Koukněte se na to takto, želva v přírodě jako býložravec se silnými sklony k všežravosti si vždy něco najde. I na místech, která na první pohled působí neutěšeně, jsou vyprahlá od slunce a suchá vegetace neslibuje příliš vydatnou pastvu. Želva si najde sem tam rostoucí lísteček, kterého si člověk ani nevšimne, spadlé plané ovoce(takové ovoce většinou dozrává v období vrcholícího sucha, protože příroda je moudrá), vyhrabe si do země zatažené cibulky rostlin (u marginát jsem to viděl na vlastní oči), sebere si spadlý list ze stromu, když jde do tuhého tak nepohrdne ani polosuchými a suchými travinami plnými dozrálých semen. Když selže úplně všechno, mají to holky zařízené zase mazaně, období dormance se neomezuje pouze na hibernaci v zimním období ale i na estivaci v období letním. Takže když se želvě podmínky okolního prostředí zdají být příliš nehostinné, jde do hajan a čeká až se situace změní.
Takže podle mě je zcela přirozené, želvu jako býložravce nechat se napást co se do ní vejde. Nehlídal bych objem ale kvalitu denní dávky, ta je podle mne velice důležitá.
Pokud složení krmné dávky začne sklouzávat do polohy "dáme žofince banán, sice ho měla včera také, ale když on jí tak chutná a tak hezky ho papá), může se stát že se želva opravdu "přežere" tj. stloustne natolik, až to ohrožuje její zdraví, zvláště v případě když nezimuje.