Uz jsem videla lidi, co predvadeli uzasnou fobii a byli to jen histioni. Bohuzel, uz to studuju nekolik let a vim, ze to neni muj pripad. Ale uznavam, ze pri konfrontaci s vyssi silou clovek dokaze divy. Jednomu staci zarlivost, jinymu prilozena pistole k hlave aby se fakt kousnul a prekonal. I ja musim najit co na me zabira, jinak toho pavouka na ruku nedam. Nejspis na to pujdu stejne jako s jinyma vecma: vezmu k tomu nekoho dalsiho, chvili se budu straslive premahat, pak si reknu, ze prece nebudu delat tyjatr a nekdo na me pidipavouka umisti a ja budu trpelive ocekavat okamzitou smrt.:o) Jestli nenastane, pavouk pujde hnedka dolu. Za chvili nebo druhy den opakovani. Takhle postupne zjistim, ze konec sveta nenastane pri kontaktu k miniaturnim pokoutnikem a tak se budu nutit zjistit, od jaky velikosti pavouka konec sveta opravdu nastane. Nakonec si overim, ze i kdyz po me leze nejhnusnejsi velkej pokoutnik, slunce porad vychazi a zapada, ja ziju a jedina zmena nastala u me vevnitr. A pak oslavim svoji velkou odvahu, opravdovy prekonani sebe sama a bude mi dobre, protoze budu vylecena.