Mám arachnofobii (fobii z pavouků) a konečně jsem se rozhodla, že se jí zbavím. Chci se s vámi podělit o celou tu anabázi. Jednak proto, že určitě znáte někoho, kdo má stejný problém a za druhé že jsem na internetu nenašla informace jak na to. Tak třeba budeme první, kdo to bude na netu komplexně řešit. Můj současný stav je následující: bojím se jen některých druhů pavouků a jen od určité velikosti. Dokonce už dokážu pavouky do jisté velikosti zabít koštětem (nerada), což dřív nešlo - byla to moc malá vzdálenost. Z hlediska psychologie je fobie zástupný strach za něco jiného. U mě to vypadá, že původně mám problém s bezmocí. Obrátila jsem se tedy na MUDr. Praškovou, která je kapacitou na fobie všeho druhu. Byla jsem tam 2x a zatím se nepovedlo navázat vztah terapeuta a pacienta. Příští týden jdu potřetí, tak uvidíme, jestli budeme pokračovat v léčbě spolu nebo půjdu sama po vlastní linii. Dostala jsem za úkol přinést pavouka, který je co do "strašlivosti" na 60%. To je otázka pár dnů, ke mně domů do 5. patra činžáku se jen hrnou. Dneska jsem ulovila pokoutníčka ani ne 1 cm velkého. Zařídila jsem mu terárko kořenem, kamenem a plochou miskou s mokrým lignocelem. Dostal mušku, kterou si vzal. Prosím kolegy přes pavouky, aby mi poradili jak moc a jak často krmit. Muška byla smutnice - černá muška z hlíny z květináče. Dál bych mohla nechat odkryté slupky od melounu a snad budou octomilky. Můj plán je následující: ať už přijde pycholožka s čímkoli, chci v následujících dnech vzít pavouka na ruku. Pak ho chci brát na ruku několikrát týdně. Teoreticky jak postupně poroste, strach by měl ustupovat. Nevím, nevím, jak se donutím, už to, že jsem ho chytla do skleničky byl na mě výkon. Ještě doplním, že s žádným hmyzem problém nemám, na všechno sahám. O pavoucích vím dost, nejsou ničím nebezpeční (kromě alergie na kousnutí). Kousnul mě jednou sekáč, ale ty mi nikdy nevadili a ani potom nezačali. Na okně mám skákavky, které přímo zbožňuju. Každý rok mají miminka a když je potkám během veder, rosím jim. Chodí pít ke kapičkám vody. Někdy je i krmím. Budu reportovat a těším se na rady a příspěvky. Držte mi palec! Díky.
můj příběh s arachnofobií je prost romantiky. Požádal mě leader (brr, to je slovo) lokální kapely nesoucí název Tarantule, že potřebují nafotit obal na nové CD. Představa byla jasná. Náhá ženská hruď a na ní pavouk olbřímích rozměrů (tarantule - slíďák tarentský- z názvu kapely - je blbost). Nadhodil jsem toto téma doma, a jal se shánět slečnu, která bude za á) ochotna vystrčit kozy všanc dychtivému oku diváka a za bééééé, nebude se bát pavouků. Když tyto atributy na modelku seznala moje choť, mimochodem velmi silná arachnofobička, která byla schopna stát na schodě a čekat až pavouk (obyčejný, hajzlový) na schodě nižším buď odejde či zemře stářím, zabejčila a do týdne byla ochotna se fotit s Gramostola rosea, familierně zvaná Anežka, na svém bujném poprsí.
Závěr. Žádné terapeuticko-psychologické intervence, obyčejná žárlivost. A jak to pane šlo. A tak je to se vším...
Uz jsem videla lidi, co predvadeli uzasnou fobii a byli to jen histioni. Bohuzel, uz to studuju nekolik let a vim, ze to neni muj pripad. Ale uznavam, ze pri konfrontaci s vyssi silou clovek dokaze divy. Jednomu staci zarlivost, jinymu prilozena pistole k hlave aby se fakt kousnul a prekonal. I ja musim najit co na me zabira, jinak toho pavouka na ruku nedam. Nejspis na to pujdu stejne jako s jinyma vecma: vezmu k tomu nekoho dalsiho, chvili se budu straslive premahat, pak si reknu, ze prece nebudu delat tyjatr a nekdo na me pidipavouka umisti a ja budu trpelive ocekavat okamzitou smrt.:o) Jestli nenastane, pavouk pujde hnedka dolu. Za chvili nebo druhy den opakovani. Takhle postupne zjistim, ze konec sveta nenastane pri kontaktu k miniaturnim pokoutnikem a tak se budu nutit zjistit, od jaky velikosti pavouka konec sveta opravdu nastane. Nakonec si overim, ze i kdyz po me leze nejhnusnejsi velkej pokoutnik, slunce porad vychazi a zapada, ja ziju a jedina zmena nastala u me vevnitr. A pak oslavim svoji velkou odvahu, opravdovy prekonani sebe sama a bude mi dobre, protoze budu vylecena.
Ahoj, zajimave tema. Ja se arachnologii zivim. A mam z pavouku strach - ne hruzu. Mam fobii ze spicatych veci (spatna zkusenost) a ty chelicery josu spicate,,, No, pri kazdodennim kontaktu s temahle krasnejma potvurkama to lze prekonat. Ja bych zacal u tech skakavek - jsou krasne a jsou to taky pavouci. Apropos, nektere tropicke rody jsou fest toxikologicky vyznamne :)
VH
Ja jsem bojovnik, takze se s fobiema a strachama vseho druhu peru. Mam taky aichmofobii, tj. fobii z ostrych predmetu. Jako mala jsem prstama vzala holitko za tu ostrou cast, takze se bojim ziletek a injekcnich jehel. Teda ty jehly uz jsem docela zvladla, dneska uz neomdlivam, kanylu v ruce snesu nekolik dni a i se na ni dokazu letmo podivat a dokonce mymu hadovi picham injekce. Kdyz clovek hodne chce, casem se to zlepsi. Zacinat skakavkama a vubec druhama, ktery mi nevadej nema smysl. Musim se prekonat a pokoutnik je presne to pravy. Uaaa, musim to dokazat. Dam vedet (jestli me u toho nerani mrtvice).
To jsem teda zvědav jak dopadneš, pochopitelně ti držím palce. Mě toto naštěstí minulo ale zase se spolehlivě celej zarosím při pouhém pohledu na horolezce. V dávných dobách svých "nácti" let, kdy jsem tuto svoji libůstku ještě považoval za strašlivý hendikep, jsem se mnohokrát snažil zbavit se toho silou. No, nedopadlo to, pouze jsem se orosil ještě víc a myslím, že jsem měl velkou kliku, že se projev mé lokální zbabělosti omezil na rosení. Tak ať dopadneš lépe
Diky, dneska bych na toho pavouka chtela sahnout. Zere jak zjednanej, takze radsi driv, nez povyroste. Ve stredu jdu k ty doktorce, ale protoze k ni nemam duveru, nechci aby to byla ona, kdo mi jako prvni da tadytoho pavouka na ruku. O vikendu jsem pozorovala obrovsky krizaky jak stavej site. Jsou zajimavy a svym zpusobem dokonaly, ale obavam se, ze takovyho pavouka si na ruku nikdy nedam.
Tak teď nevím jakej je rozdíl mezi strachem a fóbií. Pokud dokážeš chovat doma nějakého pavouka tak bych netvrdil že máš fobii jen proto , že si ho nehladíš. Připadá mi normální že většina lidí ( kromě Vladimíra) nechytá pabouky do ruky. Já taky pokoutníky chytám do krabičky a pouštím je ven. Nezabíjím je smetákem proto, že babička říkala že nosej štěstí a peníze (zatím nic ) . Mohl bych je chytat do ruky, ale mám už zkušenost, že dobře vyžranej pokoutník dovede kousnout. Vím, že na kousnutí neumřu, ale když se spálím o kamna tak taky neumřu. A jak se říká " Jen hlupák se spálí dvakrát o jedny kamna" Prostě jsou věci, kterých se bojím více či méně. Prostě nechytám velké pavouky do ruky, po skalách nelezu bez lana a v Tatrách nekrmím medvědy a veverky. Ale to ještě neznamená že mám fóbii na medvědy či veverky. Prostě se nenechám jen tak kousnout.
Rozdíl mezi strachem a fobii je ten, ze strach ne necim opodstatneny, ale fobie uz si zije vlastnim zivotem, je to chorobny strach. Doma mam pavouka mrnavyho. Cim vetsi, tim vetsi hruza. Uz to zacina byt zivot ohrozujici (zastavovali jsme na dalnici aby ridic vyhodil pavouka z auta, tuhle bych klidne spadla z trimetrovy zdi do vltavy, neb priteli lezl po noze obri krizak). Uplne vidim situaci, kdy si velkyy pavouk sedne zevnit nad dvere v my minikoupelne, ja vlezu dovnitr, uvidim ho a zesilim, pac koupelna je prilis pidi a pod nim projit nemuzu. Telefon si tam neberu a tak tam zemru nejspis na infarkt. Proste uz mi to dela v zivote vazny potize, nemluve o pobytu v prirode, na chatach, na wc vsude mozne...
No a zrovna krizaci jsou naprosto v pohode - vetsinou neprokousnou kuzi, takze nic nehrozi. Pokoutnik je jiny kafe. Nechci te strasit, ale vUSA je povazovanej za jedovateho. je to divne, tam dela nekrozy a u nas je to mazel, kterej tak tak prokousne kuzi (max. lokalni otok). Skakavka je taky pavouk - pokud z nich mas opravdu foobii, tak bys ji mela mit ze vsech, si myslim. Kamarad, fobik, delal vyzkum pro nejmenovaneho pana profesora na dalnicnim naspu u Jirkova - sklepavali a pro nej to bylo UTRPENI, protoze je lovit musel a pritom se jich desne bal (chlap jak hora . Uz to preziva, ale do ruky by ho nevzal :)
No, uzij si to, myslim, ze to az moc k necemu neni. To Hugo - ze bych bral vsechny do ruky se rict neda :)
VH
O tom jestli tak tak prokousne kuzi by se dalo diskutovat. Ve zveraci jsem se bavila s prodavackou a ta mi ukazovala jizvu po kousnuti pokoutnikem. Vyklizeli pudu a tam ji rafnul na hrbet ruky. Primo to videla a pavouka poznala. Za pul hodiny mela ruku jako bambuli, do hodiny uz to vylezlo k lokti a za hodinu a pul uz mela ruku dvojnasobnou az k rameni. To uz byli na pohotovosti, dostala kalciovku a kapacku a rikali jim, ze s kounutim od ceskych pavouku byvaj velky potize. To misto bylo velky jako desetnik, bily oproti zbytku kuze a studeny (bylo vedro). Pry v nem nic neciti. Ver mi, mam OPRAVDU fobii, ale z nejakyho duvodu mi vadej pavouci co delaj site. Skakavka, sekac a spol. je nedelaj a tak mi nevadej. Sklipkan dela tunylky a ty pavuciny ma takovy jiny, takze ten mi taky moc nevadi, ale pokoutnik, krizak, takovy ty vyzrany sklepni co sotva lezou, to je jiny kafe. Ty site asi souvisej s tou bezmoci jak jsem psala. Jestli to k necemu je nebo neni se uvidi. Zatim verim, ze to k necemu byt muze. Nejnovejsi zpravy: vcera se mi podarilo nekolikrat do toho pidipavouka zezadu drcnout prstem. Uaaa! Ani jednomu z nas se nic nestalo. Zitra jdu k ty doktorce pres fobie. Jestli po me bude chtit abych si ho dala na ruku, tak s ni do toho nepujdu. Neverim ji ze by ho hned sundala. Ale tenhle tyden chci pokrocit abych se ho dotkla bez sileni a ne jen tak bleskove. Pak teprv budeme davat na ruku. No, bylo to tezky, ale bude hur. Drzte palec a dik za podporu.
Tak já ti teda tu fobii už věřím. Když jsem byl malej tak jsem u tety nechtěl ani chodit na záchod, páč tam v každým rohu byl pokoutník velkej jak kopačák, no ale přece se kůli nim nepo...., když jsem tam trávil celé prázdniny. A ty pavučiny taky nesnáším. Je fakt hnusné když se do nich člověk zamotá. Strašně se mi lepí na fousy a pak mi všude visí jehličí a vycucané mrtvoky hmyzáků, ale ti pavoučci jsou jinak krásní a hlavně zajímaví. Jo znáš tu báji o tkadlence Arachné?
Záchody jsou fakt kapitola sama pro sebe. Nastesti mam okolo sebe lidi, ktery uz me znaj a kazdou chatu projdou, pavouky mi ukazou a podle jejich "straslivosti" je vyprovodej nebo ponechaj na miste. Taky driv nez ja zajdou na zachod a reknou mi jestli je obydleny nebo ne. Dokonce mi onehda rano muj soused prisel domu zabit monstrum, na ktery bylo koste prilis kratky a moje hruza uz byla mimo meritelnou stupnici. Bohuzel mi pak vykladal co se mu na nasich sousedskych vztazich nelibi a v prstech pri tom drzel mrtvolu ty obludy, ktery trcely haxny na vsechny strany. Ja jsem mu prikyvovala 20cm skvirou zasupovacich dveri obyvaku a jen jsem se modlila at vypadne i s tou ohavnosti. Priste budu hodne uvazovat jestli misto souseda radsi nezavolam hasice. Tem zaplatim mastnej vyjezd, ale verim, ze mrtvolu diskretne odklidej na lopate.
A pres to nepatri nas pokoutnik mezi toxicky vyznamne. Vetsinou je to jen lokalni otok - videl jsem, zazil jsem :) VH
Ono asi zalezi jak je kdo alergickej a citlivej.
Ad arachnofobiam - roztomilý videoklip od The Cure
Pekny klip i hudba. Dik. Momentalne mam problem, ze se Fidla ztratil. Vylezt nemel kudy, ale v terarku neni. Bud se objevi nekde na zdi nebo musim ulovit novyho. Vcera mi psycholozka rekla, ze mam pokracovat v sahani na nej, mam zkusit mu nastavit prst a nechat ho ke mne prijit. Jo a kazdy sblizovani s Fidlou musi dopadnout tak, ze neskoncim spatnym zazitkem - tj. kdybych se ho nejak lekla, ten den tim neskoncit, ale treba se vratit o krok zpet, jen mu treba sahnout na zadecek a tim ten den uzavrit. Abych k tomu druhy den nepristupovala s blokem. Takze zbyva najit novyho Fidlu nebo toho myho, ztracenyho. A to mam pro nej takovych musek. Uz to zacinal byt muj kamarad, i kdyz na nejaky nunani to nebylo...
Človíčku, já Tě teda obdivuju! Dnes jsem ztrávila půl pracovního dne hledáním nějakého ,, návodu" na zbavení se arachnofobie..Protože když jsem si v kuchyňce dělala polívečku, cosi černýho, velkýho a chlupatýho mi úplně vzalo chuť k jídlu..Ale opravdu velikýho.. :( A pořád tam sedí,takže dneska mám dietní den...:) Arachnofobií trpím od mala, a to, myslím mimořádně silnou..V dětství mi ji posílilo pár supr zážitků, např. když jsme byli s našima vlese na borůvkách a já prošla křižákovou pavučinou, ale co bylo strašný, utíkala jsem a on za mnou vlál..Nakonec se mi podařilo změnit směr jeho letu tím,že jsem prudce zabočila za stromem. :) Nevím, jestli tu srážku se stromem přežil, nebo si odnesl jen bouli...:) ale já si odnesla dost traumatickej zážitek. Bohužel na takové supr zážitky mám nejspíš unikátní přitažlivost. Teď to sice známím vyprávím a předvádím jako humornou historku,ale tenkrát jsem nemohla pár dní spát... Bylo období v mém životě, a byla jsem ještě docela malá, kdy jsem se sama rozhodla s tím bojovat - takže jsem malé pavoučky začala brát do ruky, nevím,kde se to ve mně vzalo, ale strach mně díky tomu opustil..Ale ovšem jen strach z těch malých..Jediní, kteří mi ještě nevadí, jsou johany a jí podobní. Já jim říkám maloprdelní...:) Jak má pavouk velkej zadek a tlustý, chlupatý nohy, tak mě jímá hrůza. Ale týká se to fakt jen pavouků.. :D
Abych se dostala k tomu, proč Tě obdivuju: Jednoduše, teď už tu sílu vzít většího a většího pavouka do ruky v sobě nenajdu. Sice jsem rozhodnutá s tím bojovat, ale nevím, jestli bych z toho nakonec nebyla touto metodou ještě víc mimo.. Představa, že si nějakého doma pěstuju mi taky zrovna nedělá dobře..V tom máš myslím docela obrovskej náskok..:) Ale hlavně, píšeš to stylem, že se u toho dost nasměju, což mi teď hodně pomohlo. :) Doteď si kolegové mysleli, že mě budou muset doprovázet domů..:) Každopádně si tento odkaz uložím a budu sem chodit na výzvědy..:D Když už se toho nezbavím, aspoň budu mít dobrý pocit, že to někdo zvládl ;) Ale kdybys byla náhodou z Brna, možná bych Tobě, nebo spíš Tvému pokoutníkovi občas doplnila spíž..:)Z patřičné vzdálenosti ovšem :) Tak hodně sil, bojuj, já jdu obhlídnout terén do kuchyně. Snad se velkoprdení někam posunul...:D
Velkoprdelni. Tak to je dobrej termin. Ja si zrovna marne lamu hlavu co je Fidla zac. Uz je to clen rodiny, ma svy eno nuno terarko. Jo, nasla jsem ho - je proste jen tak malickej, ze se v terku blbe hleda, ale dneska uz vim, kde se tam zdrzuje. Tuhle dostal na nej dost velkou mouchu. Krapet jsem ji prizabila, aby se ji nebal. Ujal se ji zdatne, nacpal se k prasknuti a mam pocit, ze i povyrost. To neni dobry. Uz mam doma dva nahradni Fidlicky v zasobe, kdyby tenhle vyrostl nad prijatelnou hranici. Par dni jsme v terapii nepokracovali, ale momenalni stav je ten, ze jsem zatracenej srab a nedokazu mu tam nechat prst aby k nemu byt i jen dosel, natoz aby ho prelezl. Vcera uz byl tak vydrazdenej tim jak ho honim kolem dokola, ze kdykoli jsem tam dala prst, rozbehl se k nemu zbesilym sprintem, coz me donutilo ucuknout, zarvat a zacit proklinat jeho nevyzpytatelnost a zakernost. Zjistila jsem, ze krome obri castky penez nebo porizeni maly krajticky neni nic co by me dostatecne namotivovalo abych ho nechala prilizt k mymu prstu. Uz do nej umim drcnout zezadu a vyjimecne i zepredu. Dneska se zkusim hecnout a jeste nez ho rozdrazdim, zkusim ho nechat prilizt k prstu. Nejspis se vsadim s pritelem, ze prestane kourit a ja se straslive prekonam v tomhle. Tezky to bude pro oba, tak me to snad motivuje. Dik za slova povzbuzeni. Ja zas obdivuju tebe, ze si tam nechas takovyho velkoprdelniho sedet aniz vis, kam se behem tvy nepritomnosti vrtne. Kdybych vedela, ze mam takovouhle obludu doma a nevedela kde, je to nejspis na odstehovani. Zase poreferuju. Ve stredu jdu zase k doktorce. Prece nejsem podelanej srab. No, mozna jsem.
Ti povim, já nebyla vůbec v klidu,že velkoprdelní sedí v kuchyni.Depááák..Oči mi švidraly hrůzou eek.gif Teklo ze mně při představě,že přijde návštěva a budu jí muset dělat kafe..surprised.gif A páč neumím téměř žádnýho tvora zabít - mám z toho pak vyčitky - redface.gif(to je asi taky na léčení:)tož jsem tak dlouho koulela levým vokem na kolegu(páč to pravý se už stresem zaseklo) až ho chápavě odnesl na lopatce a pustil ven.A tady se potvrdilo,co říká můj taťulda: máš-li kamarády, nepřátele nepotřebuješ..Kolega nezapomněl poznamenat, že se stejně ten prcek jinou cestou vrátí zpět..Ha..ha..Doufám, že tu už nebudu..Máme se stěhovat za 14 dní jinam...Uuuuf...do 4. PATRA a prosvětlených místností!!!! Dosť bolo velko a maloprdelních!!!Musím poznamenat,že na některé kousky zde ve sklepě(supr prostor pro kancelář arachnofobičky) jsem si zvykla. A jednoho,důvěrně Pepu,co jsem měla za sebou jsem každej den zdravila,a tak nějak se učila zvládat pohled na něj..dokud Pepa nezmizel..surprised.gif Diky bohu ovšem, zdá se,že už nafurt..Už je to rok a po Pepovi slezla všechna zákoutí.. No,popravdě,krmit ho,jako ty,to bych nedala..To máš teda fakt navrch wink.gif A už vůbec -koukat se,jak se cpe..To mě přijde asi nejděsivější.Asi jsem fakt byla v minulým životě moucha..Úplně s něma soucítím tu hrůzu.. Ty hele a nepomůžou Ti třeba nějaký rukavice na to hlazení? bigsmile.gif Mě to přijde míň morbidní..Ale předzkušovat ti to teda nebudu..:) A víš co?Nejseš srab..Bojuješ s tím? Bojuješ..Tooo chceee přeeecee odvahuuu a tuuu mááááš! Tak pisni, co středa, esi ho tam ještě bude třeba..Fidly myslím wink.gif
Se mi Ti smajlíci ňák rozjeli...šmejdi klouzavý...
Fuj teda ten klip byl dost hnusnej, sice sem ho moc nepochopila ale kdyz tam nejednou byl takovy hnusny pavouk, hned mi naskocila husina ja mam z pavoku taky fobii hlavne jak rika Ancka velkoprdelni- vypadaji jak cerne vdovy ale v o hodne mensim vydanimozna bych se ho dotkla ale strasne bych u toho narikala,kdyz doma nahodou nakeho pavouka objevim, bezim pro hrnek a papirhrnek pritlacim na stenu nebo podlahu(podle toho kde pavouk sedi) a papirem uzavru vychod z hrnku..ja vim docela srandovni ale do ruky bych ho nychytla..nedej boze kdyz nemam prusvitny hrnek a nejde do neho videt jestli nahodou pavouk nezdrhl(ne jednou se mi stalo ze sem prilozila hrnek a pavouk utekl a hovel si na ruce)no des...a pak bych ho neradsi venku zaslapla ale pak bych mela na bote jeho nohycoz by taky nebylo nejvhodnejsi..nekdy ho pustim nekdy splachnu do umyvadla ses dobra ze ses tak rozhodla, taky to mozna zkusim
Presne takhle jsem chytila Fidlu - sklenickou a papirem. Jenze to zvladam jen u tehle mrnousu. Jak je to vetsi exemplar, uz se k nemuzu nemuzu rukou priblizit. Tak leda kostetem.
no a teda co te donutilo ke zbaveni fobie?chces si poridit velkeho pavouka do terarka?no jak vidim ve zverimexu ty chlupaty pavouky tak nevim jestli bych tam strcila ruku a k tomu ty pavuciny
Viz jak jsem psala
Uz to zacina byt zivot ohrozujici (zastavovali jsme na dalnici aby ridic vyhodil pavouka z auta, tuhle bych klidne spadla z trimetrovy zdi do vltavy, neb priteli lezl po noze obri krizak). Uplne vidim situaci, kdy si velkyy pavouk sedne zevnit nad dvere v my minikoupelne, ja vlezu dovnitr, uvidim ho a zesilim, pac koupelna je prilis pidi a pod nim projit nemuzu. Telefon si tam neberu a tak tam zemru nejspis na infarkt. Proste uz mi to dela v zivote vazny potize, nemluve o pobytu v prirode, na chatach, na wc vsude mozne...
Pavouka si jako zviratko do terarka porizovat nechci, i kdyz mi sklipkani nijak tragicky nevadej.
Zdravim, tak ja taky pridam svou trochou:) mozna se nekdo z lidi co mne znaj bude divit, ale taky mam strach ( ne primo fobii ) nebo spis pocit hnusu vuci pavoukum....Ovsem jen vuci tem hajzlovejm, malejm, hnusnejm...U mne to neprobiha nijak hystericky, ale jsou mi svym zpusobem znacne protivni a kontakt s nimi omezuju na co nejmensi uroven. Jsem sice schopen je chytit do ruky, ale predstava, ze se jim ulomi noha a pote jeste se jeste nekolik sekund hybe je znacne nechutna... Zajimave je, ze pavouci vetsich rozmeru ( rozumej, sklipkani ) mi zadne problemy nedelaji a jsou mymi milacky v terariu jiz nekolik let. Co se tyce sklipkanu mam i nejake hajzliky napr murinuse, lividku, regalisku atd z cehoz vypliva, ze u mne nejde o typicky strach z jejich " nebezpecnosti"... Kdyz jsem tyto svoje negativni pocity konzultoval s tatou, rekl mi, ze to prameni z prehnaneho hysterceni me maticky.) Pry jsem jako prcek braval vsechny babouky do ruky naprosto bez problemu, az kvileni me mamky mi to vzdy pretrhlo:( Mozna je to neco jako vypestovany reflex)) Na svem znechuceni malyma baboukama jsem zapracoval, tak, ze jsem se proste jednou zaprel a zacal s nimi zase normalne manipulovat.. Drzim pesti at i vam se podari navazat lepsi vztahy s temito tvorecky:)
No jooo..ale to patříš k většině národa.. Je málo lidí,co pavouky vyloženě zbožňuje..Ale my, kteří to máme jako fobii, jsme tím dost omezení..jak třeba Sharkie uvedla - návštěva záchodů u známých a podobně..To mám stejně..A další kupříkladu,když se celá banda na chatě rozhodne jít na houby..Všichni se večer baví tím, jak jsem celej den mávala klackem před sebou,abych nevlezla do pavučiny..Došlo to tak daleko, že jsem při prohlídce suteréního bytu ke koupi odmítla jít do vnitř. A ještě jsem makléřovi vynadala, co mě tahá do sklepa...Případná srážka s velkoprdelním by mně vzala elán do prohlídek bytů dalších..No není to sranda.. Strach z výšek můžu omezit tím,že nikam nelezu..Ale prdeláči mi křižujou cestu sami od sebe jak chtějí..Mršky prdelatý..
To Redsnake: no nevim jestli bych mohla spat v pokoji kde je pavouk v terarku....slyset ho v noci jak leze brrr..a beres ho aj na ruce?jako myslim jestli se da aby si na tebe zvykl a chodi ti po televubec nerikam fuj nebo neco takoveho, pavouci jsou hezky ale mam s nich proste fobii..nesnasim jak k nam prijde navsteva a jak zjisti ze mam v pokoji hady tak uz slysim jen fuj a jak to muzes chovat, je to slizke ja tam ani nejdu atd.nebo se to nekdo dozvi ze je chovam a rekne mi ze ke me neprijde.primo jsem uz na to alergicka, vzdyt jsou to tak nadherni tvorove, jak se na me divaji tema ockama, dyt ja je uplne mijuju.a jak reaguji navstevy u vas?to by chtelo zalozit takove vlakno
Nejnovejsi zpravy - vcerejsi pokus aby mi Fidla prelezl prst ztroskotal. Opravdu me hodne motivovalo, ze by pritel prestal kourit, kdyby mi Fidla ten prst prelezl. Nejdriv jsem nebyla schopna vydrzet aby ke me prilezl, pak jsem se kousla ze musim, ale zjistila jsem, ze problem nebude u me, ale u Fidly. Jak prisel k prstu (obchazi terarko po obvodu), zarazil se, otocil a odesel. Byla jsem pripravena ho nechat ten prst prelizt, i kdyz ta uzkost byla prakticky nesnesitelna, jenze me nekolikrat vysplouch. No, vlastne jednou jsem ho uzavrela prstem v rohu a nemel jinou moznost. Na ten prst mi fakt nalezl a asi ho potesilo, ze se mu po nem jde lip nez po lignocelu a vypadal jako ze se pusti po prstu na ruku. V tu chvili jsem zarvala, seklepala ho a hruzou by se ve me krve nedorezal. Navic zacinam mit problem s jeho velikosti - trosku povyrostl, coz pri jeho mini rozmerech znamena hodne. Byla jsem hodne zklamana, ze se mi to nepovedlo, kor kdyz uz jsem se takhle hecla a byla pripravena to vydrzet dej se co dej. Pokracovani dneska. Jo a pro zajimavost, vzdycky me prekvapi co se mnou blizky kontakt s pavoukem udela. Klepaly se mi ruce, potila jsem se a rozbrecela jsem se, neb ta hruza byla proste moc velka. Uklidnila jsem se asi za hodinu po panaku pri relaxacnim vareni. To jen pro ty, kdo by moji arachnofobii povazovali za hysterickej rozmar.
