Jejda, to si trochu nerozumíme. Co želvičce je, vím naprosto přesně - primárně napadení bakteriemi Beneckia chytinovora, sekundárně pak, s akutním průběhem (naštěstí ale včas podchyceným), rodem Citrobacter...
Nekrotické tkáně jsem odstranil, opakovaně vydesinfikoval 3 % roztokem peroxidu vodíku a následně aplikoval Betadine. Přímo na ránu (rozhraní dvou štítků plastronu, kdy jeden z nich byl infikován téměř do poloviny šířky) mast, k ošetření celého krunýře (beneckií byl dlouhodobě zasažen i karapax) jsem pak použil roztok téhož.
Želvičku držím momentálně na suchu v košíku (taková ta kukaň pro kočky) na vrstvě čistých hadrů, které denně vyměňuji, do vody pak jde jen tak cca na dvě hodiny denně. Prakticky okamžitě po ponoření podávám celé ryby (žere s chutí) a následně ji nechávám nerušeně ráchat do doby než se vyprázdní. Pak ji opláchnu, nechám oschnout, znovu aplikuji Betadine a uložím do košíku.
Zatím se to sice dobře vyvíjí, rozhodně si ale nejsem jistý, jestli je můj (totálně improvizovaný) postup správný. Nerad bych jí svou nevědomostí a nějakým (byť dobře míněným) amatérským postupem ublížil. Ta želvička si prošla pomalu peklem. Když jsem ji získal, nedával jsem jí ani moc nadějí, jak děsně byla zhuntovaná. Vytáhl jsem ji doslova z hnoje (v tom jezírku byla fakt větší koncentrace želvích hoven nežli vody), olezlou mušími larvami a zpočátku neschopnou pozřít víc, než kostičku filé 1x1 cm denně (upřímně řečeno, první dva dny ani vůbec nevěděla, že je rybí maso k jídlu - celý život prý byla krmena jen nějakými granulemi. Občas!). Projevuje ale tak obrovskou vůli žít, že by byla vážně škoda přijít o ni nějakou triviální chybou...