Ponechávám bez komentáře tohle:

In captivity, however, it is clear that reptiles are not necessarily able to discern dangerous plant toxins if offered unknown varieties – for example, tortoises have died as a result of eating daffodils and green iguanas have died after consuming azalea and oleander - therefore, although “poison plant lists” are technically somewhat inadequate, in practice their use is highly advisable.

Pokud chcete vědět opravdu hodně o stravě želv (a nejen o ní) a umíte anglicky, doporučuji tuhle stránku:

http://www.tortoisetrust.org/articles/articles.html
Je to nejucelenější informace o chovu a odchovu suchozemských želv, která je na internetu dostupná.

Je tu třeba i článek o rostlinných toxinech, z něhož je úvodní text:
http://www.tortoisetrust.org/articles/Plantoxins.ht m

Pro zajímavost jedlé by měly být tyhle druhy:
Dandelion (Taraxacum officianale)
Hawkbits (Leontodon spp.)
Sowthistles (Sonchus spp.)
Hawkweeds (Pictis spp.)
Hawkbeards (Crepis spp.)
Plantains (Plantago spp.)
Clovers (Trifolium spp.)
Honeysuckle (Lonicera periclymenum) [preferred by T. hermanni]
Cat's ears (Hypochoeris spp.)
Vetches (Vicina spp.)
Trefoils (Lotus spp.)
Mallows (Malva spp.)
Bindweeds (Calystegia spp.)
Sedums (Sedum spp.)
Ivy-leaved Toadflax (Cymbalaria muralis)
Also (observed eaten by T. hermanni and T. marginata in Greece):
Robinia (pseudo-acacia) leaves
Wild clematis
Acanthus
Nettles

Ibišek patří do čeledi Slézovitých, která je vesměs celá jedlá, takže není nutno mít obavu.

Je zajímavé, že některé z uvedených rostlin jsou pro člověka jedovaté (například akát). Sám jsem pozoroval, jak jedna z mých želv opakovaně žere pelyněk černobýl (také jedovatý pro člověka). Osobně si myslím, že jej želvy používají například jako přirozené antihelminikum, ale kdo ví. Pokud má želva v přírodě možnost, nikdy ničeho nesežere moc -chodí a sem tam si kousne. To jí zajišťuje bohatou a vyváženou stravu. Proto nikdy nepředkládám jeden druh žrádla, ale vždycky několik roztříděných na hromádky (ne směs) - želva si může dobrovolně vybrat, čeho se přecpe.

Množství potravy nehraje do určité míry roli. Jsou jedinci, kteří se cpou o závod a pak ti, co si jen tak kousnou. U těch prvních to znamená, že rychle rostou a jsou nároční na vitamíny a UV, zatímco u těch druhých se v nesprávných podmínkách problém objeví až za delší dobu. Je zajímavé, že želvy odchované na vydatné a špatné stravě (ovoce, mléko s rohlíkem atd.) tohle žrádlo nesmírně milují i po dlouhé době přeučování na rostlinnou stravu. Na druhou stranu želvy zvyklé jen na zelené mi nikdy (kromě období snůšek) nekously do prstu, nežraly kočičí granule, žížalu...

Jména rostlin jsou v příspěvcích napsána anglicky a latinsky, což asi bude dělat někomu problémy. Pokud jo, tak bychom to mohli časem přepsat, upravit na naše podmínky a hodit jako článek na tyto stránky.

Luboš