Byla jsem u doktorky pres fobie a tak se jdu podelit o novinky. Fidla mi opet prisel az k prstu, ale nevlezl na nej, jen mi na nej polozil predni nohy. Silela jsem celkem unosne. Pak jsem si na ruku navlikla igelitak a Fidla mi po nem chodil po dlani. Musim si poridit smrstovaci folii, tu si dam na ruku a simulace toho, ze mi beha po ruce bude verohodnejsi. Kdyz mi nebeha po kuzi, nevadi mi to ani trochu. Navic jak s nim obcas manipuluju, uz jsem si zvykla na to jak vypada, beha a tak, takze pohled na tohohle konkretniho pavoucka uz je pro me vsedni. Obcas mu to na nejaky igelitakovy terenni vlne podklouzlo a svalil se na zada. To mavani nohama nez se pretoci na bricho me ze zacatku desilo, ale kdyz uz jsem to videla potricaty, zacala to byt nuda. S doktorkou jsme vymyslely nasledujici cvicenicka: obalim si ruku jednou vrstvou smrstovaci folie a Fidla mi po ni bude behat. Kdyz to bude v pohode, vezmu si lupu a mrknu na nej. Bude to vypadat, ze mi po ruce beha 5cm pavouk, ale kdykoli lupu oddalim, uvidim ze je to mrnavej Fidla a navic mam na ruce folii. Budu ho nechavat spoustet na pavucine z prstu (pro me dost nechutna zalezitost jak visi na vlaknu s roztazenejma nohama a ocekava pristani) a vubec zkouset vsechny jeho neocekavany reakce. Nakonec uz neocekavany nebudou, protoze kazda opakovana hruza casem ztrati svuj naboj. Desi me totiz pavouci nevyzpytatelnost. Nekdy se neda odhadnout jakym smerem a jak rychle pobezej a tak. Budu ho poustet po posteli a davat mu prst bez folie z boku a takhle s nim ten prst udrzim a budu se ho dotykat jak pobezi. Taky se ho budu dotykat zepredu, ale to az o trochu pozdejc, protoze kdyby se me necekane chytil, lekla bych se. A o vsem plati - pomaly, klidny pohyby, zadny zduchani, ale chvilku ten dotek vydrzet, neucukavat.
Jinak Fidlik opravdu povyrostl, urcite tak o milimetr nebo dva. U pavouka, ktery mel ztezi 7mm je to celkem znat. Vim jiste, ze kdyby to byl anonymni pavouk, co mi leze po byte, normalne uz bych mela problemy k nemu problizit ruku. A pritom Fidly se dotykam. Dalsi ukol tim padem zni - pavouky bez rozmyslu nevrazdit, ale jestli budou aspon trochu ve Fidlove velikosti, zkusit k nim dat ruku kam to pujde a trenovat i s nima, nez dostanou kostetem za ucho. To je dneska vsechno. Vlastne jeste neco - Fidla dostal do svyho luxusackyho terarka mrnavy vetvicky. Joo, muze soukat sit. Jsem zvedava jestli to vyuzije.
Nu týý brďo...tomu rikam pokroky..:)Fantasticky s tím bojujes - vidis,ze roste a zvladas to.. Ze bych... teda... nejakyho Fidlu taky..Ale ne, to nedam.. Neeedaaaam...:( To je dobrej napad s tou folii...svym zpusobem ho budes citit, ale jen lehounce.. Tak ti mne napadlo, jestli on necekal,kdyz k Tobe predtim tak pribehl, ze mas nejakou laskominu? A ted uz nebezi, pac vi, ze mu budes leda sahat na zadek??? Rekla bych, ze nejsi sama,kdo si musi zvykat, on chudak asi taky ma co delat si zvknout s obrim tvorem, kterej ho nekolikrat denne dloube do zadku A to neber nejak zle, jen tak se zamyslim nad tim,proc uz Fidla k tobe moc nechodi.. Skoda ze si s nim nemuzes hrat..ze byste strkali malym mickem,ci tak Ale kdyz to tak ctu zpetne, co jsi psala na zacatku, tak jsi pokrocila sakramentsky!!
Tož preju vydrzat a drzim vsech dvanact..
Skvělé, pokroky na všech frontách. Já mám trochu jiný problém. Pavouků se ani tak moc nebojím, chovám i nějaké sklípkany (mimo jinou obratlou i bezobratlou havěť). A z toho důvodu jsem doma zakázal používání jakýchkoli sprejů proti hmyzu. To má za následek opakované návaly octomilek, smutnic, moučných molů, mravenců, svinek a další havěti, ale co je průšvih, náš dům kolonizují pavouci. Jedná se zřejmě o třesavku, evidentně teplomilný druh, je jich neskutečné množství a děsně rychle se množí. Mají dlouhé nohy (jako sekáči), bydlí za každou skříní, v každém rohu, pod každou postelí, zkrátka všude. Jsou bohužel společenští (mezi sebou, jiné pavouky žerou), všude mám pavučiny a všechno na zemi a ve skříních je pos.... od pavouků. Fakt jsem netušil, že i pavouci se můžou přemnožit, dokonce bych je klasifikoval jako domácí škůdce - opravdu mi škodí, protože co je moc, to je příliš. A když někomu řeknu, že já, ochránce vší havěti, pavouky (jenom tyhle) doma nemilosrdně likviduju (říkám tomu predační tlak, abych to nějak omluvil), ale nestačím na ně, neboť za každého sejmutého naskočí deset jiných, jsem za blba nebo za lháře. A to je teprv na fóbii! Pomóóóc!!!!!
No pane jo, to ti teda nezavidim. Ja tresavce rikam "hajzlovej pavouk". Nesahla bych na ni (narozdil od sekace; asi ze si dela pavuciny). Myslis, ze kdybys kazdy tyden jednou prosel byt a vymydlil na co prijdes, ze bys presilu nezredukoval? A jeste neco me napada. Vetrate v noci? Ja vetrala koupelnovym okynkem do dvora a i kdyz jsem v 5. patre, lezli mi tam pavouci v jednom kuse. Od ty doby co bleskove vyvetram a pak ho zavru, je to vyrazne lepsi. Taky by se dala do vetraciho okna vsadit jemna sitka. Delaj to profesionalne firmy, ktery delaj tesneni do oken apod. Na smutnice jsou takovy zluty lepkavy desticky, ktery koupis k vetinarstvich a prodejnach potreb proti skudcum. Stojej asi 20kc. Kazdopadne ti tuhle invazi nezavidim. Hlavu vzhuru a at zvitezis! Jinak vas najdou vycucly a zamotany v pavucinach.
Co vypustit pár běžných menších gekonů na volno
Tak jak pokračuješ?Já tě teda obdivuju,páč bych na pabouka nešáh ani za nic!...ale za prachy možná
Delší dobu jsem nepsala, takže slyšte jaký je vývoj. Navštívila jsem takovou zvláštní paní, která se zabývá energiema, esoterikou a tak. Ať už si o tom každý myslí co chce, z mé aury se dozvěděla dost věcí, které o mě vědět nemohla. Šla jsem tam kvůli arachnofobii. Výsledek je ten, že mi poradila ať si každý den co nejvíckrát uvědomim, že když někde poleze pavouk, nejdřív musím zapnout myšlení a situaci reálně zhodnotit. Takhle se vytrénuju k tomu, že když se fakt někde pavouk objeví, nezazmatkuju, ale stihnu třeba odstavit auto apod. Myslím, že by to mohlo fungovat, leč je to dost náročný cvičení v tom, aby na to člověk myslel a fakt to dělal. Zatím se mi to moc nedaří, což mě štve. Nejspíš přikročím k osvědčené metodě, že si doma a v práci vylepím cedulky a kdykoli se na ně podívám, cvičení automaticky zopakuju. Taky jsem zjistila, že je dobrý si představovat různý krizový situace s pavoukama - jako že po mě leze, nebo že mi zrovna leze okolo nohy. A zase si u toho uvedomit, že se v podstatě nic neděje, nic mě doopravdy neohrožuje a že ho můžu v klidu seklepnout nebo udělal krok stranou. Nedělá mi problém si tyhle věci představit se všema detailama, takže jakoby nanečisto trénuju situaci, která až nastane, už nebude nová a budu vědět scénář jak reagovat. Pak je větší šance, že mě neraní mrtvice, ale nějak to klidnějc ustojím.
Dál jsem byla u jednoho zajímavýho borce, který údajně komunikuje s "bytostma tam nahoře". Takhle jak to píšu to zní strašně, každopádně jsem od něj četla dost knížek a nemyslím, že je to nějaký poťapaný pošuk nebo podvodník. Je to takovej normální vtipnej chlápek, co řekne, to sedí a myslím, že se mu dá z velký míry věřit. No ale to není ani moc důležitý, spíš ty výstupy od něj jsou celkem hodnotný. Ptala jsem se jak vznikla moje arachnofobie a jak se jí můžu zbavit. Přišla mu odpověď: Pavouci nejsou z téhle planety. Jsou sem zavlečeni odjinud. Proto jsou tak divný, jiný, mají jiný počet nohou a pohybují a chovají se pro spoustu lidí divně. Pro znalce Šifry mistra Leonarda - pavouk je kupodivu levotočivý. Každopádně můj stres spojený s pavouky vznikl před mnoha mými zrozeními, kdy mi mojí rodinu před očima povraždili a mě odvedli do otroctví. Vypadali jako Turci nebo nějaký takový národ a odvedli mě do úplně cizí země. Tam aby ze mě udělali poslušnou otrokyni, zavřeli mě do kobky, byla jsem v okovech a všude tam byli pavouci. Nerozuměla jsem jim co říkají, ale pochopila jsem, že mě straší, že mě ty pavouci sežerou a že jsou jedovatý. Takže jsem se jich bála a bylo to tam pro mě celkem pekný utrpení. Nejhorší prý pro mě bylo, když se na mě spouštěli shora. Podařilo se jim mě tak zlomit, což se mi tak hluboce zapsalo a nesu si to s sebou doteď. Prý ty pavouci nebyli to jediný děsný, co se mi tam dělo, ale prostě mi to způsobovalo šílenou hrůzu.
Jeho rada je: zvíře cítí energie a ve chvíli, kdy cítí takovou negativní energii jako strach, může se na ní přiživit a stát se silnějším, odvážnějším, agresivnějším. Je třeba si uvědomit, že já jsem silnější fyzicky i duševně, takže jestli se má někdo bát, tak spíš on. Dál si můžu vždycky říct, že ten pavouk je tu vetřelec, je odjinud, takže to je to, co mě děsí. Nemůže za to. Když si vysvětlím, čím je tak hnusný, ten strach trochu opadne, protože co chápeme, to ztrácí svojí nadpřirozenou moc (viz. třeba kouzelníkova kouzla). Na základě tohohle setkání jsem večer zasedla k Fidlovi a nechala si úplně v klidu přelézt prst. Až když se po něm chtěl vydat dál na ruku, tak jsem ho seklepla. Celou dobu mě uklidňovalo vědomí, že mi připadá hnusnej, protože není odsud a ne protože je to nějaký monstrum. Ještě jsem to nekolikrát zopakovala. Obvykle když ho takhle honím po terárku a on cítí jakou z něj mám hrůzu, začně být agresivní a i když je mrňavej, vydráždí se a žene se k mému prstu i když se ho normálně bojí. Protože mi jen připadal hnusnej, ale strach jako takový jsem moc neměla, tahle situace ani nenastala. Myslím, že se pomalu blížím k okamžiku, kdy mi bude chodit po ruce. Moje největší chyba je nedůslednost - s Fidlou se kamarádíme jen občas, na potravinářskou folii ještě nedošlo, i když už jí od pátku mám doma. Budu na tom muset zapracovat. Výsledky mě každopádně překvapily, tak uvidíme co bude dál. Pavoučí sezóna skončila, teď už do bytu sami nepolezou, takže další stresy budou až na jaře. Do tý doby můžu trénovat.
omlouvám se nějak sem si nevšiml že reaguji na něco jiného než sem chtěl.
No páni, jsem si to tady tak pročítala, ty jsi fakt buď hrozně odvážná nebo jsi na tom nebyla tak strašně jako já:o) Mám pocit, že se mi to ještě zhoršilo, od té doby, co jsem u přítele. Tady máme třesavek spoustu, a ty nenávidím obzvlášť. Chodit na záchod je šílené utrpení, jedna malá se ubytovala hned ve vrchním ohybu dveří, takže je nebezpečně blízko hlavy!!! Chodím na záchod už skoro v kleče. Horší šok byl, když jsem šla takhle při zemi na záchod, a uviděla jsem jednu obrovskou u země pod poličkou. Nebo si takhle sedím po tmě v posteli opřená o zeď, noťase na klíně. Postřehnu vedle sebe pohyb a asi deset cenťáků ode mě si to po stěně šine ta nohatá svi*ě směrem ke mně. V takové situaci začnu automaticky vřískat a přítel s nadáváním musí přijít a vyhodit to. Do špajzu už nechodím vůbec. Tam jsou snad v každé poličce dva pavouci. Přítel se nemá k tomu, aby je odstranil, a já na to nemám. A nejsou to třesavky, jsou černí a mají větší těla a dlouhé nohy. Nevím, co jsou zač. Ale minulý týden... to mi utekla korálovka z terárka, tak jsem ji s baterkou hledala v každé škvíře - mrkla jsem se za ledničku a málem jsem se usmrtila hlavou o topení. Takovou hnusnou potvoru s obrovským zadkem a krátkýma nohama jsem ještě neviděla. Od té doby jsem se tam nebyla dívat, jen se děsím, aby to nepřelezlo k nám do pokoje. Horší je, že já pavouka nedovedu ani zabít. Jednou jsem s taťkou ještě u našich vyklízela špajz, nadzvedla jsem nějaký hrnec a zezadu vyběhl hnusnej velkoprdelatej. Tak jsem se lekla a hrnec jsem položila na něj. Jenže to jsem neměla dělat, protože teprve pak jsem prožila svůj nejhorší hysterický záchvat v životě. Čtvrt hodiny jsem se neodvážila pohnout, slzy v očích, jen jsem měla hroznou chuť řvát, a pak jsem se ještě hodinu klepala jako nikdy v životě. Musím se holt spolehnout na to, že když budu vřískat, vždycky někdo přiběhne a vyhodí to:o) Jo a před pár dny jsem chtěla jít vyprat prádlo, co mi přítel vždycky naháže na zem pod umyvadlo, a dívám se - přímo mezi tím prádlem se ubytovala na pavučině třesavka, a ještě jak jsem otevřela, tak se lekla nebo co a začla se tak divně kroutit, jako by tancovala nebo co, jak kdyby kroutila boky:o) Tak jsem na ni chvíli konsternovaně koukala, co to dělá a pak jsem utekla k rodičům:o) Zvláštní je, že z velkých sklípkanů nebo tak strach nemám, sice jsem ještě žádného neměla to štěstí držet v ruce, ale ta představa mi nevadí. Možná časem ukecám přítele, zatím mi ho nechce povolit. Sharkie: jo a už jsi dva měsíce nepsala. Mohla bys trochu poreferovat, jestli se něco změnilo:o)
Tohle nechapu :) To by pro tebe mohl pritel udelat, ne? Aspon trochu vysmejcit by mohl. Kdybych hazel sve spinave pradlo pod umyvadlo, tak bych si to asi pekne slizl. Ale o tom psat nechci :)
Ja jsem poznal za svuj zivot zatim jedineho arachnofobika - kolega, kterej s nima, bohuzel pro nej, musel delat. No, silenost silena, ale zkousl to. Nejvetsi prca je to, ze z nasi babouku ti jentak neco kuzi neprokousne, natoz tresavky :) Problme je v tom, ze pokud je byt suchy a teply, tak tyhle potvory proste budou - pokud mate teraraka, tak tam bude i dostatek potravy...
VH
No přítel sice prase je, ale tohle není tak úplně jeho vina. My jsme si ještě nestihli pořídit koš na prádlo:o) A já jsem od našich zvyklá, že se prádlo házelo do kýble pod umývadlem, akorát že u přítele teda nemáme ten kýbl:o) No a s pavoukama to má on jako já s hady. On hady nemá rád a taky mi ho tam nechává, já nemám ráda pavouky a on (možná naschvál:o) je nevyhodí:o) Ale on je spíš takovej protiva "jak se toho můžeš bát? to ti nic neudělá, nech ho tam chudáčka" a nechápe, že mám strach. Já vím, že pavouci většinou ani pořádně nekoušou, ale já se nebojím toho kousnutí. Já se spíš štítím těch jejich těl a těch hnusných pohybů a celkově jsou ohavní. Ale fakt to asi nebude pavouky jako celkem, protože, jak jsem psala, velcí pavouci jako sklípkani mi nevadí. My v bytě moc terárka nemáme, spíš akvárka, přímo u nás v pokoji je spíš hodně vlhko (plíseň je neodbytná), ale stejně se tam objevují.
Myslím, že jsme na tom podobně. Já překonam strašný odpor a nechám si ko přelízt po prstě, ale zase bych ho nedokázala nechat za ledničkou, neb bych se bála, že tam nezůstane. A taky pod ním nedokážu projít, když o něm vím. Nic nepíšu, protože se Fidla ztratil. Možná ho najdu na jaře. Kdyby ne, najdu jinýho Fidlu a budem pokračovat. Teď není pavoučí sezóna, což je úleva, ale za 2 měsíce to zas začne...
No taky že on za tou ledničkou už není, dnes jsem se dívala Brrr. No já jsem tak nějak zvyklá procházet kolem, ale necítím se při tom moc v pohodě. To je mi líto, že se Fidlík ztratil, asi už jsi ho měla i trochu ráda, co? U nás doma je pavoučí sezona pořád. Zrovna jsem před pár hodinami nakoukla do špajzu a ze tři svi*ě jsem tam viděla Plus ještě ten jeden na záchodě
Až když to vymlátíš, tak začneš pozorovat sezóny. Když tam trvale bydlej, tak to samozřejmě ne. To je v říjnu vždycky úleva, když skončí sezóna. Jo, k Fidlovi jsem trochu přilnula. Štvalo mě, když nechtěl žrát, že bude slaboučkej a třeba umře.
mno čauky.....čtu si tu vaše články a mám pocit, že mám nějakou abnormálně větší fobii, než vy. Já nemůžu vidět pavouka ani na obrázku aniž by mi nevyskočila husí kůže a z těch milimetrovejch pavouků se můžu zbláznit. Rozhodně bych se toho strachu chtěla zbavit, ale začít si chovat pavouka je na mě fakt moc. už nwm co mám dělat. Když vidim většího pavouka v pokojíčku, tak okamžitě mizim z domu a čekám, až někdo příde z rodičů z práce a dá ho pryč. Občas si takhle posedim venku 1-2 hodky.
ahoj mám stejný problém bojím se pavouků natolik,že se na ně nemohu ani podívat.Bydlíme ve starším domě a tak se jim tady velice daří,někdy jsou opravdu velcí.Pokaždé někoho zavolám at ho zabije,nebo odnese.Pokud ho nechytí neusnu a celá rodina hledá a hledá dokud ho nenajde.Většinou každý den před spaním zkontroluji každý kout v mém pokoji.Poraď te mi prosím jak se této fobie zbavit.Děkuji.
Did je to napsany uz hned nahoře
Ahoj, když jsem četla tvé příspěvky (ohledně tvé fóbie, reakcí a důvodů, proč se pavouků štítíš) mi přišlo, jakobych to psala já sama. Možná jen některé druhy pavouků mi tolik nevadí - jako např. zmíněná třesavka (ta mimochodem umí zlikvidovat obrovského pokoutníka, šikula, viděla jsem její prácičku na vlastní oči a od té doby si je doma tak nějak pěstuju, vždycky je chudinky povysávám jenom když k nám má někdo přijet, aby to nevypadalo blbě, pavouci ve všech rozích A během loňské "sezóny" jich opravdu pár lapily) No ale píšu sem proto, že mě fakt zaujala tvá "léčba" a strašně mě zajímá, jak pokračuješ? Já osobně mám už teď hrůzu z letních nocí, kdy vpodvečer takle doma sedím u PC, přesně jako teď a periferně vidím něco černého rychle se pohybujícího a dřív než na to pomyslím, mé podvědomí to už dávno ví, takže se otočím tím směrem jen abych si potvrdila - je to on, obrovský černý pokoutník. Ztuhne mi celé tělo a hnus a hysterie mi nedovolí z něj spustit oči. Nemůžu se k němu přiblížit a zároveň mám strach, že mi uteče a schová se a to znamená, že v téhle místosti, v tomhle domě rozhodně nebudu v klidu, dokud ho někdo nezlikviduje. Pavouky do určité velikosti jsem se naučila zabíjet (ano, řeším to takto radikálně... ) hlavně proto, že od doby, co bydlíme ve starším renovovaném domku, který měli potvůrky vždy v oblibě, jsem měla sama doma několikrát na výběr - buď se mi ho povede zabít, nebo uteče a to je to nejhorší - vědět, že někde je a nevědět kde... nedokázala bych se k němu přiblížit s hrnkem a papírem a vyhodit ho ven. za prvé bych se k němu dostala na můj vkus moc blízko a za druhé bych měla nutkavou představu, že se vrátí.... TAKŽE, MILÁ SHARKIE, JAK JSI PŘIPRAVENÁ NA LETOŠNÍ SEZÓNU???
Úplně mi mluvíš z duše, máš to opravdu stejný jako já. Začala sezóna (1. pokoutník tohoto roku je mrtev) a tak se dalším postupem denně zaobírám. Terárko mám, ale pavouka ne. Trénovat budu muset, to je mi jasný. Loni jsem to dost flákala, dotáhla jsem to "jen" na přelezení pidipavouka přes můj prst. Letos mě teda čeká vyzkoušet potravinářskou fólii a zkusit pokročit co to dá. Na burze v Ládví jsem teď měla dost cukání zakoupit nějakýho toho sklípkana, leč je pořeba vychytat pár věcí a taky by to bylo vůči tomu pavoukovi nezodpovědný, neb by to bylo ukvapený. Velký sklípkan mi téměř nevadí. Kdybych neměla obavu jestli mě nerafne, v podstatě by mi nevadilo kdyby mi ho někdo dal na ruku. Zato malinkej sklípkan, to je něco úplně jinýho. Nápadně se podobá pavoukům "hovaďákům" (tj. masitejm hnusnejm potvorám se silnejma haksnama a vyžraným tělem jako jsou třeba ty sklepní) ještě než vyrostou a tudíž by jako cvičnej objekt ušel než by vyrostl a byl z něj viditelně sklípkan, takže by ztratil svojí hrozivost. Takže by bylo nutný koupit co nejmenšího drobečka, abych byla vůbec schopná ho vzít na ruku a trénovat a snad by nerost závratnou rychlostí, takže by mě po týdnu neranila mrtvice kdyby byl o cenťák větší. Problém je, že o pokoutníka nemám moc tendence se starat. Navíc mám problém donutit se jít trénovat. Zdá se, že moje motivace ochabla a nevím čím jí povzbudit. Kdybych věděla, že třeba musím každý týden pavouka vzít 2x na ruku a zaopatřit ho, protože tím napomůžu světovýmu míru, šla bych do toho s jiným odhodláním. Ale když nad tím tak přemýšlím, sklípkana beru jako pořádný zvíře který si zaslouží slušný zacházení, tak by mě to nejspíš nutilo víc se starat. Možná bych ho vzala do práce, tam by nebyl problém donutit se vzít ho každý den na ruku a taky bych ho měla víc na očích. Jen bych se musela strašně ovládat abych byla víc v klidu při tréninku. O.K., pomohla jsi mi rozhodnout se. Na příští burze v Ládví zakoupím nejmenšího a nejobyčejnějšího sklípkana a jdu na to. Terárko mám parádní, do tý doby načtu o sklípkanech co je třeba a tradá. Kdyby se tu snad vyskytl někdo, kdo má doma odchov něčeho nenáročnýho, miminka dostatečně prťavý a byl by ochotnej poskytnout tréninkovýho pavouka, tak budu vděčná a budu za něj mít o to větší pocit zodpovědnosti. A co ty, nejdeš do toho se mnou? Líp by se trénovalo kdybych věděla, že jsi pokročila dál než já. Řekla bych si že když jsi to zvládla ty a přežilas to, tak já musím taky...
Ahoj, mam tu ted par (desitek takovych prtavcu nenarocnych. Jsou to mladata 2.-4. svlek druhu Brachypelma albopilosum (ti jsou pekne hunati kdyz vyrostou) nebo pekne cernocervene Brachypelma vagans, pripadne i hnedocervene sklipkany Grammostola rosea (red form). Velikost uz od pul cm v tele, takze smele do toho. Pak tu mam jeste stromovy rychliky a nebo i zelenkave sklipkany, co jsou v dospelosti velci asi jako ten pokoutnik. Jmenujou se Holothele incei, maji ovsem tu protitreningovou nevyhodu, ze se zapradaji, a jsou jako blesk. Nesporna vyhoda je ovsem v tom,ze nemaji zahave chloupky. Takze uz si staci jen vybrat a hura do trenovani...
Teda to byla rychlovka. Problém je, že půl centimetru v těle je na mě moc, potřebovala bych začít s něčím menším. Ty by asi nebyli, viď? Jinak Grammostoly r. nebo Brachypelmy v. jsou přesne to co si představuju - nenáročnej pohodovej pavouk. Zelený ďábly a stromáky radši ne, už jak jsem to četla jsem se otřásla. Tvůj pojem "protitréninková nevýhoda" mě zaujal. Budu ho používat. Nevyfotila bys nějakou tu nejmenší mršku na ruce abych viděla jak strašlivý by to bylo a jestli je to s tvýma potvůrkama vůbec reálný? V Ládví jsem něco týhle velikosti viděla a komentovala jsem to: "něco takovýho by se hodilo, ale menší". A odkud vůbec jsi? Já z Prahy...
no, ja ty nejmensi brachypelmy jeste premerim, treba jsem se o nejaky ten mm sekla O fotku se pokusim, ale poslu asi spis na mejl (jaky? - nejsem registrovana). Nejaky prtata na prstu jsou i na mych strankach (www.chlivek.unas.cz) v galerii u druhu Avicularia azuraklaasi a Iridopelma seladonium. Prst je muj (normalne rostla zenska), pavouci jsou nohatejsi a o neco vetsi nez nabizene brachypelmy. Jsem taky z Prahy, a pokud mne pamet neklame, jsi ze smichova. Tak se muzem sejit treba nekdy na stanici prirodovedcu v Drtinove 1a kde ucim teraristiku. Idealne v pondeli...
Teda u toho seladonia ze ne vypadlo jen "ježišikriste", protože takovouhle chlupatou "nádheru" jsem u takovýho mrňouse nečekala. Jinak na obou fotkách jsou pavouci už moc velký. Možná bych potřebovala spíš nymfu. Nevím. Dost jsi me pobavila že učíš kousek od nás. Ve čtvrtek mám dovolenou, nešlo by se v Drtinově potkat? Klidně už ráno, je mi to jedno. Byli jsme u vás okouknout hady, ale pavouky jsem tam nikde neviděla.... Prosím, mrkni se mi po nejmenším hodným pavoučkovi... Budu se ke němu chovat dobře, slibuju... Jen mi musí prominout to vyndavání a manipulaci.
Mladata co mam jsou jeste o neco mensi (tak o pulku) nez to co je vyfocene nize. Ctvrtek by sel, idealne cca v 9. Drtinka je kousek, muzem tam sbehnout, i kdyz pavouky budu mit tou dobou u sebe (na stanici jich mame minimum, ten opravdovy chov mame doma . Neco malo je i v prostorach uceben, kam obycejny navstevnik prijde jen tezko...Takze na ctvrtek par nejmensich sklipkanat vezmu a na stanici si pak nejakeho sympataka muzes vybrat...jeste mi prosim napis pro potvrzeni na mejl nebo sms (kontakt na strankach).
To jsem teda zvědavá, jakého "sympaťáka" si Sharkie vybereš. U mě teda vede ze sbírky od JaBuly tenhle něco takového je pro mě Mount Everest všech arachnofobiků
No hele PŘESNĚ! Fakt nemám problém koukat na obrázky pavouků, nejsou přece živý, ale tenhle jsem včera musela s kroucením zavřít, protože to bylo moc. Máme to úplně stejný, tohle je Mount Everest. Obávám se že ho nezdolám, ani s kyslíkem ne.
Sharkie, já bych do toho s tebou možná šla, do té "léčby", ale se sklípkanem teda ne-e, těch já taky bojim bojim Na mě působí neškodně jenom mini-pavouci do cca 1 cm i s nohama a pak ty "hajzloví" a "johany". Nic většího neberu, prostě s velikostí roste můj hnus a sklípkan díky své velikosti pro mě vede hitparádu obávaných.... I když... když nad tím tak přemýšlím, tak je sice obr, ale zas mu chybí taková ta nevyzpytatelnost, kterou u těch hnusných pokoutníků tak nenávidím... Možná bych rychleji ztratila obavy s velkým POMALÝM!!! sklípkanem, než s odrostlejším pokoutníkem...Ale zas-taky může pěkně rafnout co? No a to by byla moje smrt, ne kvůli té bolesti (jestli to teda bolí, ale asi jo že ), ale kvůli pocitu že mě kousnul pavouk.
