No tak taky nejsem žádná výjimka a taky jsem jako malá tahala domů co jsem mohla, nejvíc ze mě asi měla mamka dost, když jsem jak želva plakala nad šnekama z venku, protože jsem je v létě nechala na balkóně v krabičce a oni vyschli než jsem přišla ze školy, pak jsem si v Břeclavi ulovila ještěrku do tý velký flašky od okurek, ale mamka mě donutila jí večer pustit aby jsme jí netrápili, tak jsem si u babičky na zahrádce v leknínovém jezírku napůl ochočila ještěrku, která tam na mě každej den čekala s vidinou snadné potavy až do huby No ale hada jsem nikdy neměla odvahu doma prosazovat, tak jsem počkala až se odstěhuju s přítelem, do toho jsem musela hodně dlouho hučet aby mi mojí první l. t. sinaloe povolil(má z hadů strach), ale povedlo se a teď už je toho doma i malinko víc a čeká to na dopárování, ještě že mám toho přítele a tak malej byt, protože jinak bych byla já návštěvou v jednom velkém terárku u svých chovanců