Nic proti napadu hada utratit, ale ten had se netrapi. Trapila ho zacpa, to mu bylo fakt blbe - byl celkem apatickej, nestastnej. Ale ty uz jsme se zbavili. Po ty injekci me naopak prekvapil - poprvy od ty doby co je nemocnej se byl podivat po terarku, tak jsem ho vyndala na proplazku a on stastne lezl po posteli sem a tam. Konecne vypada spokojene a ozil. Myslim, ze po tom co jsme spolu prozili uz dobre poznam kdy je spokojenej, kdy mu neni dobre, kdy se boji... Ted je v pohode, jen uz z nej nikdy nebude uplne zdravej had. Ale na druhy strane si zvirata porizuju "v dobrym i ve zlym", takze jestlize se nechovaj jak chci, jsou s nima potize, nejsou zdravy a podobne, nevidim to jako duvod pro jejich zabiti a porizeni si novyho bezproblemovyho jedince. Ani ja nejsem uplne zdrava a bezproblemova. Neboj, uz se zviratama delam dlouho a kdybych mela dojem ze se trapi a je to beznadejny, nechala bych ho utratit. Je mi jasny, ze vetsina z vas se chytne za hlavu jak muzu hadovi prisuzovat povahovy vlastnosti, ale kdyz to vidim a citim, tak tomu verim. Je to divny a neverila bych tomu, ale ten had dokaze prozivat muj intenzivni smutek a dokaze dat najevo svoji prizen. Dokonce se mi stalo kdyz jsem byla uplne na dne, ze si had nechal dat lek hadickou do hrku bez obvyklyho boje a sam drzel. Kdyz jsem hodne smutna, je pritulnejsi a da se s nim lip manipulovat. Nezdrha apod. Je to zajimavy. Vcera na veterine mi potvrdili ze videj ze mezi nama probiha komunikace. Je to tak. Je to jako se psem - kdyz ho uvazes k boude a nevenujes se mu, je z nej blbec. Kdyz ho rozvijis, jste v kontaktu, pak je chytrej. Ono je to stejny asi se vsema zviratama.