Sonja: Přesně tak, vidim že jako správnej arachnofobik umíš rozlišit ty správný věci - sklípkan se od klasických pavouků liší. Je o dost robustnější, jde z něj dojem spíš "pořádnýho" žvířete než zdrhající osminohý ohavnosti a nemá ty vycukaný reflexy normálních pavouků. Sice mu pořád zůstává dost hnusnejch vlastností společnejch s běžnýma pavoukama, ale připadá mi taky míň nevyzpytatelnej, takovej čitelnější. Proto jsem měla dojem, že sklípkan asi není ten pravej, protože se od ostatních pavouků celkem liší, ale podle fotky níže vidím, že jestli někdy vezmu na ruku takhle velkou věcičku, tak to už budu napůl vyléčená a na oslavu bouchnu šampus. Jinak mám novinku: ZTRACENEJ FIDLA SE VRÁTIL!!!! Ráno při odchodu do práce jsem si všimla schovanýho prťavce u vchodových dveří. Takhle na dálku to vypadalo jako Fidla a večer si to potvrdím. Taky s ním chci večer rovnou potrénovat. A teď řeším dilema - pořídit toho sklípkana nebo ne? Podle mýho to rozhodnu až ty sklípkaňátka uvidim. Možná budou moc velký. V podstatě můžu nechat Fidlu bydlet někde ve sklenici a trénovat na dvou úplně odlišnejch trenažérech. Každopádně vážně přemýšlej o tom že bysme do toho šly spolu. Víš jaká to bude motivace, když třeba jedna o trošku pokročí? To by bylo aby to druhá nezvládla taky. Ale že bych dopadla jako Viper, to asi ne. Radši zůstanu u hadů.... Jinak kdyby mě pavouk kousl, taky se nebojím bebíčka, ale byla by to krystalická hrůza že mě kousl právě pavouk. Co strašlivějšího může člověka kousnout?
OK, budu přemýšlet o té společné "léčbě", ale nějak si momentálně nedokážu představit si takhle zbytečně přivolávat cíleně stresy, poslení dobou jich mám i tak dost Taky mám půlroční dítko, tak mi to přijde docela drsná kombinace - mezi mazlením s mimčem, kojením a pokaděnýma plínkama si odskočit "pomazlit" se s obávaným pokoutníkem ... Ale ono asi když nebudu chtít, tak ta správná doba nikdy nenastane a je fakt, že jsem otom už několikrát uvažovala, jaké by to bylo žůžo tu zatracenou arachnofobii nemít. No a sama od sebe asi neodezní a určitě by se mi zvládala líp s parťákem ... Ale říkám rovnou - do sklípkana nejdu!!!
Buď jsi ve stresu a nebo jsi v období kdy se snažíš ze stresu vzpamatovat a užíváš klidu. Nikdy nebude příhodná chvíle začít, protože ta je buď vždycky a nebo nikdy, podle úhlu pohledu. Kombinace nekombinace, aspoň si to mazlení s prckem budeš ještě víc užívat, protože uvidíš ten kontrast. Jako zodpovědná máma určitě nechceš předat svojí arachnofobii svýmu malýmu, neb děti kopírujou reakce dospělých, tak o důvod víc s tím skoncovat napořád. Jdem do toho, pooojď! To zvládnem, nejsme žádný béčka. Vezmu tě do party. A víš co? Jestli dokážeš po naší léčbě udržet na holý ruce pavouka co má 1,5cm rozpětí po dobu 30 sekund, máš u mě ten šampus a nebo 3 ukrutně dobrý čokošky od Lindta (nevím jestli piješ alkohol). Tak co? Jdeš do toho se mnou? Trénovat můžeš s čím budeš chtít, nemusí to být nutně sklípkan.
Myslím, že našemu cíli (udržet 1,5 cm pavoučka půl minuty v ruce) by se slečna z tohohle klipu jen pousmála http://www.youtube.com/watch?v=rzOsf15tFCI&feature= related Upozornění: JEN PRO SILNÉ ŽALUDKY Mimochodem, co je to za příšerný druh pavouka?
tak tohle by Te vlastne ani vystrasit nemelo, protoze to pavouk neni (ackoli do pavoukovcu take patri). Je to krabovec (nebo jak se jim cesky rika)a patri do skupiny Amblypygi. Moc zajimava zviratka, urcite bych je ale nejedla. Nekolik jich chovam (druh Damon variegatus) a porad se na ne nemuzu vynadivat...
No já si říkala, že chodí nějak bokem...a ta klepítka či co....no ale do ruky bych to nevzala.
by mě zajímalo, jestli to ta mladá paní zase vyblinkala, nebo ne.. fůůůůůj
Tak já teda pavouky nesnášim, ale tohohle "něco jako pavouka" mi je docela líto :( dokonce mě napadá slovo "chudáček" ..
Arachnofobii opravdu nezávidím... Já měl takový typický strach, který se dal pojmenovat jako xenofobní... spíše neznalost a respekt... nemohl jsem jinak, než to zkusit... Vím, že to není to samé a mám dost známých, které trápí stejný problém. I jsem nabízel později pomoc... Na byt můj spolubydlící dovezl páreček Grammostoly rosey a já byl docela v šoku. Nicméně zvědavost převládla před strachem.. Vavres pak pokoupil spousty mladých. L.parahybany a B.albopilosum. Tak jedna ta brachypelma mi prchla z krabičky při krmení, strach překonal pud a už to bylo... Nemůžu jinak než držím palce!!!!
Díky za slova podpory. Co jsem se rozhodla že jdu do toho sklípkana, musím na to pořád myslet. Je to to pravé? Pomůže mi to? Nebyl by lepší obyčejný "strašlivý" pavouk místo nečeho, co už odmala vypadá jako sklípkan? Jistý je, že to co ti sedí na ruce bych do ruky nevzala. Ještě to není velký sklípkan a příliš to připomíná "hovaďáka" ze sklepa. Takže to určitě to pravý je. Bát se ho budu jako blázen, ale když bude úplně prťavoučkej, třeba si na něj zvyknu. Každopádně mě pobavil obrázek toho chlupatýho nohatýho "nesmyslu" co měla jabula na prstě. Vůbec se nedivím že se to jmenuje seladonia, protože první co mě napadlo bylo: to sedí.
Aha, to vypadá, že budem mít doma sklípkana. Nevíte někdo jestli neexistuje něco jako reticulatusfobie??
A tu by měl mít u nás doma kdo? Já určitě ne. Už mažu dom, ale snažila jsem se najít nějaký co nejmenší sklípkánky abych přiblížila jakou velikost bych tak potřebovala. Kdyby měl 5mm, tak bych byla nejradši, ale existuje to? Asi ne. Připadaj mi od malička jako hovaďáci...
A tu by měl mít u nás doma kdo? Já určitě ne
To je jasný, že ty ne, ale já ji mam zcela určitě. Budu s tím muset začít něco dělat....
para Určitě existuje a měl bys rovnou koupit dvě aby ses toho zbavil na 100%
Aha, dík za radu, promyslim to
rozhodně to MUSÍ být párek,protože fobii máš jistě na každé pohlaví zvlášt....
Sharkie & Sonja -pořídit si sklípkana je dobrý nápad,mně to pomohlo...nebyl jsem na tom tak špatně jako vy,pavouci bez rozdílu druhu mně odmala zajímali a líbili se mně,ale fyzický kontakt s některými druhy byl pro mně nemyslitelný......pořídil jsem si sklípkánka,pak druhého...skončilo to na několika stech....dnes nemám s jakýmkoli pavoukem problém...držím palce
Jabula: studuju tu o sklípkanech, soustředím se hlavně na druhy o kterých píšeš. Nejlíp mi z toho co se týče agresivity vychází g. albopilosa. Koukala jsem na stránky http://www.arachnomania.cz/Clanky/clanky_oplustilov a.php, píšou tam, že nejklidnější z těhle 3 druhů je albopilosa, takže pokud mi padne do oka a nebudou to nějaký obři, asi bych šla do ní.... Jinak dneska jsme ulovili Fidlu, alespoň myslím že je to on. Tady je fotka z tréninku s potravinářskou fólií. Šlo to celkem v klidu, jen když mu to podklouzlo a začal sebou mrskat nebo se začal spouštět, trochu jsem znervózněla. Hodně pomáhá že ho přes fólii necítím a taky že je tak akorát malej. Jsem zvědavá jestli udělám totéž s masivnějším a větším sklípkánkem. Nevim nevim.
Nejlíp mi z toho co se týče agresivity vychází g. albopilosa
Zřejmě máš na mysli Brachypelma albopilosa. Ona agresivita u sklípkanů (zvířat obecně) je relativní pojem. Co si pod ní přestavit? Obranné postavení sklípkana, vyčesávání chloupků, obranu teritoria? To je jeho přirozené chování. Pokud chceš co nejmírnějšího pavouka, vždy je to o kompromisu (toxicita, vyčesávání). Pokud ti můžu doporučit z mých zkušeností vychází nejlíp Grammostola rosea, které pravidelně brávám na ukázky do školy, je to takový pavouk "mouchy sežerte mě", samozřejmě občas se vyskytne i výjimka. PS. Mě přijde odpudivější ta folie, než chudák pavouček, ale chápu...
Souhlas, do pavouků moc nedělám, ale růžovku (G.rosea) mám doma taky a je to děsná pohodářka.
Jj, oprava - brachypelma albopilosa. Už jí mám doma, ráno jsme od JaBuly přinesli jedno miminko. Pak dám foto. Jestli je to vůbec možný o pavoukovi říct, tenhle je roztomilej. Už jsem dokázala dát prst až k němu, ale dneska má zabydlovací den, takže žádnej trénink. Zítra dostane kus moučnýho červa. Jo a jmenuje se Štístko. Jako že přerostlej pavouček-štěstíčko. Teoreticky mám teď 2 pavouky, ale Fidla zase zdrhnul, takže dokud ho nenajdu, mám jen jednoho. Štístko ale nebudu moct vyndavat libovolně často, takže budu Fidlína potřebovat. Doufám že někde vyplave. Teda vyleze. JaBula: zapomněla jsem se zeptat kolikátý je to svlek a kdy se přibližně narodil... Ne že bych mu chtěla dávat k narozeninám dort se svíčkama, ale spíš pro pořádek.
Sharkie, tak sem hoď foto, to mě teda zajímá, jak vypadá takové sklípkaní mimi. Já budu bedlivě sledovat tvé úspěchy a možná do toho nakonec taky půjdu...(fuj co to říkám ) Ale rozhodně až nebudu malou kojit, se mi z těch našich rozprav o pavoucích začlo ňák ztrácet mlíko
Tak abych vás trošičku povzbudil...vicemeně sem na tom byl uplně stejně-asi do 17ti (někde pavouk tak sem se hned s naježenejma chlupama klidil pryč) mno a pak sem pořidil jednoho sklipkana,za nejakej mesic dalšiho,po roce sem mel kolem 60kusů a první odchov na cestě a dneska mam životní prostory tvořený postelí,počitačem a chodbičkou mezi terarkama Muže mi v noci spadnout velkej sklipkan na obličej a ani sebou necuknu etě teda furt nemam rád křižáky,ale to je jen drobnej detail
Carlos: Rozea by mozna vzhledem k mensim tendencim branit se zahavymi chloupky byla lepsi, nicmene nez jsme dosli k terarku s jednosvlekovymi mladaty, oblibila si Sharkie malou albopilozku . Sharkie: prcek je ve 2. svleku a z kokonu ji samice vypustila nekdy cca pred 2-3 mesici. Snad to takhle staci... Nery: vidis to, nakonec aby se ze Sharkie taky nestala pavoukarka...meli bysme dalsi konkurenci
Sharkie, tak jak to vypadá se sklípkánkem, už roste?? Nám se začli v ložnici - jako každým rokem - ukazovat malilinkatí pokoutníci (zatím) a už mám zas nervy. Každý týden totiž narazím na většího a většího...až nakonec v létě se tu budou prohánět hnusáci obřích rozměrů. Nechápu, kde jsou zalezení, vysávám veškeré škvíry a stejně je nemůžu všechny vymítit...
Chtěla jsem vám sem dát jeho fotku, ale nezdařila se a mezitím jsme pořád někde v čudu, takže jsme ho znovu fotit nezkoušeli. Stav je následující: Fidla je pořád na útěku, takže jedinej tréninkovej pavouk je sklípkan Štístko. Je na mě moc velkej, ale i tak jsem si potáhla ruku potrafinářskou fólií a snažila se, aby mi přelezl z ruky mého přítele na mojí. Nepřišlo mi to až tak nereálný, když je tam ta fólie. Bohužel v okamžiku, kdy se dolezl předníma nohama k mé ruce, strašně jsem se toho lekla, zařvala a ucukla. Udělalo se mi z toho hrůzou zle (to už tu známe), zas jsem šokem bulela a už jsem se k opakování nedostala. Zakončili jsme to neškodným drcáním do Štístkova zadečku rukou ve fólii. Ale pozor, i když to vypadá jako nezdar, někam jsem se posunula. Tím, že můžu očumovat Štístka jak běhá po příteli, začíná být pro mě jeho pohyb samozřejmost a stává se všední. Navíc je fajn jak je předvídatelný, běží jasným směrem a nedělá žádný šokující pohyby. Je teda dost hnusný, jak se brodí chlupama na přítelově předloktí a taky jsem málem vrhla když si ho dal na nos, ale už ho mám celkem "nakoukanýho". Sežral kus moučnýho červa, včera dostal po týdnu další kus, ale moc se mu do něj nechtělo, tak večer mrknu jak si s ním poradil. Jinak jsme byli venku a po příteli lezl maličkej pavouk, velkej přesně jako Fidla. Tipuju pokoutník. A hádejte co? Vzala jsem ho úplně v klidu na ruku a vůbec mi nevadil. Když totiž očumuju toho našeho "obra" co máme doma a dám k němu ruku, pak je takovejhle prďola najednou brnkačka. Ještě pořád jsem tím dost překvapená. Pavouček nás dostal, když najednou zvedl zadeček a frnk! Odletěl na pavučině. Je tu nějakej pavoukář, kterej mi potvrdí, že malý pokoutníci uměj cestovat vzduchem? Už jsem měla přinesenou krabičku, že ho do ní šupnu a prchnul. Sakra. Byl perfektní, akorát velkej a navíc to byl nejobávanější druh. Jestlipak ještě budu mít takový stěstí a chytnu si jinýho? Jinak sezóna už je v plném proudu, i když k nám domů zatím žádný kolohnát nevylezl, ale v penzionu na Šumavě už to jima žije a jsou první mrtví z řad megapavouků. V nejbližších dnech mě čeká další trénink. Se Štístkem chci trénovat 1x týdně. Záleží mi na něm a častějc by to pro něj určitě nebylo dobrý. Už takhle není radostí bez sebe a snaží se někam zalízt. Jo a k tomu kde se tvý pavouci berou mám jednoduchou odpověď: oknem. I k nám lezou oknem, rámy jsou tak rozeschlý, že to pro ně není problém a když větráme, jen jim to usnadníme. Od té doby co v noci nevětrám do dvora je klid aspoň od těch největších exemplářů.
A tady je Štístko:
Štístkův domeček-krabička od salátu
Pavouček ten kus červa sežral, nikde jsem ho nenašla a má pěkně velký zadeček. Bude se asi svlékat, ztmavnul mu a teď zase vybledl, jen flíček zůstal jako před tím. Tak uvidíme. Rosím.
Fuj!! (omlouvám se milovníkům pavouků...Přece jste ode mě nečekali, že se budu rozplývat nad jeho roztomilostí, že ne ), teda ten vypadá fakt jak malej pokoutník... Jsem fakt zvědavá, jak s ním budeš pokračovat. A až bude mít zadek třeba jako pětikoruna, to bude taková móóóc "příjemná" velikost, co... Doufám, že to už budeš tak daleko, že sem hodíš foto jak ho máš minimálně na svým vlstním nose A trénovat 1x týdně - není to málo? To budeš jeden pátek šťouchat do zadečku 1,5 cm velkýho pavoučka a další týden se ani nepřiblížiš, protože ze Štístka už bude megapavouk... Nebo jak rychle tyhle potvůrky vůbec rostou?
Jaký fuj? Je pěknej, což nic nemění na faktu, že se ho štítim. Za těch 12 dní trochu povyrostl, ale ne nějak dramaticky. Počítám tak o 2mm v rozpětí. U takovýho kolohnáta už je to jedno. Zadeček má po posledním žrádle víc nacpanej, to je taky poznat. Na ruku jsem ho nevzala předtím a pochybuju, že se v brzký době zadaří. Cílem dalšího cvičení je drcat mu do zadečku holým prstem, žádná fólie. Už jsem u něj prst měla, takže je to věc disciplíny. Nepřipadá mi jako pokoutník, spíš jako sklepní hovaďák co žije v tunýlku a žere (pravděpodobně) lidi co si jdou do sklepa pro brambory. Takovej ten co se musí nadzvednout při běhu, jinak brousí panděrem zem. 1x týdně je málo a není. Tohle není obyčejnej pavouk, beru ho jako "vyšší" životní formu, takže požívá stejný privilegia jako naši hadi a koneckonců i my. Tím pádem dbám o jeho blaho, stejně jako u všech ostatních (legálních) obyvatel našeho bytu. Pavouci a jiná havěť co se nám do bytu stahuje jsou tam na černo a riskujou. Nemůžu tím pádem Štístka trápit častějc než 1x týdně, protože nechci aby mu u nás bylo špatně. Ještě by z něj vyrostl nevrlej neurotik co si kouše nehty (?) a jako dospělej se v noci pomočuje. Přeneseno - vztekle se staví a drbe si chlupy ze zadečku. Těším se, že z něj bude velkej spokojenej pavouk s chlupama jak vyfénovanýma přes natáčky. Prostě hezoun. Jen škoda že se ho štítím, ale makám na tom.
Fuj!!
Fuj??? Jaký fuj??? On je naše Ťuťu, takže bacha
Tak to pardon, už mlčim, už mlčim.... je to mazel k zulíbání!
Máme ho holt rádi, no...
No vidíš, nakonec z tebe bude opravdický pavoučí milovník a ochránce A s tou podobností s pokoutníkem - ony totiž takhle vypadají malilinkatí pokoutníci, co nám běhají po ložnici. Ale vypadají tak do určité velikosti, do cca 3mm, pak už jim začnou růst ty hnusné nohy a dospělák už je fakt o něčem jiném ...uááááááááááááá!!!!!
Snažíš se mě zabít? Nic netuše otevřu vlákno, sjedu dolu a málem upadnu ze židle. Mně právě malinkatý pokoutníci připomínaj takový jakoby sluníčka. Z jednoho malýho bodu vyrážej spousty nohou jako paprsky. Sluníčka jdou, na to bych snad sáhla (čekám až se objeví abych jedno chytila coby tréninkovýho pavouka II.), moc masivní mi nepřipadaj. On ani dospělej pokoutník není nijak robustní pavouk, zato hnusnej až na záda.
Tak že by nám po ložnici běhali malí sklípkani???
Těžko říct. Dokud to nechytíš a nenecháš vyrůst, asi na to nepřijdeš. Doporučuju během růstu brát na ruku a psát sem do poradny. hehe, to už tu bylo. Já vim, přišla bys o mlíko. Chápu, já už jsem běhěm terapie pár ukrutných leknutí zažila a vždycky si na tebe vzpomenu. Ještě že nemám mlíko (ani v lednici), jinak by tam už nebylo.
A za ten úlek se omlouvám
Ale je to teda fešáckej zástupce svýho druhu. Dokonale hnusný monstrum. Ještě jak je zvětšenej, tak to je teda obzvlášt vypečený. Díky bohu, že v naší zemi takhle velký pavouci neběhaj, páč to by mě šlehlo.
Hele, malou pomalu odstavuju, takže možná se do toho cca za měsíc vrhnu... Popřemýšlím o tom...možná jednoho toho prťáka přecejen chytím do zavařovačky a aspoň budu pozorovat, prozatím...
A helemese, za chvíli mlíko zmizí i bez šoků a pak hurá na to. Sleduj mý pokroky - už mi běhal po holý ruce pavouk co měl dobrýho půl centimetru. Taky jsem schopná dát prst za obřího pavouka Štístka a dokonce se ho i (celá vytřeštěná) dotknout. A mý úspěchy budou pokračovat. Pavoučkem v zavařovačce to může začít, uvidíš co bude dál.
Tak co Sharkie, nějaké pokroky? ... U mě zatím beze změn, ještě jsem se neodhodlala. Ale házím sem foto jednoho mého oblíbeného obyvatele kuchyně, má příbytek za radiátorem ... no a to, co má zamotané v pavučině je jeden odpudivě velký pokoutník. Z fotky to nejde poznat, ale tělo má dlouhé cca 1,5 cm (+ nohy!!!) Vím, tobě vadí i tito sekáči, ale mě ne a tak jim vděčím každoročně za pár úlovků, se kterýma bych se jinak potkala osobně třeba při noční cestě na WC
Zatím žádný. Nějak se nemůžu odhodlat k tréninku. Štístko v krabičce pořád jaksi aktivně leze. Párkrát za den na něj mrknu, někdy rosím, červa nechtěl, ale pak zmizel, tak nevim. Asi ho sežral. Pořád se nesvlíkl, i když už měl. Jsem srab, zkusím se hecnout. Začínám trochu víc trénovat ve sportu, což je mnohem příjemnější než s pavoukem, tak se budu muset víc nutit. Tvůj hajzlák mě překvapil. To jsou to takoví lovci? Fakt frajer. Tyhle hajzloví mi taky tolik nevaděj, jsem schopná se i vyčůrat když sedí v rohu. Ale pořád ho pro jistotu hlídám. U nás doma pavoučí invaze nenastává, pavouci asi sbíraj sílu vyběhnout to k nám do pátýho patra. Takovej megapokoutník tam je po pár krocích. Až potrénuju, ozvu se.
Jo hajzláky ty já si pěstuju, jsou fakt dobří Kdyby mi nebylo trapně před návštěvama, tak je vůbec nevysávám a mám jich plné stropy (aspoň v létě teda...) Jo a ve srovnání s tvým 5. patrem to mají hnusáci pokoutníci u nás mnohem jednodušší - bydlíme na kraji dědiny v přízemním baráku a někdy je to doslova invaze. Tak přeju hodně zdaru se štístkem a až se pohneš dál, určitě informuj !
Čauky holky, už delší dobu vás pozoruju a musim říct, že vám patří můj obdiv a je fakt, že některý popisování pocitů mě fakt baví číst. Takle z dálky je to sranda. Omlouvám se. Asi nemusim moc popisovat moje pocity z pavouků, když jsem schopná se z celý kůže obrátit narubi jen z těhlech fotek. Jen jak to čtu, mam pocit, že po mě něco leze Jen jsem chtěla napsat, že držim palce a závidim.. Já nejsem schopná se na pavouka ani podívat, natož pokoušet se do něj žďuchat nebo něco podobnýho. To mam hned pocit, že mi vlasy sjížděj od čela až na záda hrůzou. Takže držim moc palce
Zatím je tu odvážná jen Sharkie, já se ještě neodhodlala k "léčbě", takže mě závidět nemusíš, já mám stejné pocity jako ty při pohledu na osminohého "kámoše"
čauky Sharkie, hlavně nedávej moučňáky v živym stavu když,tak je zamáčkni za hlavou pinzetou.Když dáš živýho,tak se muže zahrabat a pavuka při svleku zabít.
Díky za radu. Využiju tvých odborných znalostí. Dávám mu přepůlenýho červa, kterýho pokládám na zarsený místo. Pak se tolik neboří do lignocelu a má menší tendence se zahrabat. Navíc se většinou přilepí tím ušmiklým koncem na lignocel, což ho obvykle přiková na jedno místo. (Sorry těm co se jim právě udělalo blbě). Ale problém je, že si ho pavouk často nevezme. Chybu vidim v tom, že je asi zatím zbytečně malej pavouk (4-5 svlek) v terku 20x20x20. Když byl dřív aktivní, hodně ho prolézal, ale poslední měsíc je pořád zahrabanej. Jinak pavouk se má fajn, hezky roste. Ze světlounký macatý potvůrky je o něco větší tmavá mrška. 2x se svlíkl, žrádlo někdy vezme a někdy ne. Je ukrutně rychlej, což je pro mě samozřejmě děsivý. V poslední době tráví čas zahrabanej, venku už jsem ho neviděla ani nepamatuju, ale dělám kontroly a je v pořádku. Rosíme jednou za 1-2 dny. Tož tak. Měli bysme ho přestěhovat zpátky do krabičky? Nebo stačí dát mu víc červů najednou a on si nějakýho najde? I když mu ho dám k nožičkám, často žádná akce nenastane. Krmím jednou za 7-10 dní.
K tréninku: musím se zahanbením přiznat, že nemám žádný novinky. Jaksi nerénuju. Je to jen mou leností a dny plynou tak rychle, že jsem si toho všimla až teď. Zkusím se hecnout a napravit to. Chtělo by to k tomuhle obrovi ještě nějakýho malinkýho tréninkovýho, ale letos je v naší domácnosti podezřele málo pavouků. A to už jsme párkrát větrali oknem do dvora. To asi místo 20ti malejch přijde něco extra co jen tak tak proleze úzkým okýnkem do koupelny aby mi to až půjdu okolo ukouslo ruku. Už se těšim.
A co ostatní co sem chodí? Nikdo se nezkoušíte zbavit svý fóbie? Ještě pořád hledám parťáka se kterým se budu předhánět v husarských kouscích typu drcnout do pavouka holou rukou apod. I nadále slibuju svýmu potenciálnímu parťákovi za odměnu buď šampus nebo 3 výborný čokolády Lindt když do toho se mnou půjde a dosáhne nějakýho (zdánlivě) nereálnýho cíle. Dost by mě to motivovalo (to jen pro vysvětlení co mě k tomu vede). Tak se hlaště a nebuďte takoví srabi jako já.
Ahoj Sharkie .Tak já měl něco podobného,ne,že by to byla zrovna fobie,ale nejdřív to byl odpor,později se mi líbili,ale jen když byli zavření a nehrozilo,že můžou utéct,ale furt jsem si nedokázal představit,že bych si nějakého pořídil.Teď jich mám doma prozatím 5.Říkal jsem si,že musím od malého,abych si zvykl,a tak jsem si pořídil 3 první samé prcky,ale pak mi známej nabídl už velkého,a já nadšenec jsem si ho koupil.Měl jsem na výběr,buď ho vysypu do ubykace a budu se dál jen koukat a s respektem mu vyměnovat vodu a podobně a nebo si ho vemu do ruky.Tak jsem se překonal a na ruku ho vzal.Teda spíše jsem ho nechal na ruku vlézt.To byl pro mě výkon a od té doby už je strach tatam.Respekt mám teda furt a asi bych ho třeba na ruku nepopostrkoval proti jeho vůli.Ale v každém případě mě to vzalo a přemýšlím o pořízení dalších chlupáčů .Přeji Ti,aby jsi se co nejdříve překonala a svou fobii přemohla.
Pěknej huňáček. Gramostola rosea?
Pěknej huňáček
Pepé
Sharkie:přesně tak,G.rosea RCF Krokodýl:no má o malinko chlupů víc tak nějak celkově,ale já mám chlupatější hruď
ale já mám chlupatější hruď
Dyť říkám, pěknej huňáček
Pepé
Myslím ten pavouk.
Možná ti sem pošlu adepta na soutěžení - jednalo by se o švábofobii
Taky bych byl adept,ježim se sčehokoli co vic nohou než ja nebo pes.
Taky bych byl adept,ježim se sčehokoli co vic nohou než ja nebo pes.
Tak to vypadá chlape,jako by jsi měl ty nohy také 4.Měl jsem ty samé pocity.
jo koukam na to,blbě sem to napsal,sebe škrtam a myslim jen toho psa.
Tak pozor, oba mají 4 končetiny.
Paráda, beru i švábofobika. Beru kohokoli kdo je ochotnej se kousnout a překročit svůj stín. Jestli má tvůj švábofobik chuť jít do toho, vemu ho do party.
Ježišmarjá,co to máš kamaráde za chlupatýho fujtabla
Hajzlpavouk není sekáč ale třesavka (pavouk) - připomínají sekáče,ale jsou to pavouci,asi třesavka velká (Pholcus phalangoides).U nás jsou pak ještě 2 druhy (t.sekáčovitá a t.Simonova)
Díky za osvětu Já myslela že se tenhle pavouk nazývá sekáč...No ale každopádně si rozumíme, ne? Já donedávna používala na všechny tyhle s malým tělem a dlouhýma nohama "johana", tak se k tomu teda asi radši zase vrátím... Jinak já vlastně dělím pavouky jen na 2 kategorie - ty co mi nevadí a ty, kteří ve mě vzbuzují odpor (ale když už jsme u toho, tak ten sekáč, to je co zač? ať jsem zas o něco moudřejší )
Sekáči (Opiliones) jsou samostatný řád pavoukovců ,třeba jako pavouci,štíří..... Je pro ně typické kromě dlouhých noh taky to že nemají jako pavouci dělené tělo na hlavohruď a zadeček,ale jejich tělo je "vcelku"(hlavohruď nasedá na zadeček tak natěsno,že skoro jo),tělíčko většinou kulovitého tvaru. Chelicery jsou klepítkovité a nemají žádné jedové žlázy. Jinak jsou stejně jako pavouci užitěční a neškodní tvorové !
