí. Po tom jsem měl delší dobu partnerku, která jen viděla slepýše a měla z toho hrozný trauma, to jsem poprvý viděl záchvat strachu...
No a teď jsem se do toho konečně dal... zašel jsem ke známý, abych věděl jak vypadají užovky naživo a hned jsem si dvě koupil. Teď už jen sbírat skušenosti a bude ze mě jednou velký terarista
Jen pořád nechápu tu genetiku, to je děs...

No tak taky nejsem žádná výjimka a taky jsem jako malá tahala domů co jsem mohla, nejvíc ze mě asi měla mamka dost, když jsem jak želva plakala nad šnekama z venku, protože jsem je v létě nechala na balkóně v krabičce a oni vyschli než jsem přišla ze školy, pak jsem si v Břeclavi ulovila ještěrku do tý velký flašky od okurek, ale mamka mě donutila jí večer pustit aby jsme jí netrápili, tak jsem si u babičky na zahrádce v leknínovém jezírku napůl ochočila ještěrku, která tam na mě každej den čekala s vidinou snadné potavy až do huby No ale hada jsem nikdy neměla odvahu doma prosazovat, tak jsem počkala až se odstěhuju s přítelem, do toho jsem musela hodně dlouho hučet aby mi mojí první l. t. sinaloe povolil(má z hadů strach), ale povedlo se a teď už je toho doma i malinko víc a čeká to na dopárování, ještě že mám toho přítele a tak malej byt, protože jinak bych byla já návštěvou v jednom velkém terárku u svých chovanců