Ahoj Ario, proč jsou tak náročné? T. horsfieldii samy o sobě nejsou náročné, ale jejich životní prostředí je tak specifické, že není v silách českého chovatele vytvořit takové podmínky včetně odpovídající potravy, které by se alespoň okrajově podobali podmínkám v jejich domovině. V Uzbekistánu si navíc pod pojmem "faremní" odchovy, jak je uvedeno v reg.listech, představují celou step. Takže želvička jede, možná s půlroční přestávkou v Polsku ( kde se většinou provádí první selekce) rovnou ze stepi. Dokáže-li mě někdo přesvědčit pádnými argumenty o tom, že to tak není, budu jen rád. Doufám pouze, že ten pádný argument nebude mít jakoukoliv ráži. Proto ta adaptace na naše podmínky je opravdu dost složitá. Konečně nejlépe to poznáte sama.
Fakt je, že dokážete-li udržet želvu při životě alespoň rok, máte nejspíš vyhráno. Mám představu o množství T. horsfieldii, které se legálně dovezli do ČR v posledních 20ti letech, jde o desetitisíce kusů. Kdepak ty želvy jsou? Rozhodně ne u chovatelů které znám. Nevím o nikom, kdo vlastní velké chovné skupiny těchto želv, ono to ostatně ani nejde. V podstatě je to tak, že nejhojněji legálně dovážená želva je v chovech zastoupena v poměru k ostatním v minimálním množství. Na této skutečnosti bohužel nic nezmění ani to, že v drobných chovech pár jedinců či skupin prosperuje. Já osobně mám také skupinu 25 kusů a dá se říct, že prosperuje, množí se, dociluji pravidelných odchovů atd. Ale oproti jiným to není ono.
Tak já už přestanu strašit, třeba má někdo jiný opačnou zkušenost. Jen bych nechtěl prosím řešit argumenty typu "Já mám Žofinku již třicet let a má se k světu".
Ještě bych chtěl Ario dodat, odchov a mláďata jsou jedním ze základních ukazatelů přijatelných podmínek chovu, není to nic nadstandartního, každý živý tvor, má-li alespoň trochu přijatelné podmínky se snaží co to jde zachovat svoje geny a potažmo svůj druh. V případě, že tak nekoná, je někde chyba, ať se ten živý tvor tváří jakkoliv spokojeně.