Konečně mám pro vás novinky! Dlouho jsem netrénovala, ale asi je trénink i každodenní péče o pavouka. Minimálně 2x denně se na něj mrknu, skoro každý den zarosím, krmím červama který mu pečlivě vybírám. Takže citovej vztah k němu vypracovanej je, beru ho za vlastního. Už delší dobu pozoruju, že mi nevadí mu sahat do terárka a mít ruku kousek od něj a tak už mi přišlo že je čas zase potrénovat, když už mám tu nebývalou kuráž. Zase mi pomáhal můj přítel, který už je zkušeným "honákem" pavouků a umí to zařídit aby pavouk šel kam má, nechutně nepobíhal a nevyhazoval nohy jako mažoretka. Navíc mě umí motivovat a uklidnit, takže je to opora k nezaplacení. Začali jsme tím, že jsem dávala ruku k pavoukovi co nejblíž, pak jsem se postupně dotýkala nožiček, vždycky jen jedný a od zadku jsem se postupně propracovala k hlavohrudi ke třetímu páru. Pak jsem mu opatrně hladila zadeček. Celou dobu jsem se přesvědčovala, že je to malé Ťuťu, malinká chlupatá myška a podobně. Říkala jsem mu že mu nosím žrádlo, že ho rosím, a tak že to už jsme v podstatě kamarádi. Po půl hodině tréninku a plánování, že DNESKA TO ZKUSIM jsem si ho nechala nalézt na dlaň. S přítelem jsem byla domluvená, že hned jak ho budu mít celého na ruce, že ho hned sundá. To proběhlo a kupodivu to se mnou neseklo. Ani na té ruce nebyl cítit. Trénink jsme zakončili tím, že jsem si ho nechala půlkou těla ještě jednou nalézt na ruku, tam se zasekl a tak si ho přítel zase vzal. Takže to by byly dnešní úspěchy. Když to shrnu, tak myslim že bylo hodně důležitý s pavoukem přicházet každý den do styku, zvyknout si na jeho pohyb, prostě ho okoukat že už to nebylo nic děsivýho na pohled. Další důležitá věc byla že mi asistoval přítel, bez něj by to nešlo. Přece jen mě uklidnilo když jsem viděla že mu pavouk v klidu leze po ruce, neděje se nic neočekávanýho a všechno je v pohodě. No a jako další nezbytnou věc vidim že pavouk musí být klidný. To tenhle sklípkan splňuje, dneska dokonce víc než jindy. Tady máte fotky, velké finále samozřejmě chybí, protože jsme se museli soustředit na "výkon" a ne na focení. Na to se můžete těšit příště. Když už jsem se takhle hecla, měla bych to příště zvládnout zas. Boji s fóbiema zdar! Nazdar.
Hladím nožičku
.... a zadeček
Snad mě nepokaká, když už pokakal přítele
Jůů, Sharkie, seš dobrá! ten váš "ťuťu" má totiž fakt nechutnou velikost... Držím palec, ať se ti to podaří dotáhnout do zdárného konce, tzn. že tě nerozhodí ani óbr pokoutník v posteli, s klidem ho vemeš do ruky a vyhodíš ven
Musím tohle vlákno oprášit, i když se stydím, že pro vás nemám žádné novinky. Od trénku, kdy mi Štístko lezl po ruce jsem to už neopakovala a mezitím vyrostl. Už je ho pěkný kousek, takže respekt vzrostl. Pořád se o něj starám a minimálně 2x denně ho jdu okouknout. Bohužel je z něj plašan a při rosení se mi stalo, že zděšeně vyběhl ze svého kůrového tunelu, přeběhl zadní stranu terárka až na strop a odtud spadnul. Po chvilce se uklidnil. Zato mě málem šlehlo jak to bylo rychlé a nečekané a taky z toho zvuku jak jeho nožičky ťukaly po skle jak upaloval. Ufff! Takovej šokec jsem už dlouho nezažila. V tuhle chvíli to teda na žádné kamarádění není, navíc se už bojím i jeho chelicer. Na vosí a mravenčí útoky reaguju bolestivýma otokama a ani si nechci představovat jak by se mnou zatočil takovejhle pavouk. Léto je na krku a tak mám v plánu dál trénovat. Chci vzít na ruku každýho malýho pavouka kterýho uvidím. Na výletě jsme to teď zkoušeli s těma malýma černýma, který běhaj v suchým listí a jsou jich kvanta. Jenže jsou strašně rychlý a navíc skáčou, takže jsem si špatně vybrala. Když mi z přítelovy ruky spadl na tu mojí, strašně jsem se vyděsila. Příště musím najít nějakého klidnějšího a vhodnějšího. Pište i nadále vaše zkušenosti s arachnofóbií, různé tipy jak na to, postřehy. Dál platí, že hledám parťáka, se kterým se tu budeme předhánět ve fantastických výkonech při zbavování se fóbie. Nemusí to být jen arachnofobik, beru i jiný fobiky. Byla by to skvělá motivace. Pokud máte někdo zkušenosti se zbavováním se jiné fóbie, hoďte to sem taky, pro zábavu i poučení.
Tady máte aktuální fotku Štístka. Teda jestli se nepletu spíš Štístkové. Mám pravdu?
no, vida, docela vyrostla...kdyztak dodej svlecku, na to pohlavi se podivam. Takhle z fotky si to neprubnu...
Viď? Je to krásnej pavouk. Mám ti přinést i něco jinýho, na čem jsme se domluvily už dřív, tak bych to vzala při jednom, až se svlíkne. Díky moc. Kolega v práci mi říkal, že je to asi holka, ale po prostudování rozlišování pohlaví na internetu myslím, že je to složitější než se mu zdá. Každopádně pavouk v poslední době chodí každý večer po terárku a z toho mám fakt radost. Dřív jsme ho neviděli venku skoro nikdy. A i když z něj mám dost respekt, je opravdu roztomilej když si drží svýho červa. Protože často leze po skle, budu si aspoň za něj dávat ruku aby to vypadalo, že mi sedí na ruce. Třeba ho ještě na ruku vezmu... Neházím flintu do žita. Jen je teď strašně rychlej a snadno se lekne a zdrhá. Zklidní se zas? Jako malej byl klidnej. S takovýmhle plašanem je trénink vyloučený.
Tuhle "obludu" (milovníci pavouků prominou) bych do ruky nevzal ani za milión let a ani se o to nebudu snažit. Jinak tvůj příběh je více než zajímaví... přeji hodně úspěchů a držim palce
Az bude, tak dones svlecku i "veci domluvene driv" . A s tou povahou - i pavouci jsou individuality, takze klidnejsi byt muze, ale taky nemusi...no, a kdyby to s timhle prerostlym hovadkem neslo - samice (stistkova mamina)ted nove drzi kokon, tak bys stistkovi mohla poridit na dalsi trenovani mladsiho brachu
Máš můj obdiv...takové obrovské cosi mě by asi klepla pepka jen kdybych věděla, že je to v místnosti...
Mates RR a Bajunka: díky za podporu. Právě že nechci aby mě z pavouka klepla pepka a proto na tom makám.
JaBula: kdepak, jeden stačí. Navíc jsem našla jednoho malýho (ještě nevím co to je) v bytě a mám políčeno s ním potrénovat. Vypadá jako Fidla. Jestli to Fidla je, budu se o něj taky starat, ale nechám ho bydlet tam kde je.
Včera jsem vymyslela nový způsob rosení, při kterém nehrozí že pavouk opět zešílí a někam poběží: dlouhou lžičkou mu na lignocel vyleju na různých místech vodu. Za 2 hoďky už má vzdušnou vlhkost jak je potřeba. Tím bych měla zabránit abych se zas tak srašlivě lekla. Nechci si s ním spojovat žádné špatné zážitky. Pořád věřím, že ho ještě vezmu na ruku. I kdyby ne, zůstaneme kamarádi. Plánuju mu v přírodě sehnat nějaké hmyzáky na zpestření jídelníčku. Pár kobylek by mu určitě udělalo radost. Jen jedno si neumím představit. Když berete dospělého pavouka prsty ze stran a zvedáte ho, to se nechá? Nezdrhá, nehází nohama? Neumím si představit, že by něco tak nepřirozenýho snášel jen tak. A další věc: když sklípkan leze po člověku a pak se zastaví a přitiskne se na kůži co to dělá? Ohřívá se? Dá se čekat, že v tu chvíli kousne, nebo by naopak kousl jen kdyby stál? Tohle chování mě mate a děsí. Jak moc je reálné, že mě náš sklípkan kousne když po mě pomašíruje a já mu nebudu nic dělat? Vnímá mě jako terén a neřeší mě? Počítám, že si moc dobře uvědomuje, že je to živý povrch něčeho velkého. Už proto, že se mu na něj nechce, kdežto s neživým povrchem nemá problém.
O povoukách nic nevím, takže ti neporadím. Alez vlastní hlavy ti můžu říct, že bych si NIKDY nesáhl do tera pro pavouka! Daleko snažší by pro mě bylo, aby mi někdo toho pavouka do ruky dal a v případě potřeby ho dal zase rychle pryč.. Myslím, že nějaká burza by (pro mne) na to byla ideální. Přeci jen před lidmi je člověk daleko větší "hrdina". Takže by to navíc byl pro mě takovej hec. A člověk se před "publikem" taky víc hlídá, takže bych stropil určitě daleko menší scénu, než doma v případě, že by se mi TO rozběhlo třebo po ruce... P.S.: zlatí hadi
Když berete dospělého pavouka prsty ze stran a zvedáte ho, to se nechá? Nezdrhá, nehází nohama? Neumím si představit, že by něco tak nepřirozenýho snášel jen tak.
samozřejmě se mu to ani trochu nelíbí a moc rád by si kousnul :)
A další věc: když sklípkan leze po člověku a pak se zastaví a přitiskne se na kůži co to dělá? Ohřívá se? Dá se čekat, že v tu chvíli kousne, nebo by naopak kousl jen kdyby stál? Tohle chování mě mate a děsí. Jak moc je reálné, že mě náš sklípkan kousne když po mě pomašíruje a já mu nebudu nic dělat? Vnímá mě jako terén a neřeší mě? Počítám, že si moc dobře uvědomuje, že je to živý povrch něčeho velkého. Už proto, že se mu na něj nechce, kdežto s neživým povrchem nemá problém.
vnímá tě jen jako terén, že se mu nahoru nechce je proto,že by raději zalezl někam pod tebe a až by si byl jistej že nic nehrozí by teprv lezl někam ven...6e by se zastavil a přitiskl se na kůži sem si nikdy nevšim,to se ti jen zdá :)
Nezdá, fakt to udělal. Kamarádovi to taky dělal, tvrdil, že se vždycky takhle nahřál a pak se někam rozeběhl. Nevím, to jsem neviděla. Náš pavouk se svlíkl a má ty nejhezčí kudrliny na světě. Zase povyrostl. Už je po svleku ztvrdlej, tak jsme trénovali. Byl hodně klidnej. Několikrát jsem mu sáhla na zadek. Naštěstí to nebral jako harassment a držel. Sledujte! Byl to pěkně divnej pocit, když jsem viděla jak se ten zadeček pod prstem pohnul. Uf!
A tady jedna jak jde do domečku. Není nádhernej? Nebo možná nádherná. To mi JaBula poví až prostuduje svlečku.(Mech dostane až se zabydlí v kokosáku.)
Hodně by se mi hodil film Arachnomanie, který 16.5. běžel na ČT2. Nemáte ho někdo? Je tam toho hodně o arachnofobii a určitě bych tam našla zajímavou inspiraci. Ještě nikdy jsem neviděla jak vypadá profesionální léčba.
Ahoj, s velkým zaujetím jsem si přečetla celé vlákno a musím říct, že mít arachnofobii je hnus. Já se pavouků nebojím, ale mám jiný problém, na který neznám latinský název, fobii ze sršňů. Je to úplně panická hrůza, spojená div ne se zástavou srdce když zaslechnu to bzučení - je fakt, že občas mě vystresuje i velkej čmelák, ale když zabzučí sršen, tak už koukám, kam co nejrychleji zmizet. Jako dítě jsem se sršnů nebála, ale pak mě dvakrát napadli, když jsem se koupala a oni se kousek ode mě topili a já si jich při plavání nevšimla - zapoměli na topení a plavali s vystrčeným žihadlem ke mě, a jednou mě napadl celý roj, udělali si hnízdo na záchodě. Po těchto zážitcích stačí i mrtvý sršeň na zemi - a já ho obcházím - nedotkla bych se ho. jednou k nám vletěl sršeň domů - to už jsem měla děti a já si taktéž došla pro souseda, aby ho vyhnal - děti jsem zavřela v pokoji. Jenže co teď, nechci na děti přenášet svůj strach, ale jak se ho zbavit. Chytat sršňě nebudu, a i kdybych náhodou nějakýho měla tak co s ním, když do něj štouchnu ze zadu tak mě štípne a ze předu mě kousne, popřípadě oboje najednou. Jinak hmyzu se nebojím, včely zachranuji i s rizikem případného žihadla. Navíc si moc dobře uvědomuji, že sršní žihadlo je dost jedovaté, což můj strach ještě umocňuje. Nevíte někdo jak na to?
Je to úplně panická hrůza
To je vidět z prezentace minulých zážitků
ale pak mě dvakrát napadli, když jsem se koupala a oni se kousek ode mě topili a já si jich při plavání nevšimla - zapoměli na topení a plavali s vystrčeným žihadlem ke mě
jednou mě napadl celý roj, udělali si hnízdo na záchodě
Obě "scénky" mi připadají hodně nadnesené. Mnohokrát jsem se se sršni setkal a nikdy nebyli útoční, je to na rozdíl od vos velmi klidný druh. "Napadení celým rojem" by asi dopadlo s velmi vážnými následky, nejspíše smrtí, což se zřejmě nestalo. A plovoucí sršně, kteří ač se topili by přemýšlely, jak k vám dopádlovat, aby do Vás zatnuly žihadlo, to mi přijde také trochu jako bajka vyvolaná strachem. Bohužel zbavování takového typu strachu je obrovský problém a obávám se, že na to jsme tu krátcí. Snad by pomohlo najít nějaké hnízdo a postupně se k němu přibližovat a zjišťovat, že sršeň se Vás nesnaží nijak napadnout. Sršeň normálně člověka nenapadne, to už musí mít sakra důvod, takže pozorování činnosti sršní zblízka (např. z dvou metrů) není problém.
je to možné, jenže já si to pamatuji jako vzpomnky z dětství,a když člověk plave a přelije se mu přes ruku rozzuřený sršeň, tak je to sakra hnusné. A těch sršnů roj byl, bylo to na táboře, a oni si udělali hnízdo na záchodech. někdo je nejspíš dráždil a já jim pak vlezla přímo do rány. letěli za mnou docela daleko. problém je , že já se ted nejsem schopná k nim přiblížit, natož je pozorovat. Vždycky když jdu do Národního muzea, tak tam koukám na ten preparát za sklem. jediné pozitivum vidím v tom, že kdybych bydlela v japonsku, tak tam mají sršně mnohem větší a útočné. Včera jsem byla v lese a sršně jsem potkala dva a v pohodě jsem se jim obloukem vyhla, žádné utíkání.Jo a ještě jeden fajn zážitek - před nějakou dobou jsem řídila auto serpentýnama, kdy se ještě jedna nedotočila druhá už začala a vletěl mi do auta sršeň. Kupodivu jsem neskončila ve škarpě, v panice sem otevřela dveře a on vyletěl. Snad se to tedy s odstupem času začíná zlepšovat.
Jak píše krokodýl, sršni nejsou agresivní potvory a jsou VELmi užiteční.Na jedinou vec je nutne si dat pozor a to na jejich vystarzne feromony - vsechny socialne zijici Hymenoptery (blanokridli), kam srsen patri, vyuzivaji na svou ochranu to, ze vylouci pri napadeni,. nebezpeci a pod. feromon ktery je vsechny desne rozrusi a jsou pak utocni. To je hlavni duvod toho, ze pak vosy a pripadne srsni napadaji. Je zajimave, ze i kdyz je srsen velikanska, mnohem horsi jed ma klasicka vcela medonosna. Opravdu, neni duvod k panice, jsou to vcelku milí tvorove :)
Ad arachnofobie - Sharko, asi enmas tak silnou formu, jak jsi myslela :) Kazdopadne drzim palce, pavouci jsou uzasni tvorove :)
VH
Ahoj VH! Když se tu rozebírají ti sršni, je možné aby se sršeň opil?? Před rokem jsme slavili kamarádovi narozeniny u známého na zahradě, měl tam sršní hnízdo a na oslavu jsme měli sud s pípou. Ráno když jsem otevřela oči tak jsem se šla podívat na to hnízdo o koukám, u pípy kde bylo vylitý pivo se motal sršeň, poznají že je to alkohol nebo si prostě cucnul a nepočítal s následky
Tak jsem tu zas a mám velký novinky. Byli jsme o víkendu u přátel a překvapili nás, že mají b. albopilosu, devítiletou samici. Pavouka nám vyndali a když jsem viděla jaký je to flegmatik, nejdřív jsem mu sáhla na zadeček a pak jsem se odhodlala nechat si jí nalézt na ruku. Pavouk mi na ní s donucením vlezl a zůstal tam sedět. Vzhledem k tomu, že vlastně vůbec nevypadal jako ti pavouci, ze kterých mám hrůzu, bála jsem se jen jeho chelicer. Ale když nekousl při vyndavání z terárka, tak jsem pochopila, že asi nekousne vůbec. Byl to velký zážitek a věřím, že je to posun. Až uvidím zase nějakého děsivého pokoutníka, musím si opakovat, že je to jen záprtek, že opravdovej pavouk mi už na ruce seděl. Jenže mě právě nejvíc děsí ty naši, běžný, český. Tady máte dokumentaci.
Daleko víc si cením tréninkového zážitku z tohoto týdne, kdy jsem na chodbě u dveří do bytu našla asi centimetrovýho pokoutníka. Nejdřív jsem nadlítla, ale pak jsem se rozhodla, že se musím hecnout. Podařilo se mi odemknout s rukou asi 20cm od něj a protáhnout se okolo něj do bytu. To byl adrenalin! S bušícím srdcem jsem pak stála v bezpečí bytu a i když mi bylo zle, měla jsem radost že jsem to zvládla.
VH - kdepak, moje arachnofobie je intenzivní, ale jak už jsem psala výš, jen v některých případech. Sklípkani mi vždycky přišli jako taková vyšší forma, čím jsou větší, tím míň maj z těch nechutných pavouků, ze kterých tak šílím. Každopádně pozoruju, že se lepším. Projít okolo pavouka jako jsem zvládla tenhle týden, to by bylo před rokem nemyslitelný. Taky už tak dlouho neváhám, když musím projít pod pavoukem, který není přímo nade mnou, ale kdyby popoběhl, byl by. Snáz se přesvědčím, že nepopoběhne a rychle projdu. Velikost pavouka, kterého si nechám lézt po ruce,se u těhle hnusáků výrazně zvětšila - je na velikosti Fidly. Fidlu jsem si nechala běhat po ruce jen s potravinářskou fólií a měla potíž se ho dotknout. Takže je vidět, že výsledky jsou. Snad budu i nadále přicházet s pozitivníma zprávama. Mým cílem je nechat si nalézt na ruku našeho Štístka. To si momentálně neumím vůbec představit. Oproti tý velký samici je to propastný rozdíl.
Sršni - vím co myslíš, že se sršeň rozjede za děsivýho bzučení po hladině přímo na tebe. Vosy to dělaj taky. Možná je to jen radost tonoucího, že se přiblížil "břeh", a tak k němu radostně upalujou. Jenže je to děsivý, to je fakt. Já se bojim vos a sršňů (tech víc). Díky za vysvětlení jak je to s těmi feromony. Tím se vysvětluje, proč mě v jeden den bodly bezdůvodně dvě vosy na akci, kde jezdila formule 1. Bohužel mi potom přestaly fungovat nohy a musela jsem do nemocnice. Začínám dost blbě reagovat na kousance a štípance všeho druhu, tak se vosám a sršňům vyhýbám. Chápu tvojí hrůzu, ale nenapadá mě jak by se toho dalo zbavit. Byl by pro tebe problém vzít do ruky průhlednou krabičku s živým sršněm?
Poslední dobou jsem se flákala, ale včera jsem to trochu dohnala. Kromě sklípkana Štístka máme ještě jednoho pavouka, těžko říct co to je za druh - prosím o určení. Je to Fidla II. a včera jsem konečně přešla od pasivní péče o něj do aktivního tréninku. Dlouho jsem se k tomu nemohla odhodlat a zatím pěkně povyrostl. Prošvihla jsem maximální únosnou velikost a už začal být moc veliký, na druhé straně se o něj několik měsíců starám, dávám mu krmení a tak jsem to přesto zkusila. Původně jsem to chtěla zvládnout sama, ale kdykoli mi měl už už nalézt na ruku, ucukla jsem. Pomohl až přítel - několik minut jsem se dívala jak mu běhá po rukou, pak jsem se ho párkrát dotkla a nakonec jsem ho nechala nalízt na ruku s tím, že mi ho přítel hned sundal. A bez pauzy na nějaké přemýšlení a děsení se znovu, tentokrát na chvilku, zase dolů a nakonec mi na ruce běhal celkem pěknou chvíli. Večer jsem to pro jistotu zopakovala, zase se mi ho moc nechtělo vzít na ruku, ale pomohlo že už jsem ho na ní měla dopoledne. Dneska jsem ho zase vzala na chvilku na ruku a už jsem snesla i když mi zaběhl na odvrácenou stranu dlaně. Předtím byl ten pocit,že nevím kam běží a co tam dělá, dost nepříjemný. Postřeh z tréninku: je dobré nemít moc možností nad tím přemýšlet. Pomohlo mi odhodlání ve stylu tři dva jedna teď a honem si ho nechat nalízt na ruku. A pokud je člověk perplex jak byl odvážnej, měl by honem pokračovat. Tohle byl úplně rovnocenný zážitek jako s tím velkým sklípkanem, ale v závěru cennější, protože ten sklípkan byl jako plyšovej a skoro vůbec se nehýbal. Větší problémy mám s těmi našimi malými českými, takže jsem pyšná, že jsem se zase posunula. Takovýho pavouka bych nikdy na ruku nevzala a asi bych ho nezvládla ani ulovit do skleničky.
Šárko, tos našla v Praze? To je bomba :) Je to lepovaka jižní (Scytodes thoracica) - na Morave leckde hojné, v Praze existoval dlouho jediný nález. Koukám, že jich bude více. Najdi si někde něco o tom, jak loví, je to geniální - stříká pavučinu na dálku a zalepuje tím malé mušky, chvostoskoky a podobnou havet:) To je fakt zajiave :) Kdyby ti nahodou umrel, jako ze se to muze stat, tak bych moooc prosil ho dat do spiritusu (vodky, lepe slivovice ci lek. alkoholu - cim silnejsi, tim lepsi) a mel bych o nej zajem :) Kazdej doklad dobrej :) Schvalne se koukni, jak ma divne formovanou halvohrud - proste dokonalej lovec (opet z rel. primitivni celedi).
Co se tyce tve fobie - je sranda, ze nemas strach z jednech nejprimitivnejsich pavouku a z pokrocilych mas :) Je teda fakt, ze zrovna pokoutnici jsou nekde ve stredu stromu, ale dalsi jim velmi podobni jsou vyvojove uplne nejvys (nejdokonalejsi jsou skakavky).
VH
Díky za určení! No to je fakt něco. Mně přišel nějaký zvláštní, takovýho pavouka jsem viděla prvně. Pořád mi připadal jako divný křižák, ale ty tělesný proporce má jiný. Právě ta hlavohruď má takový originální tvar a vypadá jako kdyby byl potetovaný. Jj, koukla jsem na něj na netu a má fakt zajímavý způsob lovu. Bohužel jde myslím zrovna do svleku a tak nechce žrát, jinak bych bedlivě sledovala jestli neuvidím jak střílí pavučinu. Je to pražák jak poleno, nikde jsme necestovali a nic z Moravy k nám nepřišlo. Navíc jich tu doma bylo určitě už takových 10 stejné velikosti, které jsem vyhodila oknem netušíc, že je to takové unikum. Říkám jim bráchové Fidly. Doufám, že hned tak neumře, ale kdyby jo, samozřejmě ti ho zachovám a nějak doručím. Ale nechceš spíš nějakého jeho bráchu kdyby se ještě nějaký našel?
Když je z jižní Evropy, asi by radši nějaké teplejší místečko, ne? Třeba na terárku nad žárovkou bude malinko tepleji než v místnosti. A přezimuje takový pavouk? V zimě budu mít asi trošku problém se sháněním žrádla, ale kupuju sklípkanovi cvrčky, tak bych mohla brát krabičku se cvrčkama ve které bude i nějaký malý aby zimu překlepal v pohodě...
S tím strachem - nebojím se nijak zvlášť těch co nestaví sítě (skákavky mám ráda, sekáči jsou fajn). Pokoutníci tvoří vrchol mojí hrůzy společně se sklepníma velkoprdelníma (co to je vůbec za druh? Takový ten co žije v tunýlku, úplně černý, obří panděro vláčí po zemi jak je přežraný malých dětí, které chodí do sklepa pro kompoty). Křižák je sympatický aspoň tím, že má pěknou síť a je venku, tudíž nám arachnofibikům nekomplikuje život v bytě. Ale nesáhla bych na něj. Jo a mám vlastně další novinku: v Chorvatsku jsem z deseticentimetrový (!) blízkosti vyfotila obřího pruhovanýho křižáka, takovýho obra jsem ještě neviděla, se vším všudy určitě tak 7cm (radši jsem se ptala ostatních, podle mě by to bylo víc). Foto přikládám. Takhle blízko jsem se k takovýmu monstru přiblížila jen proto, že byl usazený v síti a nevypadal že na tom hodlá cokoli měnit.
Ahoj, v rychlosti. Lepovce je u vas dobre, takze do tepla vic nepotrebuje. Zije u nas synantropne, tedy v domacnostech, jen na JM mozna i venku.
Krizak je krasnej A. bruennichi.
Krmeni - problem, bere fakt malou korist, nic velkeho :( Mikrcvrcci budou velci.
VH
Aha, díky za info. Tak to ještě musím vymyslet čím budem krmit.
ahoj, přesně takovou fotku tohoto krasnýho hnusáka mám taky, ale musela jsem to dát vyfotit mámě :DD (taky z chrv)
Chytila jsem zajímavýho pavouka, lezl nám v 5. patře činžáku po okně. Barevně mi připomíná zápřednici, ale chybí mi tam ty velké chelicery. Prosím o určení. V těle má tak 3mm. Vypustíme ho v přírodě. Pardon za velikost, ale nebyl by vidět nebo by byl rozmazaný...
hmmm, no ja neviem ci je to fobia, alebo nie. nemam rada celkovo hmyz, chrobaky, pavuky. nevadia mi, pokym sa nedostanu do mojej tesnej blizkosti. zaujimave vsak je ze v byvalej robote sme mali v terarku velkeho pavuka, neviem co to bo za druh, viem len ze bol jedovaty. absolutne mi nevadil, aj ked som sa ho pravdaze nedotykala kvoli jedovatosti, ale dokonca som bez problémov vzala do ruky zvlečku, nemám s tým problém a myslím že by som možno aj nejakého veľkého živého vzala na ruku, ale!!! co sa tyka u nas volne zijucich mensich pavucikov, som schopna spustit histericky zachvat, pokial by sa na mne objavil. mam s nich husiu kozu, aj ked mam vacsi strach z velkeho lietajuceho hmyzu alebo chrobakov. neviem, u mna co sa tyka pavukov zrejme neplati, cim vacsi pavuk tym vycsi strach, skor naopak. ale zase sa stavam u znamych tercom vysmechu, kedze chovam hady, (z coho ma velka cast obyvatelstva panicky strach), ale ked uvidim malilinkeho pavucika chytaju ma zachvaty
Dlouho jsem tu nebyla, ale už jsem tu a mám novinky. Takže: náš pavouček Štístko tragicky zahynul. Přitopil se v mističce s vodou, do které při mocném bubnování spadnul zády. Nepodařilo se ho zachránit. Po 3/4 roce exilu u nás doma jsem b. vagans Žužu vrátili jejím majitelům. Žuža mě učila zvykat si na vzteklejší a míň předvídatelný reakce pavouků. Moc jsem si jí oblíbila. Taky jsme měli asi dva týdny na hlídání b. albipilosu, samičku, která mi v létě lezla po ruce. To jsem si s ní zopakovala, byl to zase adrenalin, ale menší než v létě. Po Štístkovi jsme si koupili Smítko, b. smithi. Máme ho měsíc a jsme velký kamarádi. Jednou jsem ho měla na ruce, celkem bez váhání. Vypadá celkem bezbranně a roztomile. Smítko
A o víkendu jsme si pořídili pavoučka, o kterém už dlouho uvažuju - theraphosu blondii. Bambule je nádherná, klidná, nevyčesává ani nehrozí. Jsem z ní nadšená. Přesně jak píše Drymarchon - čím větší, tím menší fóbie. Pozoruju, že mi sklípkani opravdu pomohli, k těm menším pavoukům už přistupuju míň vyděšeně. Časem mě čeká trénovat s pokoutníkem, to bude opravdový trénink. Bambule
zdar a.d sharkie křečci nevyšli,tak bojuješ s fobii tuto je dobře,akorát mám pocit,že bambule nejni adutl??,ale věřím, že až v adultu bude tak se nějak porovnáte
Nazdar, Bambule je prodaná jako semiadult. Je větší než dospělá b. albopilosum, ale jinak je v podstatě ještě "malá". Já taky myslim, že se porovnáme. Zatim úplně v pohodě.
ahoj chci se zeptat jestli nevíš proč na mě můj křeček džungrský prská když si ho chci pohladit ??? mám ho krátce zvykne si ??
Tohle je vlákno o arachnofobii, zkus se zeptat někde ve vláknu pro hlodavce.
