Já mám 2 gutky (jedna 1,5 roku a druhá 6 měsíců) a venčím je prakticky každý den kromě svlékání nebo když jsou nacpané. Vždycky po krmení počkám 3 dny, to už by samy šly na záchod. Starší se venčí ráda, pokaždé čeká kdy přijdu z práce. Pouštím je na posteli. Mají svojí osušku do který je položím a přehrnu přes ně - rádi se nejdřív aklimatizujou, rozkoukaj a pak jdou lozit. Starší si taky vykla, že je lepší si dojít na záchod mimo terárko, nemá ráda špínu. Už jsme sehraný, poznám kdy jde na to, takže to udělá do ubrousku. Tím pádem mám přehled o stolici. Taky jí krmím na posteli na osušce, protože myš se kolikrát počůrá a později už je bude asi celkem masakrovat. Tím pádem mám terárko pořád dokonale čisté. Jen bylo třeba upravit jednu nepříjemnost - had si tak zvykl chodit na záchod na posteli, že při mém pobytu v nemocnici na záchod nešel ani jednou a čekal na mě. Normálně by si došel cca 5x. Ale snad to "pochopil" a tuhle na mě počkal pár dní a pak už nečekal. Myslím, že to hadům nemusí být na závadu. Pokud jsou zvědaví, tak se rádi proběhnou venku. Všechno musí prošmejdit, zkontrolovat a je u toho kolikrát docela sranda. Co se jednou naučí, to už dělají pořád. A hlavně se jejich chování postupem věku pořád vyvíjí, takže o překvapení není nouze. Někdy mají náladu spíš "lítat" a objevovat, jindy se chtěj jen stulit do nohavice nebo někde na mě a třeba si hodinku čteme a had mě "šmíruje". Taky reagujou na každou návštěvu jinak - někdo se jim líbí a hned po něm lezou, někdo ne, ale vznikaj dost komický situace. Je velký rozdíl mezi tím s hadem vedle sebe v domácnosti žít nebo být jeho kamarád a zažívat s ním tu interakci při propojení našich životů. A hlavně je to velká škola trpělivosti, protože čtvrt hodiny není pro hada žádný čas a tak se člověk přizpůsobuje jemu a had trochu člověku. Dost se mi tím změnila moje potřeba aby mě zvíře poslouchalo a víc dokážu všechny lidi i zvířata brát jako individuální bytosti a nesnažím se je měnit.