Můj názor sice už znáš, ale nedá mě k tomu ještě něco nedoplnit. Ono s těmi zahraničními stránkami to bude dost podobné, co se týká kvality informací, jako u nás. Většinou je to tak, že informace jsou neověřené, opsané a neúplné. Přitom stačí se trochu zamyslet, jak asi želvy žijí na přírodních lokalitách. Ideální řešení by bylo takové, které beze zbytku kopíruje přírodní podmínky. To ale je bohužel problém. T. horsfieldii pocházejí z prostředí kde tyto extrémy jsou mimořádně výrazné, proto je také považuji za nejnesnadněji chovatelné želvy z Testud. Na přizpůsobení takovým podmínkám ukazuje mimo jiné to, že hrabou extrémě dlouhé nory, kde obývají zrovna tu část, která je pro dané období nejvhodnější.Želvy by měly mít přes den sucho a přes noc vlhko, s tím, že i přes den by měly mít možnost zalézt do prostředí ze zvýšenou vlhkostí (nora). Oslinka zcela trefně píše co se stává, když je substrát nevyhovující. Dost lidí si stěžuje že želva v noci ruší, hrabe, leze a vůbec všelijak otravuje. Jeden z důvodů je právě snaha zahrabat se do prostředí, které jí vyhovuje. Druhý nejběžnější důvod bývá vysoká noční teplota, respektive neexistující nebo zanedbatelný rozdíl mezi denní a noční teplotou. Právě pro T. horsfiedii, jsou mimořádně vhodné takzvané želví stoly. Ono to zní vznešeně, ale nejde vlastně o nic jiného, než o ohraničený otevřený prostor, umožňující dobrou cirkulaci vzduchu, tím pádem rychlé osychání vrchní vrstvy vlhkého substrátu, a co největší střídání denních a nočních teplot. Želva má možnost si vybrat kde zrovna chce být a zcela jistě dá pokoj. Pro představu zkusím najít a poslat fotku želvy, která rostla v nevyhovujících podmínkách.