Můj veliký obdiv. Já se všech hmyzáků štítím(mimo berušek a zlatohlávka)a kvůli tomu chovám legouše, přestože vousatky jsem si zamilovala,ale nejsem schopna je správně krmit,brr švábi,cvrci a spol.
Sarka, ako psychoterapeut by som jednoznacne volila kognitivno-behavioralnu terapiu, pavuka chovat doma nie je nevyhnutnost, ani ho zo zaciatku brat na ruky, hlavne je vystavit sa strachu ktory vplyvom ego-obrannych mechanizmov zacne ustupovat. na tvojom mieste by som vyhladala terapeuta ktory riesi fobie kognitivno-behavioralnou terapiou. sama som sa chcela na to podujat no zatial na to nemam podmienky.
To myslím měla být právě ta psychložka, kte které jsem chodila na začátku a důvěru v mně nevzbudila.
Mno myslím že jeste na tom pořád dobře když vám nevadí například sklípkani , malí pavoučci, nebo ty skákavky bo jak jste je pojmenovaly:) opravdu paráda. Já nemůžu vidět žádného pavouka okamžitě strnu že se nemůžu ani pohnout , rozbuší se mi srdce a mám hotovej histerickej záchvat.... zajímavé je že dříve jsme se aspon těch malinkatejch nebála ale ted jakákoliv představa na pavouky mě rozhodí.. mám problém o nich jen psát. A ted když jsem projížděla příspěvky a viděla některé obrázky co jste sem přidali tak jsem málem od toho notasu utekla. Stejně tak se mi z nějakého důvodu v dospělosti udělala fobie z výšek což vůbec nechápu když jsem jako malá pořád někde lozila po stromech atd ted se nenahnu ani z prvního patra aniž by mě zalilo horko a strach. Jenomže pořád se radši zesypu ze strachu z výšek než z těch pavouků to je pro mě jistá smrt a vim na 100 pro že pavouků se budu bát vždycky... Kežby se ten strach ve mě nějak zlomil ale bohužel spíše vidím pro mě nerealné jak je lidi dokážou brát do ruky apod. A přitom u nás se nikdo pavouku nijak extra nebojí . Já si připadám jak kdyby to byly nějací mimozemštani hnusný , strašidelný vraždiči... Mě už asi není pomoci
To Feiit: tak to je fakt těžká forma fobie, ale třeba by i s tím šlo nějak pracovat. Jak jsem psala někde výše, na internetu byl velice užitečný návod jak na to, začínalo to představami jak někde leze pavouk, postupně byl v představách blíž, pak lezl v představě po člověku.... To by možná šlo, kdyby sis představila pavouka jako tečku v dálce, kterou skoro nevidíš a postupně bys k ní chodila blíž a blíž. Aspoň něco.
Jinak novinky u nás doma: Smítko je největší zabiják, směju se když si po sobě čtu, že vypadá bezbranně. Smithky mají být ty mírný a theraphosy ty vzteklý, ale u nás je to obráceně. Bohužel pro mě, tréninkový pavouk z ní nikdy nebude. Každopádně pěkně žere a prospívá, takže z jejího hledika je mise splněná. Bambule je zlatá, klidnej a hodnej pavouk. Což ale neznamená, že bych na ní sahala protože nejsem sebevrah. K Bambuli jsme před rokem pořídili samce Gastona, ale protože Bambule marodila a ne a ne se svléknout, Gastík o tomto víkendu odcestoval do Ústí za holkama a už dvě udělal šťastný. Povahu má jako Bambule, takže to byla láska na první pohled (se mnou a určitě i s holkama pavoučicema). Gaston už se nevrátí, ale místo něj jsme darem dostali mimino theraphosy apophysis, takže máme takovou pidiBambuli.
Na ruce jsem jí měla, byla kouzelná do té doby než se nažrala. Teď vypadá jako střední pokoutník v ponožkách a už se mi moc nechce jí brát na ruku. Navíc se bojím aby mě nerafla, podle všeho mám alergii na zvířecí toxiny a i po mravenci otékám jako blázen, tak to nechci riskovat. Zase někdy napíšu co je nového a jak mi to s pavouky jde.
Sharkie - moc Tě odivuju jak s tím bojuješ a zlepšuješ se. Taky arachnofobií trpím a nevím jestli bych něco takového dokázala. Jako dítěti mi pavouci vůbec nevadili. Pak jako asi šestiletou holku mě něco kouslo na předloktí, vyhrnula jsem si mikinu a on to byl veliký pavouk. Asi kvůli tomu jsem začala mít hrůzu z těch velikých a časem i z úlpně malých pavouků. Taky bych se toho moc chtěla zbavit, protože když vidím většího pavouka, úplně ztratím veškerou soudnost a v nevhodnou chvíli na nevhodném místě to může dopadnout špatně. Například jednou jsem seděla na asi pětimetrové zdi nad vodou, nohy svěšené dolu a nejednou mi přes ně přeběhl pavouk. Naštěstí byl docela malý, jinak bych určitě skončila dole. Někdy mě tak vyšokují, že pak mám noční můry. Na to mi ale pomohlo chodit na teraburzy, je jich tam tolik, že jsem si na ně docela zvykla, teda aspoň na ty velké. Ale čeští pavouci jsou pro mě ale taky nepřekonatelným problémem a bohužel mi vaděj i ty sekáčové. Jediný který mi nevaděj sou takový ty upně malý co vypadaj trochu jak mravenci s delšíma nohama. A to jinak taky se hmyzem namám vůbec problém. Třeba někdy najdu sílu a taky se s tím pokusím bojovat. Jenom škoda, že už nefungují ty stánky dandys.cz. Přeji Ti další úspěchy v boji s touhle fobií
Terko, ty to máš mnohem těžší, protože u tebe vznikla fobie po kusnutí, kdežto já to měla vypěstované reakcemi okolí. Podívej se sem: http://arachnofobie.webnode.cz/jak-jsem-se-arachno fobie-vubec-zbavil-/, tenhle člověk vycházel z návou, který už se asi nedá sehnat. Aspoň že ti nevadí třesavky (to by mohli být tví mravenčí pavouci), jsou v každé hospodě na záchodě. Taky jsem jednou málem skočila z 3m zdi do Vltavy v Praze na Kampě, takže máme podobné zážitky. Proto jsem se rozhodla to řešit. Jsem opravdu schopná se v panice zabít. Ty určitě taky.
Dobry den, muzu rict, ze vasi odvahu bych chtela mit. Momentalne jsem jako au pair v Anglii...do zvaciho dopisu pro rodinu jsem napsala, ze nesnasim pavouky. Nesnasim a silene se jich bojim. Patrne nekoho potrebovali velmi rychle, protoze fakt, ze jich tu maji pozehnane a navic ty velike a cerne....mi nejak zapomneli rict. V pondeli jsem tedy venku narazila na takovou velkou obludu. Tak jsem tu informaci predala dal a tim byl problem vyresen. Nyni je ovsem nedele rano...jsem na cely dum sama. Jen jsem ho prosla, potkala jsem 3 male. S tim jsem se uz celkem naucila zit, pokud ho zrovna nemam v posteli. Kdyz jsem se ale vracela do sveho pokoje, chtela jsem vyjit schody...to uz se mi ale nepovedlo. Schody jsou potazene svetlym kobercem, na kterem si vyhriva zadek...asi tak 5cm velky, cerny pavouk. To se mi stalo asi ve 3 rano. Pul hodiny jsem mela hystericky zachvat, potom jsem vykourila 2 cigarety a pri tom si namlouvala, ze strach ma on ze me, je daleko mensi a ja muzu zabit jeho, ne on me. Hrdinstvi me ale preslo hned, jak jsem ho znovu uvidela. Nasledovala pul hodina premlouvani se, kdyz to nepomohlo, dalsi pul hodina hysterickeho breceni. Je 5 rano...pavouk stale okupuje schody. Ja jsem unavena, vynervovana, cigarety mam ve svem pokoji, kam nemuzu....a sance na zlepseni v nedohlednu. Takze mate opravdu muj obdiv. Zdravim, Jana.
No já jako děcko jsem z nich měla taky hrůzu až do doby kdy jsem asi v šesti proletěla na naší parcele pavučinou a pavouk mi přistál přímo v obličeji,ale nějak to zafungovalo a místo strachu jsem je začala obdivovat. Od osmi let se věnuji teraristice a mám doma přes stovku pavouků a několik hadů včetně jedáků.
Bože můj, sekáč kouše????????? 😱 Tak to jsem zrovna vědět nemusela 😂 Jak to všechno dopadlo????? Já umírám i z maličkýho, nedovedu si představit, chytit a krmit pavouka, to je hnus 😨🤮 Pořád se dívám na netu, jak se toho zbavit a nic jsem nenašla 😔 jestli je to vůbec možné...
Arachnofobie - jdu se jí zbavit
Čau Šárko,
můj příběh s arachnofobií je prost romantiky. Požádal mě leader (brr, to je slovo) lokální kapely nesoucí název Tarantule, že potřebují nafotit obal na nové CD. Představa byla jasná. Náhá ženská hruď a na ní pavouk olbřímích rozměrů (tarantule - slíďák tarentský- z názvu kapely - je blbost). Nadhodil jsem toto téma doma, a jal se shánět slečnu, která bude za á) ochotna vystrčit kozy všanc dychtivému oku diváka a za bééééé, nebude se bát pavouků.
Když tyto atributy na modelku seznala moje choť, mimochodem velmi silná arachnofobička, která byla schopna stát na schodě a čekat až pavouk (obyčejný, hajzlový) na schodě nižším buď odejde či zemře stářím, zabejčila a do týdne byla ochotna se fotit s Gramostola rosea, familierně zvaná Anežka, na svém bujném poprsí.
Závěr. Žádné terapeuticko-psychologické intervence, obyčejná žárlivost. A jak to pane šlo. A tak je to se vším...
Uz jsem videla lidi, co predvadeli uzasnou fobii a byli to jen histioni. Bohuzel, uz to studuju nekolik let a vim, ze to neni muj pripad. Ale uznavam, ze pri konfrontaci s vyssi silou clovek dokaze divy. Jednomu staci zarlivost, jinymu prilozena pistole k hlave aby se fakt kousnul a prekonal. I ja musim najit co na me zabira, jinak toho pavouka na ruku nedam. Nejspis na to pujdu stejne jako s jinyma vecma: vezmu k tomu nekoho dalsiho, chvili se budu straslive premahat, pak si reknu, ze prece nebudu delat tyjatr a nekdo na me pidipavouka umisti a ja budu trpelive ocekavat okamzitou smrt.:o) Jestli nenastane, pavouk pujde hnedka dolu. Za chvili nebo druhy den opakovani. Takhle postupne zjistim, ze konec sveta nenastane pri kontaktu k miniaturnim pokoutnikem a tak se budu nutit zjistit, od jaky velikosti pavouka konec sveta opravdu nastane. Nakonec si overim, ze i kdyz po me leze nejhnusnejsi velkej pokoutnik, slunce porad vychazi a zapada, ja ziju a jedina zmena nastala u me vevnitr. A pak oslavim svoji velkou odvahu, opravdovy prekonani sebe sama a bude mi dobre, protoze budu vylecena.
Ahoj,
zajimave tema. Ja se arachnologii zivim. A mam z pavouku strach - ne hruzu. Mam fobii ze spicatych veci (spatna zkusenost) a ty chelicery josu spicate,,, No, pri kazdodennim kontaktu s temahle krasnejma potvurkama to lze prekonat. Ja bych zacal u tech skakavek - jsou krasne a jsou to taky pavouci. Apropos, nektere tropicke rody jsou fest toxikologicky vyznamne :)
VH
Ja jsem bojovnik, takze se s fobiema a strachama vseho druhu peru. Mam taky aichmofobii, tj. fobii z ostrych predmetu. Jako mala jsem prstama vzala holitko za tu ostrou cast, takze se bojim ziletek a injekcnich jehel. Teda ty jehly uz jsem docela zvladla, dneska uz neomdlivam, kanylu v ruce snesu nekolik dni a i se na ni dokazu letmo podivat a dokonce mymu hadovi picham injekce. Kdyz clovek hodne chce, casem se to zlepsi. Zacinat skakavkama a vubec druhama, ktery mi nevadej nema smysl. Musim se prekonat a pokoutnik je presne to pravy. Uaaa, musim to dokazat. Dam vedet (jestli me u toho nerani mrtvice).
To jsem teda zvědav jak dopadneš, pochopitelně ti držím palce. Mě toto naštěstí minulo ale zase se spolehlivě celej zarosím při pouhém pohledu na horolezce. V dávných dobách svých "nácti" let, kdy jsem tuto svoji libůstku ještě považoval za strašlivý hendikep, jsem se mnohokrát snažil zbavit se toho silou. No, nedopadlo to, pouze jsem se orosil ještě víc a myslím, že jsem měl velkou kliku, že se projev mé lokální zbabělosti omezil na rosení. Tak ať dopadneš lépe
Diky, dneska bych na toho pavouka chtela sahnout. Zere jak zjednanej, takze radsi driv, nez povyroste. Ve stredu jdu k ty doktorce, ale protoze k ni nemam duveru, nechci aby to byla ona, kdo mi jako prvni da tadytoho pavouka na ruku. O vikendu jsem pozorovala obrovsky krizaky jak stavej site. Jsou zajimavy a svym zpusobem dokonaly, ale obavam se, ze takovyho pavouka si na ruku nikdy nedam.
Tak teď nevím jakej je rozdíl mezi strachem a fóbií. Pokud dokážeš chovat doma nějakého pavouka tak bych netvrdil že máš fobii jen proto , že si ho nehladíš. Připadá mi normální že většina lidí ( kromě Vladimíra) nechytá pabouky do ruky. Já taky pokoutníky chytám do krabičky a pouštím je ven. Nezabíjím je smetákem proto, že babička říkala že nosej štěstí a peníze (zatím nic
) . Mohl bych je chytat do ruky, ale mám už zkušenost, že dobře vyžranej pokoutník dovede kousnout. Vím, že na kousnutí neumřu, ale když se spálím o kamna tak taky neumřu. A jak se říká " Jen hlupák se spálí dvakrát o jedny kamna"
Prostě jsou věci, kterých se bojím více či méně. Prostě nechytám velké pavouky do ruky, po skalách nelezu bez lana a v Tatrách nekrmím medvědy a veverky. Ale to ještě neznamená že mám fóbii na medvědy či veverky. Prostě se nenechám jen tak kousnout.
Rozdíl mezi strachem a fobii je ten, ze strach ne necim opodstatneny, ale fobie uz si zije vlastnim zivotem, je to chorobny strach. Doma mam pavouka mrnavyho. Cim vetsi, tim vetsi hruza. Uz to zacina byt zivot ohrozujici (zastavovali jsme na dalnici aby ridic vyhodil pavouka z auta, tuhle bych klidne spadla z trimetrovy zdi do vltavy, neb priteli lezl po noze obri krizak). Uplne vidim situaci, kdy si velkyy pavouk sedne zevnit nad dvere v my minikoupelne, ja vlezu dovnitr, uvidim ho a zesilim, pac koupelna je prilis pidi a pod nim projit nemuzu. Telefon si tam neberu a tak tam zemru nejspis na infarkt. Proste uz mi to dela v zivote vazny potize, nemluve o pobytu v prirode, na chatach, na wc vsude mozne...
No a zrovna krizaci jsou naprosto v pohode - vetsinou neprokousnou kuzi, takze nic nehrozi. Pokoutnik je jiny kafe. Nechci te strasit, ale vUSA je povazovanej za jedovateho. je to divne, tam dela nekrozy a u nas je to mazel, kterej tak tak prokousne kuzi (max. lokalni otok). Skakavka je taky pavouk - pokud z nich mas opravdu foobii, tak bys ji mela mit ze vsech, si myslim. Kamarad, fobik, delal vyzkum pro nejmenovaneho pana profesora na dalnicnim naspu u Jirkova - sklepavali a pro nej to bylo UTRPENI, protoze je lovit musel a pritom se jich desne bal (chlap jak hora
. Uz to preziva, ale do ruky by ho nevzal :)
No, uzij si to, myslim, ze to az moc k necemu neni.
To Hugo - ze bych bral vsechny do ruky se rict neda :)
VH
O tom jestli tak tak prokousne kuzi by se dalo diskutovat. Ve zveraci jsem se bavila s prodavackou a ta mi ukazovala jizvu po kousnuti pokoutnikem. Vyklizeli pudu a tam ji rafnul na hrbet ruky. Primo to videla a pavouka poznala. Za pul hodiny mela ruku jako bambuli, do hodiny uz to vylezlo k lokti a za hodinu a pul uz mela ruku dvojnasobnou az k rameni. To uz byli na pohotovosti, dostala kalciovku a kapacku a rikali jim, ze s kounutim od ceskych pavouku byvaj velky potize. To misto bylo velky jako desetnik, bily oproti zbytku kuze a studeny (bylo vedro). Pry v nem nic neciti.
Ver mi, mam OPRAVDU fobii, ale z nejakyho duvodu mi vadej pavouci co delaj site. Skakavka, sekac a spol. je nedelaj a tak mi nevadej. Sklipkan dela tunylky a ty pavuciny ma takovy jiny, takze ten mi taky moc nevadi, ale pokoutnik, krizak, takovy ty vyzrany sklepni co sotva lezou, to je jiny kafe. Ty site asi souvisej s tou bezmoci jak jsem psala.
Jestli to k necemu je nebo neni se uvidi. Zatim verim, ze to k necemu byt muze. Nejnovejsi zpravy: vcera se mi podarilo nekolikrat do toho pidipavouka zezadu drcnout prstem. Uaaa! Ani jednomu z nas se nic nestalo. Zitra jdu k ty doktorce pres fobie. Jestli po me bude chtit abych si ho dala na ruku, tak s ni do toho nepujdu. Neverim ji ze by ho hned sundala. Ale tenhle tyden chci pokrocit abych se ho dotkla bez sileni a ne jen tak bleskove. Pak teprv budeme davat na ruku. No, bylo to tezky, ale bude hur. Drzte palec a dik za podporu.
Tak já ti teda tu fobii už věřím. Když jsem byl malej tak jsem u tety nechtěl ani chodit na záchod, páč tam v každým rohu byl pokoutník velkej jak kopačák, no ale přece se kůli nim nepo...., když jsem tam trávil celé prázdniny. A ty pavučiny taky nesnáším. Je fakt hnusné když se do nich člověk zamotá. Strašně se mi lepí na fousy a pak mi všude visí jehličí a vycucané mrtvoky hmyzáků, ale ti pavoučci jsou jinak krásní a hlavně zajímaví. Jo znáš tu báji o tkadlence Arachné?
Záchody jsou fakt kapitola sama pro sebe. Nastesti mam okolo sebe lidi, ktery uz me znaj a kazdou chatu projdou, pavouky mi ukazou a podle jejich "straslivosti" je vyprovodej nebo ponechaj na miste. Taky driv nez ja zajdou na zachod a reknou mi jestli je obydleny nebo ne. Dokonce mi onehda rano muj soused prisel domu zabit monstrum, na ktery bylo koste prilis kratky a moje hruza uz byla mimo meritelnou stupnici. Bohuzel mi pak vykladal co se mu na nasich sousedskych vztazich nelibi a v prstech pri tom drzel mrtvolu ty obludy, ktery trcely haxny na vsechny strany. Ja jsem mu prikyvovala 20cm skvirou zasupovacich dveri obyvaku a jen jsem se modlila at vypadne i s tou ohavnosti. Priste budu hodne uvazovat jestli misto souseda radsi nezavolam hasice. Tem zaplatim mastnej vyjezd, ale verim, ze mrtvolu diskretne odklidej na lopate.
A pres to nepatri nas pokoutnik mezi toxicky vyznamne. Vetsinou je to jen lokalni otok - videl jsem, zazil jsem :) VH
Ono asi zalezi jak je kdo alergickej a citlivej.
Ad arachnofobiam - roztomilý videoklip od The Cure![]:)](https://static.poradna.net/images/smiley/evilsmile.gif)
watch
Hodně odvahy!
Dik. Momentalne mam problem, ze se Fidla ztratil. Vylezt nemel kudy, ale v terarku neni. Bud se objevi nekde na zdi nebo musim ulovit novyho. Vcera mi psycholozka rekla, ze mam pokracovat v sahani na nej, mam zkusit mu nastavit prst a nechat ho ke mne prijit. Jo a kazdy sblizovani s Fidlou musi dopadnout tak, ze neskoncim spatnym zazitkem - tj. kdybych se ho nejak lekla, ten den tim neskoncit, ale treba se vratit o krok zpet, jen mu treba sahnout na zadecek a tim ten den uzavrit. Abych k tomu druhy den nepristupovala s blokem. Takze zbyva najit novyho Fidlu nebo toho myho, ztracenyho. A to mam pro nej takovych musek.
Človíčku, já Tě teda obdivuju!
Dnes jsem ztrávila půl pracovního dne hledáním nějakého ,, návodu" na zbavení se arachnofobie..Protože když jsem si v kuchyňce dělala polívečku, cosi černýho, velkýho a chlupatýho mi úplně vzalo chuť k jídlu..Ale opravdu velikýho.. :( A pořád tam sedí,takže dneska mám dietní den...:)
Arachnofobií trpím od mala, a to, myslím mimořádně silnou..V dětství mi ji posílilo pár supr zážitků, např. když jsme byli s našima vlese na borůvkách a já prošla křižákovou pavučinou, ale co bylo strašný, utíkala jsem a on za mnou vlál..Nakonec se mi podařilo změnit směr jeho letu tím,že jsem prudce zabočila za stromem. :) Nevím, jestli tu srážku se stromem přežil, nebo si odnesl jen bouli...:) ale já si odnesla dost traumatickej zážitek. Bohužel na takové supr zážitky mám nejspíš unikátní přitažlivost. Teď to sice známím vyprávím a předvádím jako humornou historku,ale tenkrát jsem nemohla pár dní spát...
Bylo období v mém životě, a byla jsem ještě docela malá, kdy jsem se sama rozhodla s tím bojovat - takže jsem malé pavoučky začala brát do ruky, nevím,kde se to ve mně vzalo, ale strach mně díky tomu opustil..Ale ovšem jen strach z těch malých..Jediní, kteří mi ještě nevadí, jsou johany a jí podobní. Já jim říkám maloprdelní...:) Jak má pavouk velkej zadek a tlustý, chlupatý nohy, tak mě jímá hrůza. Ale týká se to fakt jen pavouků.. :D
Abych se dostala k tomu, proč Tě obdivuju:
Jednoduše, teď už tu sílu vzít většího a většího pavouka do ruky v sobě nenajdu. Sice jsem rozhodnutá s tím bojovat, ale nevím, jestli bych z toho nakonec nebyla touto metodou ještě víc mimo.. Představa, že si nějakého doma pěstuju mi taky zrovna nedělá dobře..V tom máš myslím docela obrovskej náskok..:) Ale hlavně, píšeš to stylem, že se u toho dost nasměju, což mi teď hodně pomohlo. :) Doteď si kolegové mysleli, že mě budou muset doprovázet domů..:)
Každopádně si tento odkaz uložím a budu sem chodit na výzvědy..:D
Když už se toho nezbavím, aspoň budu mít dobrý pocit, že to někdo zvládl ;) Ale kdybys byla náhodou z Brna, možná bych Tobě, nebo spíš Tvému pokoutníkovi občas doplnila spíž..:)Z patřičné vzdálenosti ovšem :)
Tak hodně sil, bojuj, já jdu obhlídnout terén do kuchyně. Snad se velkoprdení někam posunul...:D
Velkoprdelni.
Tak to je dobrej termin. Ja si zrovna marne lamu hlavu co je Fidla zac. Uz je to clen rodiny, ma svy eno nuno terarko. Jo, nasla jsem ho - je proste jen tak malickej, ze se v terku blbe hleda, ale dneska uz vim, kde se tam zdrzuje. Tuhle dostal na nej dost velkou mouchu. Krapet jsem ji prizabila, aby se ji nebal. Ujal se ji zdatne, nacpal se k prasknuti a mam pocit, ze i povyrost. To neni dobry. Uz mam doma dva nahradni Fidlicky v zasobe, kdyby tenhle vyrostl nad prijatelnou hranici. Par dni jsme v terapii nepokracovali, ale momenalni stav je ten, ze jsem zatracenej srab a nedokazu mu tam nechat prst aby k nemu byt i jen dosel, natoz aby ho prelezl. Vcera uz byl tak vydrazdenej tim jak ho honim kolem dokola, ze kdykoli jsem tam dala prst, rozbehl se k nemu zbesilym sprintem, coz me donutilo ucuknout, zarvat a zacit proklinat jeho nevyzpytatelnost a zakernost. Zjistila jsem, ze krome obri castky penez nebo porizeni maly krajticky neni nic co by me dostatecne namotivovalo abych ho nechala prilizt k mymu prstu. Uz do nej umim drcnout zezadu a vyjimecne i zepredu. Dneska se zkusim hecnout a jeste nez ho rozdrazdim, zkusim ho nechat prilizt k prstu. Nejspis se vsadim s pritelem, ze prestane kourit a ja se straslive prekonam v tomhle. Tezky to bude pro oba, tak me to snad motivuje. Dik za slova povzbuzeni. Ja zas obdivuju tebe, ze si tam nechas takovyho velkoprdelniho sedet aniz vis, kam se behem tvy nepritomnosti vrtne. Kdybych vedela, ze mam takovouhle obludu doma a nevedela kde, je to nejspis na odstehovani. Zase poreferuju. Ve stredu jdu zase k doktorce. Prece nejsem podelanej srab. No, mozna jsem.
Ti povim, já nebyla vůbec v klidu,že velkoprdelní sedí v kuchyni.Depááák..Oči mi švidraly hrůzou eek.gif Teklo ze mně při představě,že přijde návštěva a budu jí muset dělat kafe..surprised.gif A páč neumím téměř žádnýho tvora zabít - mám z toho pak vyčitky - redface.gif(to je asi taky na léčení:)tož jsem tak dlouho koulela levým vokem na kolegu(páč to pravý se už stresem zaseklo) až ho chápavě odnesl na lopatce a pustil ven.A tady se potvrdilo,co říká můj taťulda: máš-li kamarády, nepřátele nepotřebuješ..Kolega nezapomněl poznamenat, že se stejně ten prcek jinou cestou vrátí zpět..Ha..ha..Doufám, že tu už nebudu..Máme se stěhovat za 14 dní jinam...Uuuuf...do 4. PATRA a prosvětlených místností!!!! Dosť bolo velko a maloprdelních!!!Musím poznamenat,že na některé kousky zde ve sklepě(supr prostor pro kancelář arachnofobičky) jsem si zvykla. A jednoho,důvěrně Pepu,co jsem měla za sebou jsem každej den zdravila,a tak nějak se učila zvládat pohled na něj..dokud Pepa nezmizel..surprised.gif
Diky bohu ovšem, zdá se,že už nafurt..Už je to rok a po Pepovi slezla všechna zákoutí..
No,popravdě,krmit ho,jako ty,to bych nedala..To máš teda fakt navrch wink.gif A už vůbec -koukat se,jak se cpe..To mě přijde asi nejděsivější.Asi jsem fakt byla v minulým životě moucha..Úplně s něma soucítím tu hrůzu..
Ty hele a nepomůžou Ti třeba nějaký rukavice na to hlazení? bigsmile.gif Mě to přijde míň morbidní..Ale předzkušovat ti to teda nebudu..:)
A víš co?Nejseš srab..Bojuješ s tím? Bojuješ..Tooo chceee přeeecee odvahuuu a tuuu mááááš!
Tak pisni, co středa, esi ho tam ještě bude třeba..Fidly myslím wink.gif
Se mi Ti smajlíci ňák rozjeli...šmejdi klouzavý...
Fuj teda ten klip byl dost hnusnej, sice sem ho moc nepochopila ale kdyz tam nejednou byl takovy hnusny pavouk, hned mi naskocila husina
ja mam z pavoku taky fobii hlavne jak rika Ancka velkoprdelni- vypadaji jak cerne vdovy ale v o hodne mensim vydani
mozna bych se ho dotkla ale strasne bych u toho narikala,kdyz doma nahodou nakeho pavouka objevim, bezim pro hrnek a papir
hrnek pritlacim na stenu nebo podlahu(podle toho kde pavouk sedi) a papirem uzavru vychod z hrnku..ja vim docela srandovni ale do ruky bych ho nychytla..nedej boze kdyz nemam prusvitny hrnek a nejde do neho videt jestli nahodou pavouk nezdrhl(ne jednou se mi stalo ze sem prilozila hrnek a pavouk utekl a hovel si na ruce)no des...a pak bych ho neradsi venku zaslapla ale pak bych mela na bote jeho nohy
coz by taky nebylo nejvhodnejsi..nekdy ho pustim nekdy splachnu do umyvadla
ses dobra ze ses tak rozhodla, taky to mozna zkusim
Presne takhle jsem chytila Fidlu - sklenickou a papirem. Jenze to zvladam jen u tehle mrnousu. Jak je to vetsi exemplar, uz se k nemuzu nemuzu rukou priblizit. Tak leda kostetem.
no a teda co te donutilo ke zbaveni fobie?chces si poridit velkeho pavouka do terarka?
no jak vidim ve zverimexu ty chlupaty pavouky tak nevim jestli bych tam strcila ruku a k tomu ty pavuciny
Viz jak jsem psala
Pavouka si jako zviratko do terarka porizovat nechci, i kdyz mi sklipkani nijak tragicky nevadej.
