Jak to všechno začalo

Takže jako u většiny to začalo v dětství zvířenou všeho druhu - rybičky, šneci, křečci, ptáci. Hadi se mi líbili dlouho, ale jednak okolí bylo zásadně proti a jednak jsem se musela srovnat s tím, že hadi žerou myši (myš má přece jenom blízko ke křečkům).
Nejprve jsem měla ještěrky a to byl taky boj (s manželem), až mě napadlo, že k Vánocům budu chtít jenom terárko. Nakonec to vzdal a terárko mi sám koupil. No a měsíc po Vánocích mám narozky, tak se přece do toho terárka musí něco dát. No a další Vánoce další terárko, a pak nenápadně přibývala zvířátka z burz (když už se tam jede, tak se přece nepřijede s prázdnou).
Hady jsem si nakonec taky prosadila - přes den není moc času a večer ještěrky a chamíci spí.

Hmmm, ja začal se šněkama a mravencema :) S obojím mě máma vytrvale vyhazovala, protože mi obojí zdrhalo a to nejraději v kuchyni či obýváku :) Pak jsem choval raky, kteří mi zamrzli ve vokurkáči venku v kulně... No, pak, kdyz jsem se nakazil v jednom nejmenovanem krouzku u nejmenovaneho kolegy v Rakovnickem DDM, tak jsem si privezl tesselatu a ta me samosebou taky zdrhla a potesila prave dorazivsi navstevu tim, ze se jim priplazila predstavit :) Pak sem nekolikrat jel na ruzne vylety (Jugoslavie, Madarsko, Slovac) a poznaval krasy techto mist, ale hada si nikdy neprivezl (teda, z Chorvatska pozdeji gemcu), ale prvni opravdu chovanec byla longissima, a ted je to uz pres patnact let, co mi byla darovana :) A ted je toho az dost :) VH

do DMM taky chodím v Rakovníku

Tak já úspěšně vyrůstal mezi plazama, arietany a tak, pak nějaký ještěři a potom kajmani, horznýši atd a už mi to tak nějak zůstalo, u mámy jsem si to musel trochu prosadit, ale pohoda.

No jo, ale pan Laňka už tam nedělá, co vím...

nedělá no já tam chodil do roku 2008 pak už tam nevyl jinak je to super člověk

Ahoj, no tak ja jsem začal tepr před půl rokem, chtěl jsem "pěstovat" hady už od 15 let, ale měl jsem dva zadrhely a to maminku a nedostatek financí. Po tom jsem měl delší dobu partnerku, která jen viděla slepýše a měla z toho hrozný trauma, to jsem poprvý viděl záchvat strachu...
No a teď jsem se do toho konečně dal... zašel jsem ke známý, abych věděl jak vypadají užovky naživo a hned jsem si dvě koupil. Teď už jen sbírat skušenosti a bude ze mě jednou velký terarista
Jen pořád nechápu tu genetiku, to je děs...

No tak taky nejsem žádná výjimka a taky jsem jako malá tahala domů co jsem mohla, nejvíc ze mě asi měla mamka dost, když jsem jak želva plakala nad šnekama z venku, protože jsem je v létě nechala na balkóně v krabičce a oni vyschli než jsem přišla ze školy, pak jsem si v Břeclavi ulovila ještěrku do tý velký flašky od okurek, ale mamka mě donutila jí večer pustit aby jsme jí netrápili, tak jsem si u babičky na zahrádce v leknínovém jezírku napůl ochočila ještěrku, která tam na mě každej den čekala s vidinou snadné potavy až do huby No ale hada jsem nikdy neměla odvahu doma prosazovat, tak jsem počkala až se odstěhuju s přítelem, do toho jsem musela hodně dlouho hučet aby mi mojí první l. t. sinaloe povolil(má z hadů strach), ale povedlo se a teď už je toho doma i malinko víc a čeká to na dopárování, ještě že mám toho přítele a tak malej byt, protože jinak bych byla já návštěvou v jednom velkém terárku u svých chovanců