Zdravim, tak ja taky pridam svou trochou:)
))
mozna se nekdo z lidi co mne znaj bude divit, ale taky mam strach ( ne primo fobii ) nebo spis pocit hnusu vuci pavoukum....Ovsem jen vuci tem hajzlovejm, malejm, hnusnejm...U mne to neprobiha nijak hystericky, ale jsou mi svym zpusobem znacne protivni a kontakt s nimi omezuju na co nejmensi uroven. Jsem sice schopen je chytit do ruky, ale predstava, ze se jim ulomi noha a pote jeste se jeste nekolik sekund hybe je znacne nechutna... Zajimave je, ze pavouci vetsich rozmeru ( rozumej, sklipkani ) mi zadne problemy nedelaji a jsou mymi milacky v terariu jiz nekolik let. Co se tyce sklipkanu mam i nejake hajzliky napr murinuse, lividku, regalisku atd z cehoz vypliva, ze u mne nejde o typicky strach z jejich " nebezpecnosti"...
Kdyz jsem tyto svoje negativni pocity konzultoval s tatou, rekl mi, ze to prameni z prehnaneho hysterceni me maticky.) Pry jsem jako prcek braval vsechny babouky do ruky naprosto bez problemu, az kvileni me mamky mi to vzdy pretrhlo:( Mozna je to neco jako vypestovany reflex
Na svem znechuceni malyma baboukama jsem zapracoval, tak, ze jsem se proste jednou zaprel a zacal s nimi zase normalne manipulovat..
Drzim pesti at i vam se podari navazat lepsi vztahy s temito tvorecky:)
No jooo..ale to patříš k většině národa..
Je málo lidí,co pavouky vyloženě zbožňuje..Ale my, kteří to máme jako fobii, jsme tím dost omezení..jak třeba Sharkie uvedla - návštěva záchodů u známých a podobně..To mám stejně..A další kupříkladu,když se celá banda na chatě rozhodne jít na houby..Všichni se večer baví tím, jak jsem celej den mávala klackem před sebou,abych nevlezla do pavučiny..Došlo to tak daleko, že jsem při prohlídce suteréního bytu ke koupi odmítla jít do vnitř. A ještě jsem makléřovi vynadala, co mě tahá do sklepa...Případná srážka s velkoprdelním by mně vzala elán do prohlídek bytů dalších..No není to sranda.. Strach z výšek můžu omezit tím,že nikam nelezu..Ale prdeláči mi křižujou cestu sami od sebe jak chtějí..Mršky prdelatý..
To Redsnake: no nevim jestli bych mohla spat v pokoji kde je pavouk v terarku....slyset ho v noci jak leze brrr..a beres ho aj na ruce?jako myslim jestli se da aby si na tebe zvykl a chodi ti po tele
vubec nerikam fuj nebo neco takoveho, pavouci jsou hezky ale mam s nich proste fobii..nesnasim jak k nam prijde navsteva a jak zjisti ze mam v pokoji hady tak uz slysim jen fuj a jak to muzes chovat, je to slizke ja tam ani nejdu atd.nebo se to nekdo dozvi ze je chovam a rekne mi ze ke me neprijde.primo jsem uz na to alergicka, vzdyt jsou to tak nadherni tvorove, jak se na me divaji tema ockama, dyt ja je uplne mijuju.a jak reaguji navstevy u vas?to by chtelo zalozit takove vlakno
Nejnovejsi zpravy - vcerejsi pokus aby mi Fidla prelezl prst ztroskotal. Opravdu me hodne motivovalo, ze by pritel prestal kourit, kdyby mi Fidla ten prst prelezl. Nejdriv jsem nebyla schopna vydrzet aby ke me prilezl, pak jsem se kousla ze musim, ale zjistila jsem, ze problem nebude u me, ale u Fidly. Jak prisel k prstu (obchazi terarko po obvodu), zarazil se, otocil a odesel. Byla jsem pripravena ho nechat ten prst prelizt, i kdyz ta uzkost byla prakticky nesnesitelna, jenze me nekolikrat vysplouch. No, vlastne jednou jsem ho uzavrela prstem v rohu a nemel jinou moznost. Na ten prst mi fakt nalezl a asi ho potesilo, ze se mu po nem jde lip nez po lignocelu a vypadal jako ze se pusti po prstu na ruku. V tu chvili jsem zarvala, seklepala ho a hruzou by se ve me krve nedorezal.
Navic zacinam mit problem s jeho velikosti - trosku povyrostl, coz pri jeho mini rozmerech znamena hodne. Byla jsem hodne zklamana, ze se mi to nepovedlo, kor kdyz uz jsem se takhle hecla a byla pripravena to vydrzet dej se co dej. Pokracovani dneska. Jo a pro zajimavost, vzdycky me prekvapi co se mnou blizky kontakt s pavoukem udela. Klepaly se mi ruce, potila jsem se a rozbrecela jsem se, neb ta hruza byla proste moc velka. Uklidnila jsem se asi za hodinu po panaku pri relaxacnim vareni. 
To jen pro ty, kdo by moji arachnofobii povazovali za hysterickej rozmar.
Byla jsem u doktorky pres fobie a tak se jdu podelit o novinky. Fidla mi opet prisel az k prstu, ale nevlezl na nej, jen mi na nej polozil predni nohy. Silela jsem celkem unosne. Pak jsem si na ruku navlikla igelitak a Fidla mi po nem chodil po dlani. Musim si poridit smrstovaci folii, tu si dam na ruku a simulace toho, ze mi beha po ruce bude verohodnejsi. Kdyz mi nebeha po kuzi, nevadi mi to ani trochu. Navic jak s nim obcas manipuluju, uz jsem si zvykla na to jak vypada, beha a tak, takze pohled na tohohle konkretniho pavoucka uz je pro me vsedni. Obcas mu to na nejaky igelitakovy terenni vlne podklouzlo a svalil se na zada. To mavani nohama nez se pretoci na bricho me ze zacatku desilo, ale kdyz uz jsem to videla potricaty, zacala to byt nuda. S doktorkou jsme vymyslely nasledujici cvicenicka: obalim si ruku jednou vrstvou smrstovaci folie a Fidla mi po ni bude behat. Kdyz to bude v pohode, vezmu si lupu a mrknu na nej. Bude to vypadat, ze mi po ruce beha 5cm pavouk, ale kdykoli lupu oddalim, uvidim ze je to mrnavej Fidla a navic mam na ruce folii. Budu ho nechavat spoustet na pavucine z prstu (pro me dost nechutna zalezitost jak visi na vlaknu s roztazenejma nohama a ocekava pristani) a vubec zkouset vsechny jeho neocekavany reakce. Nakonec uz neocekavany nebudou, protoze kazda opakovana hruza casem ztrati svuj naboj. Desi me totiz pavouci nevyzpytatelnost. Nekdy se neda odhadnout jakym smerem a jak rychle pobezej a tak. Budu ho poustet po posteli a davat mu prst bez folie z boku a takhle s nim ten prst udrzim a budu se ho dotykat jak pobezi. Taky se ho budu dotykat zepredu, ale to az o trochu pozdejc, protoze kdyby se me necekane chytil, lekla bych se. A o vsem plati - pomaly, klidny pohyby, zadny zduchani, ale chvilku ten dotek vydrzet, neucukavat.
Jinak Fidlik opravdu povyrostl, urcite tak o milimetr nebo dva. U pavouka, ktery mel ztezi 7mm je to celkem znat. Vim jiste, ze kdyby to byl anonymni pavouk, co mi leze po byte, normalne uz bych mela problemy k nemu problizit ruku. A pritom Fidly se dotykam. Dalsi ukol tim padem zni - pavouky bez rozmyslu nevrazdit, ale jestli budou aspon trochu ve Fidlove velikosti, zkusit k nim dat ruku kam to pujde a trenovat i s nima, nez dostanou kostetem za ucho. To je dneska vsechno. Vlastne jeste neco - Fidla dostal do svyho luxusackyho terarka mrnavy vetvicky. Joo, muze soukat sit. Jsem zvedava jestli to vyuzije.
Nu týý brďo...tomu rikam pokroky..:)Fantasticky s tím bojujes - vidis,ze roste a zvladas to.. Ze bych... teda... nejakyho Fidlu taky..Ale ne, to nedam..
Neeedaaaam...:(
A to neber nejak zle, jen tak se zamyslim nad tim,proc uz Fidla k tobe moc nechodi..
To je dobrej napad s tou folii...svym zpusobem ho budes citit, ale jen lehounce..
Tak ti mne napadlo, jestli on necekal,kdyz k Tobe predtim tak pribehl, ze mas nejakou laskominu? A ted uz nebezi, pac vi, ze mu budes leda sahat na zadek???
Rekla bych, ze nejsi sama,kdo si musi zvykat, on chudak asi taky ma co delat si zvknout s obrim tvorem, kterej ho nekolikrat denne dloube do zadku
Skoda ze si s nim nemuzes hrat..ze byste strkali malym mickem,ci tak
Ale kdyz to tak ctu zpetne, co jsi psala na zacatku, tak jsi pokrocila sakramentsky!!
Tož preju vydrzat a drzim vsech dvanact..
Skvělé, pokroky na všech frontách. Já mám trochu jiný problém. Pavouků se ani tak moc nebojím, chovám i nějaké sklípkany (mimo jinou obratlou i bezobratlou havěť). A z toho důvodu jsem doma zakázal používání jakýchkoli sprejů proti hmyzu. To má za následek opakované návaly octomilek, smutnic, moučných molů, mravenců, svinek a další havěti, ale co je průšvih, náš dům kolonizují pavouci. Jedná se zřejmě o třesavku, evidentně teplomilný druh, je jich neskutečné množství a děsně rychle se množí. Mají dlouhé nohy (jako sekáči), bydlí za každou skříní, v každém rohu, pod každou postelí, zkrátka všude. Jsou bohužel společenští (mezi sebou, jiné pavouky žerou), všude mám pavučiny a všechno na zemi a ve skříních je pos.... od pavouků.
Fakt jsem netušil, že i pavouci se můžou přemnožit, dokonce bych je klasifikoval jako domácí škůdce - opravdu mi škodí, protože co je moc, to je příliš. A když někomu řeknu, že já, ochránce vší havěti, pavouky (jenom tyhle) doma nemilosrdně likviduju (říkám tomu predační tlak, abych to nějak omluvil), ale nestačím na ně, neboť za každého sejmutého naskočí deset jiných, jsem za blba nebo za lháře. A to je teprv na fóbii! Pomóóóc!!!!!
No pane jo, to ti teda nezavidim. Ja tresavce rikam "hajzlovej pavouk". Nesahla bych na ni (narozdil od sekace; asi ze si dela pavuciny). Myslis, ze kdybys kazdy tyden jednou prosel byt a vymydlil na co prijdes, ze bys presilu nezredukoval? A jeste neco me napada. Vetrate v noci? Ja vetrala koupelnovym okynkem do dvora a i kdyz jsem v 5. patre, lezli mi tam pavouci v jednom kuse. Od ty doby co bleskove vyvetram a pak ho zavru, je to vyrazne lepsi. Taky by se dala do vetraciho okna vsadit jemna sitka. Delaj to profesionalne firmy, ktery delaj tesneni do oken apod. Na smutnice jsou takovy zluty lepkavy desticky, ktery koupis k vetinarstvich a prodejnach potreb proti skudcum. Stojej asi 20kc. Kazdopadne ti tuhle invazi nezavidim. Hlavu vzhuru a at zvitezis! Jinak vas najdou vycucly a zamotany v pavucinach.
Co vypustit pár běžných menších gekonů na volno
Tak jak pokračuješ?Já tě teda obdivuju,páč bych na pabouka nešáh ani za nic!...ale za prachy možná
Delší dobu jsem nepsala, takže slyšte jaký je vývoj. Navštívila jsem takovou zvláštní paní, která se zabývá energiema, esoterikou a tak. Ať už si o tom každý myslí co chce, z mé aury se dozvěděla dost věcí, které o mě vědět nemohla. Šla jsem tam kvůli arachnofobii. Výsledek je ten, že mi poradila ať si každý den co nejvíckrát uvědomim, že když někde poleze pavouk, nejdřív musím zapnout myšlení a situaci reálně zhodnotit. Takhle se vytrénuju k tomu, že když se fakt někde pavouk objeví, nezazmatkuju, ale stihnu třeba odstavit auto apod. Myslím, že by to mohlo fungovat, leč je to dost náročný cvičení v tom, aby na to člověk myslel a fakt to dělal. Zatím se mi to moc nedaří, což mě štve. Nejspíš přikročím k osvědčené metodě, že si doma a v práci vylepím cedulky a kdykoli se na ně podívám, cvičení automaticky zopakuju. Taky jsem zjistila, že je dobrý si představovat různý krizový situace s pavoukama - jako že po mě leze, nebo že mi zrovna leze okolo nohy. A zase si u toho uvedomit, že se v podstatě nic neděje, nic mě doopravdy neohrožuje a že ho můžu v klidu seklepnout nebo udělal krok stranou. Nedělá mi problém si tyhle věci představit se všema detailama, takže jakoby nanečisto trénuju situaci, která až nastane, už nebude nová a budu vědět scénář jak reagovat. Pak je větší šance, že mě neraní mrtvice, ale nějak to klidnějc ustojím.
Dál jsem byla u jednoho zajímavýho borce, který údajně komunikuje s "bytostma tam nahoře". Takhle jak to píšu to zní strašně, každopádně jsem od něj četla dost knížek a nemyslím, že je to nějaký poťapaný pošuk nebo podvodník. Je to takovej normální vtipnej chlápek, co řekne, to sedí a myslím, že se mu dá z velký míry věřit. No ale to není ani moc důležitý, spíš ty výstupy od něj jsou celkem hodnotný. Ptala jsem se jak vznikla moje arachnofobie a jak se jí můžu zbavit. Přišla mu odpověď: Pavouci nejsou z téhle planety. Jsou sem zavlečeni odjinud. Proto jsou tak divný, jiný, mají jiný počet nohou a pohybují a chovají se pro spoustu lidí divně. Pro znalce Šifry mistra Leonarda - pavouk je kupodivu levotočivý. Každopádně můj stres spojený s pavouky vznikl před mnoha mými zrozeními, kdy mi mojí rodinu před očima povraždili a mě odvedli do otroctví. Vypadali jako Turci nebo nějaký takový národ a odvedli mě do úplně cizí země. Tam aby ze mě udělali poslušnou otrokyni, zavřeli mě do kobky, byla jsem v okovech a všude tam byli pavouci. Nerozuměla jsem jim co říkají, ale pochopila jsem, že mě straší, že mě ty pavouci sežerou a že jsou jedovatý. Takže jsem se jich bála a bylo to tam pro mě celkem pekný utrpení. Nejhorší prý pro mě bylo, když se na mě spouštěli shora. Podařilo se jim mě tak zlomit, což se mi tak hluboce zapsalo a nesu si to s sebou doteď. Prý ty pavouci nebyli to jediný děsný, co se mi tam dělo, ale prostě mi to způsobovalo šílenou hrůzu.
Jeho rada je: zvíře cítí energie a ve chvíli, kdy cítí takovou negativní energii jako strach, může se na ní přiživit a stát se silnějším, odvážnějším, agresivnějším. Je třeba si uvědomit, že já jsem silnější fyzicky i duševně, takže jestli se má někdo bát, tak spíš on. Dál si můžu vždycky říct, že ten pavouk je tu vetřelec, je odjinud, takže to je to, co mě děsí. Nemůže za to. Když si vysvětlím, čím je tak hnusný, ten strach trochu opadne, protože co chápeme, to ztrácí svojí nadpřirozenou moc (viz. třeba kouzelníkova kouzla). Na základě tohohle setkání jsem večer zasedla k Fidlovi a nechala si úplně v klidu přelézt prst. Až když se po něm chtěl vydat dál na ruku, tak jsem ho seklepla. Celou dobu mě uklidňovalo vědomí, že mi připadá hnusnej, protože není odsud a ne protože je to nějaký monstrum. Ještě jsem to nekolikrát zopakovala. Obvykle když ho takhle honím po terárku a on cítí jakou z něj mám hrůzu, začně být agresivní a i když je mrňavej, vydráždí se a žene se k mému prstu i když se ho normálně bojí. Protože mi jen připadal hnusnej, ale strach jako takový jsem moc neměla, tahle situace ani nenastala. Myslím, že se pomalu blížím k okamžiku, kdy mi bude chodit po ruce. Moje největší chyba je nedůslednost - s Fidlou se kamarádíme jen občas, na potravinářskou folii ještě nedošlo, i když už jí od pátku mám doma. Budu na tom muset zapracovat. Výsledky mě každopádně překvapily, tak uvidíme co bude dál. Pavoučí sezóna skončila, teď už do bytu sami nepolezou, takže další stresy budou až na jaře. Do tý doby můžu trénovat.
omlouvám se nějak sem si nevšiml že reaguji na něco jiného než sem chtěl.
No páni, jsem si to tady tak pročítala, ty jsi fakt buď hrozně odvážná nebo jsi na tom nebyla tak strašně jako já:o) Mám pocit, že se mi to ještě zhoršilo, od té doby, co jsem u přítele. Tady máme třesavek spoustu, a ty nenávidím obzvlášť. Chodit na záchod je šílené utrpení, jedna malá se ubytovala hned ve vrchním ohybu dveří, takže je nebezpečně blízko hlavy!!! Chodím na záchod už skoro v kleče. Horší šok byl, když jsem šla takhle při zemi na záchod, a uviděla jsem jednu obrovskou u země pod poličkou. Nebo si takhle sedím po tmě v posteli opřená o zeď, noťase na klíně. Postřehnu vedle sebe pohyb a asi deset cenťáků ode mě si to po stěně šine ta nohatá svi*ě směrem ke mně. V takové situaci začnu automaticky vřískat a přítel s nadáváním musí přijít a vyhodit to. Do špajzu už nechodím vůbec. Tam jsou snad v každé poličce dva pavouci. Přítel se nemá k tomu, aby je odstranil, a já na to nemám. A nejsou to třesavky, jsou černí a mají větší těla a dlouhé nohy. Nevím, co jsou zač.
Ale minulý týden... to mi utekla korálovka z terárka, tak jsem ji s baterkou hledala v každé škvíře - mrkla jsem se za ledničku a málem jsem se usmrtila hlavou o topení. Takovou hnusnou potvoru s obrovským zadkem a krátkýma nohama jsem ještě neviděla. Od té doby jsem se tam nebyla dívat, jen se děsím, aby to nepřelezlo k nám do pokoje.
Horší je, že já pavouka nedovedu ani zabít. Jednou jsem s taťkou ještě u našich vyklízela špajz, nadzvedla jsem nějaký hrnec a zezadu vyběhl hnusnej velkoprdelatej. Tak jsem se lekla a hrnec jsem položila na něj. Jenže to jsem neměla dělat, protože teprve pak jsem prožila svůj nejhorší hysterický záchvat v životě. Čtvrt hodiny jsem se neodvážila pohnout, slzy v očích, jen jsem měla hroznou chuť řvát, a pak jsem se ještě hodinu klepala jako nikdy v životě. Musím se holt spolehnout na to, že když budu vřískat, vždycky někdo přiběhne a vyhodí to:o)
Jo a před pár dny jsem chtěla jít vyprat prádlo, co mi přítel vždycky naháže na zem pod umyvadlo, a dívám se - přímo mezi tím prádlem se ubytovala na pavučině třesavka, a ještě jak jsem otevřela, tak se lekla nebo co a začla se tak divně kroutit, jako by tancovala nebo co, jak kdyby kroutila boky:o) Tak jsem na ni chvíli konsternovaně koukala, co to dělá a pak jsem utekla k rodičům:o)
Zvláštní je, že z velkých sklípkanů nebo tak strach nemám, sice jsem ještě žádného neměla to štěstí držet v ruce, ale ta představa mi nevadí. Možná časem ukecám přítele, zatím mi ho nechce povolit.
Sharkie: jo a už jsi dva měsíce nepsala. Mohla bys trochu poreferovat, jestli se něco změnilo:o)
Tohle nechapu :) To by pro tebe mohl pritel udelat, ne? Aspon trochu vysmejcit by mohl. Kdybych hazel sve spinave pradlo pod umyvadlo, tak bych si to asi pekne slizl. Ale o tom psat nechci :)
Ja jsem poznal za svuj zivot zatim jedineho arachnofobika - kolega, kterej s nima, bohuzel pro nej, musel delat. No, silenost silena, ale zkousl to. Nejvetsi prca je to, ze z nasi babouku ti jentak neco kuzi neprokousne, natoz tresavky :) Problme je v tom, ze pokud je byt suchy a teply, tak tyhle potvory proste budou - pokud mate teraraka, tak tam bude i dostatek potravy...
VH
No přítel sice prase je, ale tohle není tak úplně jeho vina. My jsme si ještě nestihli pořídit koš na prádlo:o) A já jsem od našich zvyklá, že se prádlo házelo do kýble pod umývadlem, akorát že u přítele teda nemáme ten kýbl:o)
No a s pavoukama to má on jako já s hady. On hady nemá rád a taky mi ho tam nechává, já nemám ráda pavouky a on (možná naschvál:o) je nevyhodí:o) Ale on je spíš takovej protiva "jak se toho můžeš bát? to ti nic neudělá, nech ho tam chudáčka" a nechápe, že mám strach.
Já vím, že pavouci většinou ani pořádně nekoušou, ale já se nebojím toho kousnutí. Já se spíš štítím těch jejich těl a těch hnusných pohybů a celkově jsou ohavní. Ale fakt to asi nebude pavouky jako celkem, protože, jak jsem psala, velcí pavouci jako sklípkani mi nevadí. My v bytě moc terárka nemáme, spíš akvárka, přímo u nás v pokoji je spíš hodně vlhko (plíseň je neodbytná), ale stejně se tam objevují.
Myslím, že jsme na tom podobně. Já překonam strašný odpor a nechám si ko přelízt po prstě, ale zase bych ho nedokázala nechat za ledničkou, neb bych se bála, že tam nezůstane. A taky pod ním nedokážu projít, když o něm vím.
Nic nepíšu, protože se Fidla ztratil. Možná ho najdu na jaře. Kdyby ne, najdu jinýho Fidlu a budem pokračovat. Teď není pavoučí sezóna, což je úleva, ale za 2 měsíce to zas začne...
No taky že on za tou ledničkou už není, dnes jsem se dívala
Brrr. No já jsem tak nějak zvyklá procházet kolem, ale necítím se při tom moc v pohodě.
U nás doma je pavoučí sezona pořád. Zrovna jsem před pár hodinami nakoukla do špajzu a ze tři svi*ě jsem tam viděla 
Plus ještě ten jeden na záchodě 
To je mi líto, že se Fidlík ztratil, asi už jsi ho měla i trochu ráda, co?
Až když to vymlátíš, tak začneš pozorovat sezóny. Když tam trvale bydlej, tak to samozřejmě ne. To je v říjnu vždycky úleva, když skončí sezóna.
Jo, k Fidlovi jsem trochu přilnula. Štvalo mě, když nechtěl žrát, že bude slaboučkej a třeba umře.
mno čauky.....čtu si tu vaše články a mám pocit, že mám nějakou abnormálně větší fobii, než vy. Já nemůžu vidět pavouka ani na obrázku aniž by mi nevyskočila husí kůže a z těch milimetrovejch pavouků se můžu zbláznit. Rozhodně bych se toho strachu chtěla zbavit, ale začít si chovat pavouka je na mě fakt moc.
už nwm co mám dělat. Když vidim většího pavouka v pokojíčku, tak okamžitě mizim z domu a čekám, až někdo příde z rodičů z práce a dá ho pryč. Občas si takhle posedim venku 1-2 hodky.
ahoj mám stejný problém bojím se pavouků natolik,že se na ně nemohu ani podívat.Bydlíme ve starším domě a tak se jim tady velice daří,někdy jsou opravdu velcí.Pokaždé někoho zavolám at ho zabije,nebo odnese.Pokud ho nechytí neusnu a celá rodina hledá a hledá dokud ho nenajde.Většinou každý den před spaním zkontroluji každý kout v mém pokoji.Poraď te mi prosím jak se této fobie zbavit.Děkuji.
Ahoj, když jsem četla tvé příspěvky (ohledně tvé fóbie, reakcí a důvodů, proč se pavouků štítíš) mi přišlo, jakobych to psala já sama. Možná jen některé druhy pavouků mi tolik nevadí - jako např. zmíněná třesavka (ta mimochodem umí zlikvidovat obrovského pokoutníka, šikula, viděla jsem její prácičku na vlastní oči a od té doby si je doma tak nějak pěstuju, vždycky je chudinky povysávám jenom když k nám má někdo přijet, aby to nevypadalo blbě, pavouci ve všech rozích![]:)](https://static.poradna.net/images/smiley/evilsmile.gif)
A během loňské "sezóny" jich opravdu pár lapily) No ale píšu sem proto, že mě fakt zaujala tvá "léčba" a strašně mě zajímá, jak pokračuješ? Já osobně mám už teď hrůzu z letních nocí, kdy vpodvečer takle doma sedím u PC, přesně jako teď a periferně vidím něco černého rychle se pohybujícího a dřív než na to pomyslím, mé podvědomí to už dávno ví, takže se otočím tím směrem jen abych si potvrdila - je to on, obrovský černý pokoutník. 
Ztuhne mi celé tělo a hnus a hysterie mi nedovolí z něj spustit oči. Nemůžu se k němu přiblížit a zároveň mám strach, že mi uteče a schová se a to znamená, že v téhle místosti, v tomhle domě rozhodně nebudu v klidu, dokud ho někdo nezlikviduje. Pavouky do určité velikosti jsem se naučila zabíjet (ano, řeším to takto radikálně... 
) hlavně proto, že od doby, co bydlíme ve starším renovovaném domku, který měli potvůrky vždy v oblibě, jsem měla sama doma několikrát na výběr - buď se mi ho povede zabít, nebo uteče a to je to nejhorší - vědět, že někde je a nevědět kde... nedokázala bych se k němu přiblížit s hrnkem a papírem a vyhodit ho ven. za prvé bych se k němu dostala na můj vkus moc blízko a za druhé bych měla nutkavou představu, že se vrátí.... TAKŽE, MILÁ SHARKIE, JAK JSI PŘIPRAVENÁ NA LETOŠNÍ SEZÓNU???
Úplně mi mluvíš z duše, máš to opravdu stejný jako já. Začala sezóna (1. pokoutník tohoto roku je mrtev) a tak se dalším postupem denně zaobírám. Terárko mám, ale pavouka ne. Trénovat budu muset, to je mi jasný. Loni jsem to dost flákala, dotáhla jsem to "jen" na přelezení pidipavouka přes můj prst. Letos mě teda čeká vyzkoušet potravinářskou fólii a zkusit pokročit co to dá. Na burze v Ládví jsem teď měla dost cukání zakoupit nějakýho toho sklípkana, leč je pořeba vychytat pár věcí a taky by to bylo vůči tomu pavoukovi nezodpovědný, neb by to bylo ukvapený. Velký sklípkan mi téměř nevadí. Kdybych neměla obavu jestli mě nerafne, v podstatě by mi nevadilo kdyby mi ho někdo dal na ruku. Zato malinkej sklípkan, to je něco úplně jinýho. Nápadně se podobá pavoukům "hovaďákům" (tj. masitejm hnusnejm potvorám se silnejma haksnama a vyžraným tělem jako jsou třeba ty sklepní) ještě než vyrostou a tudíž by jako cvičnej objekt ušel než by vyrostl a byl z něj viditelně sklípkan, takže by ztratil svojí hrozivost. Takže by bylo nutný koupit co nejmenšího drobečka, abych byla vůbec schopná ho vzít na ruku a trénovat a snad by nerost závratnou rychlostí, takže by mě po týdnu neranila mrtvice kdyby byl o cenťák větší. Problém je, že o pokoutníka nemám moc tendence se starat. Navíc mám problém donutit se jít trénovat. Zdá se, že moje motivace ochabla a nevím čím jí povzbudit. Kdybych věděla, že třeba musím každý týden pavouka vzít 2x na ruku a zaopatřit ho, protože tím napomůžu světovýmu míru, šla bych do toho s jiným odhodláním. Ale když nad tím tak přemýšlím, sklípkana beru jako pořádný zvíře který si zaslouží slušný zacházení, tak by mě to nejspíš nutilo víc se starat. Možná bych ho vzala do práce, tam by nebyl problém donutit se vzít ho každý den na ruku a taky bych ho měla víc na očích. Jen bych se musela strašně ovládat abych byla víc v klidu při tréninku. O.K., pomohla jsi mi rozhodnout se. Na příští burze v Ládví zakoupím nejmenšího a nejobyčejnějšího sklípkana a jdu na to. Terárko mám parádní, do tý doby načtu o sklípkanech co je třeba a tradá. Kdyby se tu snad vyskytl někdo, kdo má doma odchov něčeho nenáročnýho, miminka dostatečně prťavý a byl by ochotnej poskytnout tréninkovýho pavouka, tak budu vděčná a budu za něj mít o to větší pocit zodpovědnosti. A co ty, nejdeš do toho se mnou? Líp by se trénovalo kdybych věděla, že jsi pokročila dál než já. Řekla bych si že když jsi to zvládla ty a přežilas to, tak já musím taky...
Ahoj, mam tu ted par (desitek
takovych prtavcu nenarocnych. Jsou to mladata 2.-4. svlek druhu Brachypelma albopilosum (ti jsou pekne hunati kdyz vyrostou) nebo pekne cernocervene Brachypelma vagans, pripadne i hnedocervene sklipkany Grammostola rosea (red form). Velikost uz od pul cm v tele, takze smele do toho. Pak tu mam jeste stromovy rychliky a nebo i zelenkave sklipkany, co jsou v dospelosti velci asi jako ten pokoutnik. Jmenujou se Holothele incei, maji ovsem tu protitreningovou nevyhodu, ze se zapradaji, a jsou jako blesk. Nesporna vyhoda je ovsem v tom,ze nemaji zahave chloupky. Takze uz si staci jen vybrat a hura do trenovani...
Teda to byla rychlovka. Problém je, že půl centimetru v těle je na mě moc, potřebovala bych začít s něčím menším. Ty by asi nebyli, viď? Jinak Grammostoly r. nebo Brachypelmy v. jsou přesne to co si představuju - nenáročnej pohodovej pavouk. Zelený ďábly a stromáky radši ne, už jak jsem to četla jsem se otřásla. Tvůj pojem "protitréninková nevýhoda" mě zaujal. Budu ho používat. Nevyfotila bys nějakou tu nejmenší mršku na ruce abych viděla jak strašlivý by to bylo a jestli je to s tvýma potvůrkama vůbec reálný? V Ládví jsem něco týhle velikosti viděla a komentovala jsem to: "něco takovýho by se hodilo, ale menší". A odkud vůbec jsi? Já z Prahy...
no, ja ty nejmensi brachypelmy jeste premerim, treba jsem se o nejaky ten mm sekla
O fotku se pokusim, ale poslu asi spis na mejl (jaky? - nejsem registrovana). Nejaky prtata na prstu jsou i na mych strankach (www.chlivek.unas.cz) v galerii u druhu Avicularia azuraklaasi a Iridopelma seladonium. Prst je muj (normalne rostla zenska), pavouci jsou nohatejsi a o neco vetsi nez nabizene brachypelmy. Jsem taky z Prahy, a pokud mne pamet neklame, jsi ze smichova. Tak se muzem sejit treba nekdy na stanici prirodovedcu v Drtinove 1a kde ucim teraristiku. Idealne v pondeli...
Teda u toho seladonia ze ne vypadlo jen "ježišikriste", protože takovouhle chlupatou "nádheru" jsem u takovýho mrňouse nečekala. Jinak na obou fotkách jsou pavouci už moc velký. Možná bych potřebovala spíš nymfu. Nevím. Dost jsi me pobavila že učíš kousek od nás. Ve čtvrtek mám dovolenou, nešlo by se v Drtinově potkat? Klidně už ráno, je mi to jedno. Byli jsme u vás okouknout hady, ale pavouky jsem tam nikde neviděla.... Prosím, mrkni se mi po nejmenším hodným pavoučkovi... Budu se ke němu chovat dobře, slibuju... Jen mi musí prominout to vyndavání a manipulaci.
Mladata co mam jsou jeste o neco mensi (tak o pulku) nez to co je vyfocene nize. Ctvrtek by sel, idealne cca v 9. Drtinka je kousek, muzem tam sbehnout, i kdyz pavouky budu mit tou dobou u sebe (na stanici jich mame minimum, ten opravdovy chov mame doma
. Neco malo je i v prostorach uceben, kam obycejny navstevnik prijde jen tezko...Takze na ctvrtek par nejmensich sklipkanat vezmu a na stanici si pak nejakeho sympataka muzes vybrat...jeste mi prosim napis pro potvrzeni na mejl nebo sms (kontakt na strankach).
To jsem teda zvědavá, jakého "sympaťáka" si Sharkie vybereš. U mě teda vede ze sbírky od JaBuly tenhle![[Linothele2m.jpg]](http://www.chlivek.unas.cz/pavouci/Linothele2m.jpg)
něco takového je pro mě Mount Everest všech arachnofobiků
No hele PŘESNĚ! Fakt nemám problém koukat na obrázky pavouků, nejsou přece živý, ale tenhle jsem včera musela s kroucením zavřít, protože to bylo moc. Máme to úplně stejný, tohle je Mount Everest. Obávám se že ho nezdolám, ani s kyslíkem ne.
Sharkie, já bych do toho s tebou možná šla, do té "léčby", ale se sklípkanem teda ne-e, těch já taky bojim bojim
Na mě působí neškodně jenom mini-pavouci do cca 1 cm i s nohama a pak ty "hajzloví" a "johany". Nic většího neberu, prostě s velikostí roste můj hnus a sklípkan díky své velikosti pro mě vede hitparádu obávaných.... I když... když nad tím tak přemýšlím, tak je sice obr, ale zas mu chybí taková ta nevyzpytatelnost, kterou u těch hnusných pokoutníků tak nenávidím... Možná bych rychleji ztratila obavy s velkým POMALÝM!!! sklípkanem, než s odrostlejším pokoutníkem...Ale zas-taky může pěkně rafnout co? No a to by byla moje smrt, ne kvůli té bolesti (jestli to teda bolí, ale asi jo že 
), ale kvůli pocitu že mě kousnul pavouk. 
Sonja: Přesně tak, vidim že jako správnej arachnofobik umíš rozlišit ty správný věci - sklípkan se od klasických pavouků liší. Je o dost robustnější, jde z něj dojem spíš "pořádnýho" žvířete než zdrhající osminohý ohavnosti a nemá ty vycukaný reflexy normálních pavouků. Sice mu pořád zůstává dost hnusnejch vlastností společnejch s běžnýma pavoukama, ale připadá mi taky míň nevyzpytatelnej, takovej čitelnější. Proto jsem měla dojem, že sklípkan asi není ten pravej, protože se od ostatních pavouků celkem liší, ale podle fotky níže vidím, že jestli někdy vezmu na ruku takhle velkou věcičku, tak to už budu napůl vyléčená a na oslavu bouchnu šampus. Jinak mám novinku: ZTRACENEJ FIDLA SE VRÁTIL!!!! Ráno při odchodu do práce jsem si všimla schovanýho prťavce u vchodových dveří. Takhle na dálku to vypadalo jako Fidla a večer si to potvrdím. Taky s ním chci večer rovnou potrénovat. A teď řeším dilema - pořídit toho sklípkana nebo ne? Podle mýho to rozhodnu až ty sklípkaňátka uvidim. Možná budou moc velký. V podstatě můžu nechat Fidlu bydlet někde ve sklenici a trénovat na dvou úplně odlišnejch trenažérech. Každopádně vážně přemýšlej o tom že bysme do toho šly spolu. Víš jaká to bude motivace, když třeba jedna o trošku pokročí? To by bylo aby to druhá nezvládla taky. Ale že bych dopadla jako Viper, to asi ne. Radši zůstanu u hadů.... Jinak kdyby mě pavouk kousl, taky se nebojím bebíčka, ale byla by to krystalická hrůza že mě kousl právě pavouk. Co strašlivějšího může člověka kousnout?
OK, budu přemýšlet o té společné "léčbě", ale nějak si momentálně nedokážu představit si takhle zbytečně přivolávat cíleně stresy, poslení dobou jich mám i tak dost
Taky mám půlroční dítko, tak mi to přijde docela drsná kombinace - mezi mazlením s mimčem, kojením a pokaděnýma plínkama si odskočit "pomazlit" se s obávaným pokoutníkem ... 
Ale ono asi když nebudu chtít, tak ta správná doba nikdy nenastane a je fakt, že jsem otom už několikrát uvažovala, jaké by to bylo žůžo tu zatracenou arachnofobii nemít. No a sama od sebe asi neodezní a určitě by se mi zvládala líp s parťákem ... Ale říkám rovnou - do sklípkana nejdu!!!
Buď jsi ve stresu a nebo jsi v období kdy se snažíš ze stresu vzpamatovat a užíváš klidu. Nikdy nebude příhodná chvíle začít, protože ta je buď vždycky a nebo nikdy, podle úhlu pohledu. Kombinace nekombinace, aspoň si to mazlení s prckem budeš ještě víc užívat, protože uvidíš ten kontrast.
Jako zodpovědná máma určitě nechceš předat svojí arachnofobii svýmu malýmu, neb děti kopírujou reakce dospělých, tak o důvod víc s tím skoncovat napořád. Jdem do toho, pooojď! 
To zvládnem, nejsme žádný béčka. Vezmu tě do party. A víš co? Jestli dokážeš po naší léčbě udržet na holý ruce pavouka co má 1,5cm rozpětí po dobu 30 sekund, máš u mě ten šampus a nebo 3 ukrutně dobrý čokošky od Lindta (nevím jestli piješ alkohol). 
Tak co? Jdeš do toho se mnou? Trénovat můžeš s čím budeš chtít, nemusí to být nutně sklípkan.
Myslím, že našemu cíli (udržet 1,5 cm pavoučka půl minuty v ruce) by se slečna z tohohle klipu jen pousmála http://www.youtube.com/watch?v=rzOsf15tFCI&feature= related Upozornění: JEN PRO SILNÉ ŽALUDKY
Mimochodem, co je to za příšerný druh pavouka?
tak tohle by Te vlastne ani vystrasit nemelo, protoze to pavouk neni
(ackoli do pavoukovcu take patri). Je to krabovec (nebo jak se jim cesky rika)a patri do skupiny Amblypygi. Moc zajimava zviratka, urcite bych je ale nejedla. Nekolik jich chovam (druh Damon variegatus) a porad se na ne nemuzu vynadivat...
No já si říkala, že chodí nějak bokem...a ta klepítka či co....no ale do ruky bych to nevzala.
by mě zajímalo, jestli to ta mladá paní zase vyblinkala, nebo ne.. fůůůůůj
Tak já teda pavouky nesnášim, ale tohohle "něco jako pavouka" mi je docela líto :( dokonce mě napadá slovo "chudáček" ..
Arachnofobii opravdu nezávidím... Já měl takový typický strach, který se dal pojmenovat jako xenofobní... spíše neznalost a respekt... nemohl jsem jinak, než to zkusit... Vím, že to není to samé a mám dost známých, které trápí stejný problém. I jsem nabízel později pomoc...
![[http://img90.imageshack.us/img90/9388/brachypelmaal bopilosum2uq4.jpg]](http://img90.imageshack.us/img90/9388/brachypelmaalbopilosum2uq4.jpg)
Na byt můj spolubydlící dovezl páreček Grammostoly rosey a já byl docela v šoku. Nicméně zvědavost převládla před strachem.. Vavres pak pokoupil spousty mladých. L.parahybany a B.albopilosum. Tak jedna ta brachypelma mi prchla z krabičky při krmení, strach překonal pud a už to bylo... Nemůžu jinak než držím palce!!!!
Díky za slova podpory. Co jsem se rozhodla že jdu do toho sklípkana, musím na to pořád myslet. Je to to pravé? Pomůže mi to? Nebyl by lepší obyčejný "strašlivý" pavouk místo nečeho, co už odmala vypadá jako sklípkan? Jistý je, že to co ti sedí na ruce bych do ruky nevzala. Ještě to není velký sklípkan a příliš to připomíná "hovaďáka" ze sklepa. Takže to určitě to pravý je. Bát se ho budu jako blázen, ale když bude úplně prťavoučkej, třeba si na něj zvyknu. Každopádně mě pobavil obrázek toho chlupatýho nohatýho "nesmyslu" co měla jabula na prstě. Vůbec se nedivím že se to jmenuje seladonia, protože první co mě napadlo bylo: to sedí.
Aha, to vypadá, že budem mít doma sklípkana.![[3971.gif]](http://sweb.cz/michal.charakterni/3971.gif)
Nevíte někdo jestli neexistuje něco jako reticulatusfobie??
A tu by měl mít u nás doma kdo?
Já určitě ne. Už mažu dom, ale snažila jsem se najít nějaký co nejmenší sklípkánky abych přiblížila jakou velikost bych tak potřebovala. Kdyby měl 5mm, tak bych byla nejradši, ale existuje to? Asi ne. Připadaj mi od malička jako hovaďáci...
To je jasný, že ty ne, ale já ji mam zcela určitě. Budu s tím muset začít něco dělat....![[4161.gif]](http://sweb.cz/michal.charakterni/4161.gif)
para Určitě existuje a měl bys rovnou koupit dvě aby ses toho zbavil na 100%
Aha, dík za radu, promyslim to
rozhodně to MUSÍ být párek,protože fobii máš jistě na každé pohlaví zvlášt....
Sharkie & Sonja -pořídit si sklípkana je dobrý nápad,mně to pomohlo...nebyl jsem na tom tak špatně jako vy,pavouci bez rozdílu druhu mně odmala zajímali a líbili se mně,ale fyzický kontakt s některými druhy byl pro mně nemyslitelný......pořídil jsem si sklípkánka,pak druhého...skončilo to na několika stech....dnes nemám s jakýmkoli pavoukem problém...držím palce
Jabula: studuju tu o sklípkanech, soustředím se hlavně na druhy o kterých píšeš. Nejlíp mi z toho co se týče agresivity vychází g. albopilosa. Koukala jsem na stránky http://www.arachnomania.cz/Clanky/clanky_oplustilov a.php, píšou tam, že nejklidnější z těhle 3 druhů je albopilosa, takže pokud mi padne do oka a nebudou to nějaký obři, asi bych šla do ní.... Jinak dneska jsme ulovili Fidlu, alespoň myslím že je to on. Tady je fotka z tréninku s potravinářskou fólií. Šlo to celkem v klidu, jen když mu to podklouzlo a začal sebou mrskat nebo se začal spouštět, trochu jsem znervózněla. Hodně pomáhá že ho přes fólii necítím a taky že je tak akorát malej.![[fidla.jpg]](http://sweb.cz/para666/fidla.jpg)
Jsem zvědavá jestli udělám totéž s masivnějším a větším sklípkánkem. Nevim nevim.
Zřejmě máš na mysli Brachypelma albopilosa. Ona agresivita u sklípkanů (zvířat obecně) je relativní pojem. Co si pod ní přestavit? Obranné postavení sklípkana, vyčesávání chloupků, obranu teritoria? To je jeho přirozené chování. Pokud chceš co nejmírnějšího pavouka, vždy je to o kompromisu (toxicita, vyčesávání). Pokud ti můžu doporučit z mých zkušeností vychází nejlíp Grammostola rosea, které pravidelně brávám na ukázky do školy, je to takový pavouk "mouchy sežerte mě", samozřejmě občas se vyskytne i výjimka.
PS. Mě přijde odpudivější ta folie, než chudák pavouček, ale chápu...
Souhlas, do pavouků moc nedělám, ale růžovku (G.rosea) mám doma taky a je to děsná pohodářka.
![[http://i62.photobucket.com/albums/h107/mike_the_mad _dog/Vyber/P7200031.jpg]](http://i62.photobucket.com/albums/h107/mike_the_mad_dog/Vyber/P7200031.jpg)
Jj, oprava - brachypelma albopilosa. Už jí mám doma, ráno jsme od JaBuly přinesli jedno miminko. Pak dám foto. Jestli je to vůbec možný o pavoukovi říct, tenhle je roztomilej. Už jsem dokázala dát prst až k němu, ale dneska má zabydlovací den, takže žádnej trénink. Zítra dostane kus moučnýho červa. Jo a jmenuje se Štístko. Jako že přerostlej pavouček-štěstíčko. Teoreticky mám teď 2 pavouky, ale Fidla zase zdrhnul, takže dokud ho nenajdu, mám jen jednoho. Štístko ale nebudu moct vyndavat libovolně často, takže budu Fidlína potřebovat. Doufám že někde vyplave. Teda vyleze.
JaBula: zapomněla jsem se zeptat kolikátý je to svlek a kdy se přibližně narodil... Ne že bych mu chtěla dávat k narozeninám dort se svíčkama, ale spíš pro pořádek.
Sharkie, tak sem hoď foto, to mě teda zajímá, jak vypadá takové sklípkaní mimi. Já budu bedlivě sledovat tvé úspěchy a možná do toho nakonec taky půjdu...(fuj co to říkám
) Ale rozhodně až nebudu malou kojit, se mi z těch našich rozprav o pavoucích začlo ňák ztrácet mlíko 
Tak abych vás trošičku povzbudil...vicemeně sem na tom byl uplně stejně-asi do 17ti (někde pavouk tak sem se hned s naježenejma chlupama klidil pryč) mno a pak sem pořidil jednoho sklipkana,za nejakej mesic dalšiho,po roce sem mel kolem 60kusů a první odchov na cestě a dneska mam životní prostory tvořený postelí,počitačem a chodbičkou mezi terarkama
etě teda furt nemam rád křižáky
,ale to je jen drobnej detail 
Muže mi v noci spadnout velkej sklipkan na obličej a ani sebou necuknu
Carlos: Rozea by mozna vzhledem k mensim tendencim branit se zahavymi chloupky byla lepsi, nicmene nez jsme dosli k terarku s jednosvlekovymi mladaty, oblibila si Sharkie malou albopilozku
.
Sharkie: prcek je ve 2. svleku a z kokonu ji samice vypustila nekdy cca pred 2-3 mesici. Snad to takhle staci...
Nery: vidis to, nakonec aby se ze Sharkie taky nestala pavoukarka...meli bysme dalsi konkurenci
Sharkie, tak jak to vypadá se sklípkánkem, už roste??![]:)](https://static.poradna.net/images/smiley/evilsmile.gif)
![]:)](https://static.poradna.net/images/smiley/evilsmile.gif)
Nám se začli v ložnici - jako každým rokem - ukazovat malilinkatí pokoutníci (zatím) a už mám zas nervy. Každý týden totiž narazím na většího a většího...až nakonec v létě se tu budou prohánět hnusáci obřích rozměrů. Nechápu, kde jsou zalezení, vysávám veškeré škvíry a stejně je nemůžu všechny vymítit...
Chtěla jsem vám sem dát jeho fotku, ale nezdařila se a mezitím jsme pořád někde v čudu, takže jsme ho znovu fotit nezkoušeli. Stav je následující: Fidla je pořád na útěku, takže jedinej tréninkovej pavouk je sklípkan Štístko. Je na mě moc velkej, ale i tak jsem si potáhla ruku potrafinářskou fólií a snažila se, aby mi přelezl z ruky mého přítele na mojí. Nepřišlo mi to až tak nereálný, když je tam ta fólie. Bohužel v okamžiku, kdy se dolezl předníma nohama k mé ruce, strašně jsem se toho lekla, zařvala a ucukla. Udělalo se mi z toho hrůzou zle (to už tu známe), zas jsem šokem bulela a už jsem se k opakování nedostala. Zakončili jsme to neškodným drcáním do Štístkova zadečku rukou ve fólii. Ale pozor, i když to vypadá jako nezdar, někam jsem se posunula. Tím, že můžu očumovat Štístka jak běhá po příteli, začíná být pro mě jeho pohyb samozřejmost a stává se všední. Navíc je fajn jak je předvídatelný, běží jasným směrem a nedělá žádný šokující pohyby. Je teda dost hnusný, jak se brodí chlupama na přítelově předloktí a taky jsem málem vrhla když si ho dal na nos, ale už ho mám celkem "nakoukanýho". Sežral kus moučnýho červa, včera dostal po týdnu další kus, ale moc se mu do něj nechtělo, tak večer mrknu jak si s ním poradil. Jinak jsme byli venku a po příteli lezl maličkej pavouk, velkej přesně jako Fidla. Tipuju pokoutník. A hádejte co? Vzala jsem ho úplně v klidu na ruku a vůbec mi nevadil. Když totiž očumuju toho našeho "obra" co máme doma a dám k němu ruku, pak je takovejhle prďola najednou brnkačka. Ještě pořád jsem tím dost překvapená. Pavouček nás dostal, když najednou zvedl zadeček a frnk! Odletěl na pavučině. Je tu nějakej pavoukář, kterej mi potvrdí, že malý pokoutníci uměj cestovat vzduchem? Už jsem měla přinesenou krabičku, že ho do ní šupnu a prchnul. Sakra. Byl perfektní, akorát velkej a navíc to byl nejobávanější druh. Jestlipak ještě budu mít takový stěstí a chytnu si jinýho? Jinak sezóna už je v plném proudu, i když k nám domů zatím žádný kolohnát nevylezl, ale v penzionu na Šumavě už to jima žije a jsou první mrtví z řad megapavouků. V nejbližších dnech mě čeká další trénink. Se Štístkem chci trénovat 1x týdně. Záleží mi na něm a častějc by to pro něj určitě nebylo dobrý. Už takhle není radostí bez sebe a snaží se někam zalízt.
Jo a k tomu kde se tvý pavouci berou mám jednoduchou odpověď: oknem. I k nám lezou oknem, rámy jsou tak rozeschlý, že to pro ně není problém a když větráme, jen jim to usnadníme. Od té doby co v noci nevětrám do dvora je klid aspoň od těch největších exemplářů.
A tady je Štístko:
![[http://img404.imageshack.us/img404/9501/snmek047rrr di0.jpg]](http://img404.imageshack.us/img404/9501/snmek047rrrdi0.jpg)
Štístkův domeček-krabička od salátu
![[http://img390.imageshack.us/img390/1866/snmek025rrq a9.jpg]](http://img390.imageshack.us/img390/1866/snmek025rrqa9.jpg)
Pavouček ten kus červa sežral, nikde jsem ho nenašla a má pěkně velký zadeček. Bude se asi svlékat, ztmavnul mu a teď zase vybledl, jen flíček zůstal jako před tím. Tak uvidíme. Rosím.
Fuj!! (omlouvám se milovníkům pavouků...Přece jste ode mě nečekali, že se budu rozplývat nad jeho roztomilostí, že ne![]:)](https://static.poradna.net/images/smiley/evilsmile.gif)
), teda ten vypadá fakt jak malej pokoutník... Jsem fakt zvědavá, jak s ním budeš pokračovat. A až bude mít zadek třeba jako pětikoruna, to bude taková móóóc "příjemná" velikost, co... 
Doufám, že to už budeš tak daleko, že sem hodíš foto jak ho máš minimálně na svým vlstním nose 
A trénovat 1x týdně - není to málo? To budeš jeden pátek šťouchat do zadečku 1,5 cm velkýho pavoučka a další týden se ani nepřiblížiš, protože ze Štístka už bude megapavouk... Nebo jak rychle tyhle potvůrky vůbec rostou?
Jaký fuj? Je pěknej, což nic nemění na faktu, že se ho štítim. Za těch 12 dní trochu povyrostl, ale ne nějak dramaticky. Počítám tak o 2mm v rozpětí. U takovýho kolohnáta už je to jedno. Zadeček má po posledním žrádle víc nacpanej, to je taky poznat. Na ruku jsem ho nevzala předtím a pochybuju, že se v brzký době zadaří. Cílem dalšího cvičení je drcat mu do zadečku holým prstem, žádná fólie. Už jsem u něj prst měla, takže je to věc disciplíny. Nepřipadá mi jako pokoutník, spíš jako sklepní hovaďák co žije v tunýlku a žere (pravděpodobně) lidi co si jdou do sklepa pro brambory. Takovej ten co se musí nadzvednout při běhu, jinak brousí panděrem zem. 1x týdně je málo a není. Tohle není obyčejnej pavouk, beru ho jako "vyšší" životní formu, takže požívá stejný privilegia jako naši hadi a koneckonců i my. Tím pádem dbám o jeho blaho, stejně jako u všech ostatních (legálních) obyvatel našeho bytu. Pavouci a jiná havěť co se nám do bytu stahuje jsou tam na černo a riskujou. Nemůžu tím pádem Štístka trápit častějc než 1x týdně, protože nechci aby mu u nás bylo špatně. Ještě by z něj vyrostl nevrlej neurotik co si kouše nehty (?) a jako dospělej se v noci pomočuje. Přeneseno - vztekle se staví a drbe si chlupy ze zadečku. Těším se, že z něj bude velkej spokojenej pavouk s chlupama jak vyfénovanýma přes natáčky. Prostě hezoun. Jen škoda že se ho štítím, ale makám na tom.
Fuj??? Jaký fuj??? On je naše Ťuťu, takže bacha![[1582.gif]](http://sweb.cz/michal.charakterni/1582.gif)
Tak to pardon, už mlčim, už mlčim.... je to mazel k zulíbání!![]:)](https://static.poradna.net/images/smiley/evilsmile.gif)
![[9878638.GIF]](http://www.bestpage.cz/smiles/9878638.GIF)
No vidíš, nakonec z tebe bude opravdický pavoučí milovník a ochránce
A s tou podobností s pokoutníkem - ony totiž takhle vypadají malilinkatí pokoutníci, co nám běhají po ložnici. Ale vypadají tak do určité velikosti, do cca 3mm, pak už jim začnou růst ty hnusné nohy a dospělák už je fakt o něčem jiném ...uááááááááááááá!!!!! 
![[http://www.macrophotography.cz/coppermine/albums/us erpics/10005/IMG_6191.jpg]](http://www.macrophotography.cz/coppermine/albums/userpics/10005/IMG_6191.jpg)
Snažíš se mě zabít? Nic netuše otevřu vlákno, sjedu dolu a málem upadnu ze židle. Mně právě malinkatý pokoutníci připomínaj takový jakoby sluníčka. Z jednoho malýho bodu vyrážej spousty nohou jako paprsky. Sluníčka jdou, na to bych snad sáhla (čekám až se objeví abych jedno chytila coby tréninkovýho pavouka II.), moc masivní mi nepřipadaj. On ani dospělej pokoutník není nijak robustní pavouk, zato hnusnej až na záda.
Tak že by nám po ložnici běhali malí sklípkani???
Těžko říct. Dokud to nechytíš a nenecháš vyrůst, asi na to nepřijdeš. Doporučuju během růstu brát na ruku a psát sem do poradny.
hehe, to už tu bylo. Já vim, přišla bys o mlíko. Chápu, já už jsem běhěm terapie pár ukrutných leknutí zažila a vždycky si na tebe vzpomenu. Ještě že nemám mlíko (ani v lednici), jinak by tam už nebylo.
A za ten úlek se omlouvám![]:)](https://static.poradna.net/images/smiley/evilsmile.gif)
Ale je to teda fešáckej zástupce svýho druhu. Dokonale hnusný monstrum. Ještě jak je zvětšenej, tak to je teda obzvlášt vypečený. Díky bohu, že v naší zemi takhle velký pavouci neběhaj, páč to by mě šlehlo.
Hele, malou pomalu odstavuju, takže možná se do toho cca za měsíc vrhnu... Popřemýšlím o tom...možná jednoho toho prťáka přecejen chytím do zavařovačky a aspoň budu pozorovat, prozatím...
A helemese, za chvíli mlíko zmizí i bez šoků a pak hurá na to. Sleduj mý pokroky - už mi běhal po holý ruce pavouk co měl dobrýho půl centimetru. Taky jsem schopná dát prst za obřího pavouka Štístka a dokonce se ho i (celá vytřeštěná) dotknout. A mý úspěchy budou pokračovat. Pavoučkem v zavařovačce to může začít, uvidíš co bude dál.
Tak co Sharkie, nějaké pokroky?
Vím, tobě vadí i tito sekáči, ale mě ne ![]:)](https://static.poradna.net/images/smiley/evilsmile.gif)
a tak jim vděčím každoročně za pár úlovků, se kterýma bych se jinak potkala osobně třeba při noční cestě na WC 
![[838573-obrazek00046.jpg]](http://img.54.cz/images/838573-obrazek00046.jpg)
...
U mě zatím beze změn, ještě jsem se neodhodlala. Ale házím sem foto jednoho mého oblíbeného obyvatele kuchyně, má příbytek za radiátorem ... no a to, co má zamotané v pavučině je jeden odpudivě velký pokoutník. Z fotky to nejde poznat, ale tělo má dlouhé cca 1,5 cm (+ nohy!!!)
Zatím žádný. Nějak se nemůžu odhodlat k tréninku. Štístko v krabičce pořád jaksi aktivně leze. Párkrát za den na něj mrknu, někdy rosím, červa nechtěl, ale pak zmizel, tak nevim. Asi ho sežral. Pořád se nesvlíkl, i když už měl. Jsem srab, zkusím se hecnout. Začínám trochu víc trénovat ve sportu, což je mnohem příjemnější než s pavoukem, tak se budu muset víc nutit. Tvůj hajzlák mě překvapil. To jsou to takoví lovci? Fakt frajer. Tyhle hajzloví mi taky tolik nevaděj, jsem schopná se i vyčůrat když sedí v rohu. Ale pořád ho pro jistotu hlídám. U nás doma pavoučí invaze nenastává, pavouci asi sbíraj sílu vyběhnout to k nám do pátýho patra. Takovej megapokoutník tam je po pár krocích. Až potrénuju, ozvu se.
Jo hajzláky ty já si pěstuju, jsou fakt dobří
Kdyby mi nebylo trapně před návštěvama, tak je vůbec nevysávám a mám jich plné stropy 
(aspoň v létě teda...) Jo a ve srovnání s tvým 5. patrem to mají hnusáci pokoutníci u nás mnohem jednodušší - bydlíme na kraji dědiny v přízemním baráku a někdy je to doslova invaze. Tak přeju hodně zdaru se štístkem a až se pohneš dál, určitě informuj ! 
Čauky holky, už delší dobu vás pozoruju a musim říct, že vám patří můj obdiv a je fakt, že některý popisování pocitů mě fakt baví číst. Takle z dálky je to sranda. Omlouvám se. Asi nemusim moc popisovat moje pocity z pavouků, když jsem schopná se z celý kůže obrátit narubi jen z těhlech fotek. Jen jak to čtu, mam pocit, že po mě něco leze
Jen jsem chtěla napsat, že držim palce a závidim.. Já nejsem schopná se na pavouka ani podívat, natož pokoušet se do něj žďuchat nebo něco podobnýho. To mam hned pocit, že mi vlasy sjížděj od čela až na záda hrůzou.
Takže držim moc palce
Zatím je tu odvážná jen Sharkie, já se ještě neodhodlala k "léčbě", takže mě závidět nemusíš, já mám stejné pocity jako ty při pohledu na osminohého "kámoše"
čauky Sharkie, hlavně nedávej moučňáky v živym stavu
když,tak je zamáčkni za hlavou pinzetou.Když dáš živýho,tak se muže zahrabat a pavuka při svleku zabít.
Díky za radu. Využiju tvých odborných znalostí. Dávám mu přepůlenýho červa, kterýho pokládám na zarsený místo. Pak se tolik neboří do lignocelu a má menší tendence se zahrabat. Navíc se většinou přilepí tím ušmiklým koncem na lignocel, což ho obvykle přiková na jedno místo. (Sorry těm co se jim právě udělalo blbě).
Ale problém je, že si ho pavouk často nevezme. Chybu vidim v tom, že je asi zatím zbytečně malej pavouk (4-5 svlek) v terku 20x20x20. Když byl dřív aktivní, hodně ho prolézal, ale poslední měsíc je pořád zahrabanej. Jinak pavouk se má fajn, hezky roste. Ze světlounký macatý potvůrky je o něco větší tmavá mrška. 2x se svlíkl, žrádlo někdy vezme a někdy ne. Je ukrutně rychlej, což je pro mě samozřejmě děsivý. V poslední době tráví čas zahrabanej, venku už jsem ho neviděla ani nepamatuju, ale dělám kontroly a je v pořádku. Rosíme jednou za 1-2 dny. Tož tak. Měli bysme ho přestěhovat zpátky do krabičky? Nebo stačí dát mu víc červů najednou a on si nějakýho najde? I když mu ho dám k nožičkám, často žádná akce nenastane. Krmím jednou za 7-10 dní.
K tréninku: musím se zahanbením přiznat, že nemám žádný novinky. Jaksi nerénuju. Je to jen mou leností a dny plynou tak rychle, že jsem si toho všimla až teď. Zkusím se hecnout a napravit to. Chtělo by to k tomuhle obrovi ještě nějakýho malinkýho tréninkovýho, ale letos je v naší domácnosti podezřele málo pavouků. A to už jsme párkrát větrali oknem do dvora. To asi místo 20ti malejch přijde něco extra co jen tak tak proleze úzkým okýnkem do koupelny aby mi to až půjdu okolo ukouslo ruku. Už se těšim.
A co ostatní co sem chodí? Nikdo se nezkoušíte zbavit svý fóbie? Ještě pořád hledám parťáka se kterým se budu předhánět v husarských kouscích typu drcnout do pavouka holou rukou apod. I nadále slibuju svýmu potenciálnímu parťákovi za odměnu buď šampus nebo 3 výborný čokolády Lindt když do toho se mnou půjde a dosáhne nějakýho (zdánlivě) nereálnýho cíle. Dost by mě to motivovalo (to jen pro vysvětlení co mě k tomu vede). Tak se hlaště a nebuďte takoví srabi jako já.
Ahoj Sharkie
.Tak já měl něco podobného,ne,že by to byla zrovna fobie,ale nejdřív to byl odpor,později se mi líbili,ale jen když byli zavření a nehrozilo,že můžou utéct,ale furt jsem si nedokázal představit,že bych si nějakého pořídil.Teď jich mám doma prozatím 5.Říkal jsem si,že musím od malého,abych si zvykl,a tak jsem si pořídil 3 první samé prcky,ale pak mi známej nabídl už velkého,a já nadšenec jsem si ho koupil.Měl jsem na výběr,buď ho vysypu do ubykace a budu se dál jen koukat a s respektem mu vyměnovat vodu a podobně a nebo si ho vemu do ruky.Tak jsem se překonal a na ruku ho vzal.Teda spíše jsem ho nechal na ruku vlézt.To byl pro mě výkon a od té doby už je strach tatam.Respekt mám teda furt a asi bych ho třeba na ruku nepopostrkoval proti jeho vůli
.Ale v každém případě mě to vzalo a přemýšlím o pořízení dalších chlupáčů 
.Přeji Ti,aby jsi se co nejdříve překonala a svou fobii přemohla
.
![[http://i190.photobucket.com/albums/z179/Pepe1974/Pa vl25608004.jpg]](http://i190.photobucket.com/albums/z179/Pepe1974/Pavl25608004.jpg)
Pěknej huňáček. Gramostola rosea?
Pepé
Sharkie:přesně tak,G.rosea RCF
Krokodýl:no má o malinko chlupů víc tak nějak celkově,ale já mám chlupatější hruď
Dyť říkám, pěknej huňáček
Myslím ten pavouk
.
Možná ti sem pošlu adepta na soutěžení - jednalo by se o švábofobii
Taky bych byl adept,ježim se sčehokoli co vic nohou než ja nebo pes.
Tak to vypadá chlape,jako by jsi měl ty nohy také 4
.Měl jsem ty samé pocity
.
jo koukam na to,blbě sem to napsal,sebe škrtam a myslim jen toho psa.
Tak pozor, oba mají 4 končetiny
.
Paráda, beru i švábofobika. Beru kohokoli kdo je ochotnej se kousnout a překročit svůj stín. Jestli má tvůj švábofobik chuť jít do toho, vemu ho do party.
Ježišmarjá,co to máš kamaráde za chlupatýho fujtabla
Hajzlpavouk není sekáč ale třesavka (pavouk) - připomínají sekáče,ale jsou to pavouci,asi třesavka velká (Pholcus phalangoides).U nás jsou pak ještě 2 druhy (t.sekáčovitá a t.Simonova)
Díky za osvětu
Já myslela že se tenhle pavouk nazývá sekáč...No ale každopádně si rozumíme, ne? Já donedávna používala na všechny tyhle s malým tělem a dlouhýma nohama "johana", tak se k tomu teda asi radši zase vrátím... Jinak já vlastně dělím pavouky jen na 2 kategorie - ty co mi nevadí a ty, kteří ve mě vzbuzují odpor (ale když už jsme u toho, tak ten sekáč, to je co zač? ať jsem zas o něco moudřejší 
)
Sekáči (Opiliones) jsou samostatný řád pavoukovců ,třeba jako pavouci,štíří.....
Chelicery jsou klepítkovité a nemají žádné jedové žlázy. Jinak jsou stejně jako pavouci užitěční a neškodní tvorové !
Je pro ně typické kromě dlouhých noh taky to že nemají jako pavouci dělené tělo na hlavohruď a zadeček,ale jejich tělo je "vcelku"(hlavohruď nasedá na zadeček tak natěsno,že skoro jo),tělíčko většinou kulovitého tvaru.
Pro zájemce tu mám skvělej link. Není vhodný po někoho kdo se děsí podívat i na fotku pavouka. Na druhý straně spousta lidí pavouky nemusí, ale na fotce je zaujme jak jsou zajímavý. Tak na to mrkněte.
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyNzLsOgjAYQOG974E bbX%2BhUE2I8TqYGDVR4wqlSNHaChXUwWfXxd31JN8Z3ZJGnr1p 4I3Bm4Ye%0An/WK2ugkgl6hLk7WCaDSOTskpOs6LF2Bxf2qsHiR tzZ12kpBCuPOT1JZeSLXPrAg81tc2dOfzpYB%0AC%2BmXlE5fEF BKUQSAvvE30DJXKWCrRCPTWpRYGE1UM9oG%2B7tbh8vuYFazyW5 dmWe4U9lKtj6z6abh%0Afnt8ZIvBwp8j6HMUc8pozGLO8ohHORf ZB08EURc%3D%0A
Sekáče tam taky najdete.
Konečně mám pro vás novinky! Dlouho jsem netrénovala, ale asi je trénink i každodenní péče o pavouka. Minimálně 2x denně se na něj mrknu, skoro každý den zarosím, krmím červama který mu pečlivě vybírám. Takže citovej vztah k němu vypracovanej je, beru ho za vlastního. Už delší dobu pozoruju, že mi nevadí mu sahat do terárka a mít ruku kousek od něj a tak už mi přišlo že je čas zase potrénovat, když už mám tu nebývalou kuráž. Zase mi pomáhal můj přítel, který už je zkušeným "honákem" pavouků a umí to zařídit aby pavouk šel kam má, nechutně nepobíhal a nevyhazoval nohy jako mažoretka. Navíc mě umí motivovat a uklidnit, takže je to opora k nezaplacení. Začali jsme tím, že jsem dávala ruku k pavoukovi co nejblíž, pak jsem se postupně dotýkala nožiček, vždycky jen jedný a od zadku jsem se postupně propracovala k hlavohrudi ke třetímu páru. Pak jsem mu opatrně hladila zadeček. Celou dobu jsem se přesvědčovala, že je to malé Ťuťu, malinká chlupatá myška a podobně. Říkala jsem mu že mu nosím žrádlo, že ho rosím, a tak že to už jsme v podstatě kamarádi. Po půl hodině tréninku a plánování, že DNESKA TO ZKUSIM jsem si ho nechala nalézt na dlaň. S přítelem jsem byla domluvená, že hned jak ho budu mít celého na ruce, že ho hned sundá. To proběhlo a kupodivu to se mnou neseklo. Ani na té ruce nebyl cítit. Trénink jsme zakončili tím, že jsem si ho nechala půlkou těla ještě jednou nalézt na ruku, tam se zasekl a tak si ho přítel zase vzal. Takže to by byly dnešní úspěchy. Když to shrnu, tak myslim že bylo hodně důležitý s pavoukem přicházet každý den do styku, zvyknout si na jeho pohyb, prostě ho okoukat že už to nebylo nic děsivýho na pohled. Další důležitá věc byla že mi asistoval přítel, bez něj by to nešlo. Přece jen mě uklidnilo když jsem viděla že mu pavouk v klidu leze po ruce, neděje se nic neočekávanýho a všechno je v pohodě. No a jako další nezbytnou věc vidim že pavouk musí být klidný. To tenhle sklípkan splňuje, dneska dokonce víc než jindy. Tady máte fotky, velké finále samozřejmě chybí, protože jsme se museli soustředit na "výkon" a ne na focení. Na to se můžete těšit příště. Když už jsem se takhle hecla, měla bych to příště zvládnout zas. Boji s fóbiema zdar! Nazdar.
Hladím nožičku
![[trenink.jpg]](http://sweb.cz/para666/trenink.jpg)
![[trenink3.jpg]](http://sweb.cz/para666/trenink3.jpg)
.... a zadeček
![[trenink1.jpg]](http://sweb.cz/para666/trenink1.jpg)
![[trenink2.jpg]](http://sweb.cz/para666/trenink2.jpg)
Snad mě nepokaká, když už pokakal přítele
![[trenink4.jpg]](http://sweb.cz/para666/trenink4.jpg)
Jůů, Sharkie, seš dobrá! ten váš "ťuťu" má totiž fakt nechutnou velikost...
![]:)](https://static.poradna.net/images/smiley/evilsmile.gif)
Držím palec, ať se ti to podaří dotáhnout do zdárného konce, tzn. že tě nerozhodí ani óbr pokoutník v posteli, s klidem ho vemeš do ruky a vyhodíš ven
Musím tohle vlákno oprášit, i když se stydím, že pro vás nemám žádné novinky. Od trénku, kdy mi Štístko lezl po ruce jsem to už neopakovala a mezitím vyrostl. Už je ho pěkný kousek, takže respekt vzrostl. Pořád se o něj starám a minimálně 2x denně ho jdu okouknout. Bohužel je z něj plašan a při rosení se mi stalo, že zděšeně vyběhl ze svého kůrového tunelu, přeběhl zadní stranu terárka až na strop a odtud spadnul. Po chvilce se uklidnil. Zato mě málem šlehlo jak to bylo rychlé a nečekané a taky z toho zvuku jak jeho nožičky ťukaly po skle jak upaloval. Ufff! Takovej šokec jsem už dlouho nezažila. V tuhle chvíli to teda na žádné kamarádění není, navíc se už bojím i jeho chelicer. Na vosí a mravenčí útoky reaguju bolestivýma otokama a ani si nechci představovat jak by se mnou zatočil takovejhle pavouk.
Léto je na krku a tak mám v plánu dál trénovat. Chci vzít na ruku každýho malýho pavouka kterýho uvidím. Na výletě jsme to teď zkoušeli s těma malýma černýma, který běhaj v suchým listí a jsou jich kvanta. Jenže jsou strašně rychlý a navíc skáčou, takže jsem si špatně vybrala. Když mi z přítelovy ruky spadl na tu mojí, strašně jsem se vyděsila. Příště musím najít nějakého klidnějšího a vhodnějšího.
Pište i nadále vaše zkušenosti s arachnofóbií, různé tipy jak na to, postřehy. Dál platí, že hledám parťáka, se kterým se tu budeme předhánět ve fantastických výkonech při zbavování se fóbie. Nemusí to být jen arachnofobik, beru i jiný fobiky. Byla by to skvělá motivace. Pokud máte někdo zkušenosti se zbavováním se jiné fóbie, hoďte to sem taky, pro zábavu i poučení.
Tady máte aktuální fotku Štístka. Teda jestli se nepletu spíš Štístkové. Mám pravdu?
![[http://img300.imageshack.us/img300/91/snmek014r.jp g]](http://img300.imageshack.us/img300/91/snmek014r.jpg)
no, vida, docela vyrostla...kdyztak dodej svlecku, na to pohlavi se podivam. Takhle z fotky si to neprubnu...
Viď?
Je to krásnej pavouk. Mám ti přinést i něco jinýho, na čem jsme se domluvily už dřív, tak bych to vzala při jednom, až se svlíkne. Díky moc. Kolega v práci mi říkal, že je to asi holka, ale po prostudování rozlišování pohlaví na internetu myslím, že je to složitější než se mu zdá.
Každopádně pavouk v poslední době chodí každý večer po terárku a z toho mám fakt radost. Dřív jsme ho neviděli venku skoro nikdy. A i když z něj mám dost respekt, je opravdu roztomilej když si drží svýho červa.
Protože často leze po skle, budu si aspoň za něj dávat ruku aby to vypadalo, že mi sedí na ruce. Třeba ho ještě na ruku vezmu... Neházím flintu do žita. Jen je teď strašně rychlej a snadno se lekne a zdrhá. Zklidní se zas? Jako malej byl klidnej. S takovýmhle plašanem je trénink vyloučený.
Az bude, tak dones svlecku i "veci domluvene driv"
. A s tou povahou - i pavouci jsou individuality, takze klidnejsi byt muze, ale taky nemusi...no, a kdyby to s timhle prerostlym hovadkem neslo - samice (stistkova mamina)ted nove drzi kokon, tak bys stistkovi mohla poridit na dalsi trenovani mladsiho brachu 
Máš můj obdiv...takové obrovské cosi
mě by asi klepla pepka jen kdybych věděla, že je to v místnosti...
Mates RR a Bajunka: díky za podporu.
Právě že nechci aby mě z pavouka klepla pepka a proto na tom makám.
JaBula: kdepak, jeden stačí. Navíc jsem našla jednoho malýho (ještě nevím co to je) v bytě a mám políčeno s ním potrénovat. Vypadá jako Fidla. Jestli to Fidla je, budu se o něj taky starat, ale nechám ho bydlet tam kde je.
Včera jsem vymyslela nový způsob rosení, při kterém nehrozí že pavouk opět zešílí a někam poběží: dlouhou lžičkou mu na lignocel vyleju na různých místech vodu. Za 2 hoďky už má vzdušnou vlhkost jak je potřeba. Tím bych měla zabránit abych se zas tak srašlivě lekla. Nechci si s ním spojovat žádné špatné zážitky. Pořád věřím, že ho ještě vezmu na ruku. I kdyby ne, zůstaneme kamarádi. Plánuju mu v přírodě sehnat nějaké hmyzáky na zpestření jídelníčku. Pár kobylek by mu určitě udělalo radost. Jen jedno si neumím představit. Když berete dospělého pavouka prsty ze stran a zvedáte ho, to se nechá? Nezdrhá, nehází nohama? Neumím si představit, že by něco tak nepřirozenýho snášel jen tak. A další věc: když sklípkan leze po člověku a pak se zastaví a přitiskne se na kůži co to dělá? Ohřívá se? Dá se čekat, že v tu chvíli kousne, nebo by naopak kousl jen kdyby stál? Tohle chování mě mate a děsí. Jak moc je reálné, že mě náš sklípkan kousne když po mě pomašíruje a já mu nebudu nic dělat? Vnímá mě jako terén a neřeší mě? Počítám, že si moc dobře uvědomuje, že je to živý povrch něčeho velkého. Už proto, že se mu na něj nechce, kdežto s neživým povrchem nemá problém.
O povoukách nic nevím, takže ti neporadím. Alez vlastní hlavy ti můžu říct, že bych si NIKDY nesáhl do tera pro pavouka! Daleko snažší by pro mě bylo, aby mi někdo toho pavouka do ruky dal a v případě potřeby ho dal zase rychle pryč.. Myslím, že nějaká burza by (pro mne) na to byla ideální. Přeci jen před lidmi je člověk daleko větší "hrdina". Takže by to navíc byl pro mě takovej hec. A člověk se před "publikem" taky víc hlídá, takže bych stropil určitě daleko menší scénu, než doma v případě, že by se mi TO rozběhlo třebo po ruce...
P.S.: zlatí hadi
samozřejmě se mu to ani trochu nelíbí a moc rád by si kousnul :)
vnímá tě jen jako terén, že se mu nahoru nechce je proto,že by raději zalezl někam pod tebe a až by si byl jistej že nic nehrozí by teprv lezl někam ven...6e by se zastavil a přitiskl se na kůži sem si nikdy nevšim,to se ti jen zdá :)
Nezdá, fakt to udělal. Kamarádovi to taky dělal, tvrdil, že se vždycky takhle nahřál a pak se někam rozeběhl. Nevím, to jsem neviděla. Náš pavouk se svlíkl a má ty nejhezčí kudrliny na světě. Zase povyrostl. Už je po svleku ztvrdlej, tak jsme trénovali. Byl hodně klidnej. Několikrát jsem mu sáhla na zadek. Naštěstí to nebral jako harassment a držel. Sledujte! Byl to pěkně divnej pocit, když jsem viděla jak se ten zadeček pod prstem pohnul. Uf!
A tady jedna jak jde do domečku. Není nádhernej? Nebo možná nádherná. To mi JaBula poví až prostuduje svlečku.
(Mech dostane až se zabydlí v kokosáku.)
Hodně by se mi hodil film Arachnomanie, který 16.5. běžel na ČT2. Nemáte ho někdo? Je tam toho hodně o arachnofobii a určitě bych tam našla zajímavou inspiraci. Ještě nikdy jsem neviděla jak vypadá profesionální léčba.
Ahoj, s velkým zaujetím jsem si přečetla celé vlákno a musím říct, že mít arachnofobii je hnus. Já se pavouků nebojím, ale mám jiný problém, na který neznám latinský název, fobii ze sršňů. Je to úplně panická hrůza, spojená div ne se zástavou srdce když zaslechnu to bzučení - je fakt, že občas mě vystresuje i velkej čmelák, ale když zabzučí sršen, tak už koukám, kam co nejrychleji zmizet. Jako dítě jsem se sršnů nebála, ale pak mě dvakrát napadli, když jsem se koupala a oni se kousek ode mě topili a já si jich při plavání nevšimla - zapoměli na topení a plavali s vystrčeným žihadlem ke mě, a jednou mě napadl celý roj, udělali si hnízdo na záchodě. Po těchto zážitcích stačí i mrtvý sršeň na zemi - a já ho obcházím - nedotkla bych se ho. jednou k nám vletěl sršeň domů - to už jsem měla děti a já si taktéž došla pro souseda, aby ho vyhnal - děti jsem zavřela v pokoji. Jenže co teď, nechci na děti přenášet svůj strach, ale jak se ho zbavit. Chytat sršňě nebudu, a i kdybych náhodou nějakýho měla tak co s ním, když do něj štouchnu ze zadu tak mě štípne a ze předu mě kousne, popřípadě oboje najednou. Jinak hmyzu se nebojím, včely zachranuji i s rizikem případného žihadla. Navíc si moc dobře uvědomuji, že sršní žihadlo je dost jedovaté, což můj strach ještě umocňuje. Nevíte někdo jak na to?
To je vidět z prezentace minulých zážitků
Obě "scénky" mi připadají hodně nadnesené. Mnohokrát jsem se se sršni setkal a nikdy nebyli útoční, je to na rozdíl od vos velmi klidný druh. "Napadení celým rojem" by asi dopadlo s velmi vážnými následky, nejspíše smrtí, což se zřejmě nestalo. A plovoucí sršně, kteří ač se topili by přemýšlely, jak k vám dopádlovat, aby do Vás zatnuly žihadlo, to mi přijde také trochu jako bajka vyvolaná strachem. Bohužel zbavování takového typu strachu je obrovský problém a obávám se, že na to jsme tu krátcí. Snad by pomohlo najít nějaké hnízdo a postupně se k němu přibližovat a zjišťovat, že sršeň se Vás nesnaží nijak napadnout. Sršeň normálně člověka nenapadne, to už musí mít sakra důvod, takže pozorování činnosti sršní zblízka (např. z dvou metrů) není problém.
je to možné, jenže já si to pamatuji jako vzpomnky z dětství,a když člověk plave a přelije se mu přes ruku rozzuřený sršeň, tak je to sakra hnusné. A těch sršnů roj byl, bylo to na táboře, a oni si udělali hnízdo na záchodech. někdo je nejspíš dráždil a já jim pak vlezla přímo do rány. letěli za mnou docela daleko. problém je , že já se ted nejsem schopná k nim přiblížit, natož je pozorovat. Vždycky když jdu do Národního muzea, tak tam koukám na ten preparát za sklem. jediné pozitivum vidím v tom, že kdybych bydlela v japonsku, tak tam mají sršně mnohem větší a útočné. Včera jsem byla v lese a sršně jsem potkala dva a v pohodě jsem se jim obloukem vyhla, žádné utíkání.Jo a ještě jeden fajn zážitek - před nějakou dobou jsem řídila auto serpentýnama, kdy se ještě jedna nedotočila druhá už začala a vletěl mi do auta sršeň. Kupodivu jsem neskončila ve škarpě, v panice sem otevřela dveře a on vyletěl. Snad se to tedy s odstupem času začíná zlepšovat.
Jak píše krokodýl, sršni nejsou agresivní potvory a jsou VELmi užiteční.Na jedinou vec je nutne si dat pozor a to na jejich vystarzne feromony - vsechny socialne zijici Hymenoptery (blanokridli), kam srsen patri, vyuzivaji na svou ochranu to, ze vylouci pri napadeni,. nebezpeci a pod. feromon ktery je vsechny desne rozrusi a jsou pak utocni. To je hlavni duvod toho, ze pak vosy a pripadne srsni napadaji. Je zajimave, ze i kdyz je srsen velikanska, mnohem horsi jed ma klasicka vcela medonosna. Opravdu, neni duvod k panice, jsou to vcelku milí tvorove :)
Ad arachnofobie - Sharko, asi enmas tak silnou formu, jak jsi myslela :) Kazdopadne drzim palce, pavouci jsou uzasni tvorove :)
VH
Ahoj VH! Když se tu rozebírají ti sršni, je možné aby se sršeň opil??
Před rokem jsme slavili kamarádovi narozeniny u známého na zahradě, měl tam sršní hnízdo a na oslavu jsme měli sud s pípou. Ráno když jsem otevřela oči tak jsem se šla podívat na to hnízdo o koukám, u pípy kde bylo vylitý pivo se motal sršeň, poznají že je to alkohol nebo si prostě cucnul a nepočítal s následky
Tak jsem tu zas a mám velký novinky. Byli jsme o víkendu u přátel a překvapili nás, že mají b. albopilosu, devítiletou samici. Pavouka nám vyndali a když jsem viděla jaký je to flegmatik, nejdřív jsem mu sáhla na zadeček a pak jsem se odhodlala nechat si jí nalézt na ruku. Pavouk mi na ní s donucením vlezl a zůstal tam sedět. Vzhledem k tomu, že vlastně vůbec nevypadal jako ti pavouci, ze kterých mám hrůzu, bála jsem se jen jeho chelicer. Ale když nekousl při vyndavání z terárka, tak jsem pochopila, že asi nekousne vůbec. Byl to velký zážitek a věřím, že je to posun. Až uvidím zase nějakého děsivého pokoutníka, musím si opakovat, že je to jen záprtek, že opravdovej pavouk mi už na ruce seděl. Jenže mě právě nejvíc děsí ty naši, běžný, český.
![[http://img38.imageshack.us/img38/3223/img1300r.jpg ]](http://img38.imageshack.us/img38/3223/img1300r.jpg)
Tady máte dokumentaci.
Daleko víc si cením tréninkového zážitku z tohoto týdne, kdy jsem na chodbě u dveří do bytu našla asi centimetrovýho pokoutníka. Nejdřív jsem nadlítla, ale pak jsem se rozhodla, že se musím hecnout. Podařilo se mi odemknout s rukou asi 20cm od něj a protáhnout se okolo něj do bytu. To byl adrenalin! S bušícím srdcem jsem pak stála v bezpečí bytu a i když mi bylo zle, měla jsem radost že jsem to zvládla.
VH - kdepak, moje arachnofobie je intenzivní, ale jak už jsem psala výš, jen v některých případech. Sklípkani mi vždycky přišli jako taková vyšší forma, čím jsou větší, tím míň maj z těch nechutných pavouků, ze kterých tak šílím. Každopádně pozoruju, že se lepším. Projít okolo pavouka jako jsem zvládla tenhle týden, to by bylo před rokem nemyslitelný. Taky už tak dlouho neváhám, když musím projít pod pavoukem, který není přímo nade mnou, ale kdyby popoběhl, byl by. Snáz se přesvědčím, že nepopoběhne a rychle projdu. Velikost pavouka, kterého si nechám lézt po ruce,se u těhle hnusáků výrazně zvětšila - je na velikosti Fidly. Fidlu jsem si nechala běhat po ruce jen s potravinářskou fólií a měla potíž se ho dotknout. Takže je vidět, že výsledky jsou. Snad budu i nadále přicházet s pozitivníma zprávama. Mým cílem je nechat si nalézt na ruku našeho Štístka. To si momentálně neumím vůbec představit. Oproti tý velký samici je to propastný rozdíl.
Sršni - vím co myslíš, že se sršeň rozjede za děsivýho bzučení po hladině přímo na tebe. Vosy to dělaj taky. Možná je to jen radost tonoucího, že se přiblížil "břeh", a tak k němu radostně upalujou. Jenže je to děsivý, to je fakt. Já se bojim vos a sršňů (tech víc). Díky za vysvětlení jak je to s těmi feromony. Tím se vysvětluje, proč mě v jeden den bodly bezdůvodně dvě vosy na akci, kde jezdila formule 1. Bohužel mi potom přestaly fungovat nohy a musela jsem do nemocnice. Začínám dost blbě reagovat na kousance a štípance všeho druhu, tak se vosám a sršňům vyhýbám. Chápu tvojí hrůzu, ale nenapadá mě jak by se toho dalo zbavit. Byl by pro tebe problém vzít do ruky průhlednou krabičku s živým sršněm?
Poslední dobou jsem se flákala, ale včera jsem to trochu dohnala. Kromě sklípkana Štístka máme ještě jednoho pavouka, těžko říct co to je za druh - prosím o určení. Je to Fidla II. a včera jsem konečně přešla od pasivní péče o něj do aktivního tréninku. Dlouho jsem se k tomu nemohla odhodlat a zatím pěkně povyrostl. Prošvihla jsem maximální únosnou velikost a už začal být moc veliký, na druhé straně se o něj několik měsíců starám, dávám mu krmení a tak jsem to přesto zkusila. Původně jsem to chtěla zvládnout sama, ale kdykoli mi měl už už nalézt na ruku, ucukla jsem. Pomohl až přítel - několik minut jsem se dívala jak mu běhá po rukou, pak jsem se ho párkrát dotkla a nakonec jsem ho nechala nalízt na ruku s tím, že mi ho přítel hned sundal. A bez pauzy na nějaké přemýšlení a děsení se znovu, tentokrát na chvilku, zase dolů a nakonec mi na ruce běhal celkem pěknou chvíli. Večer jsem to pro jistotu zopakovala, zase se mi ho moc nechtělo vzít na ruku, ale pomohlo že už jsem ho na ní měla dopoledne. Dneska jsem ho zase vzala na chvilku na ruku a už jsem snesla i když mi zaběhl na odvrácenou stranu dlaně. Předtím byl ten pocit,že nevím kam běží a co tam dělá, dost nepříjemný. Postřeh z tréninku: je dobré nemít moc možností nad tím přemýšlet. Pomohlo mi odhodlání ve stylu tři dva jedna teď a honem si ho nechat nalízt na ruku. A pokud je člověk perplex jak byl odvážnej, měl by honem pokračovat.
Tohle byl úplně rovnocenný zážitek jako s tím velkým sklípkanem, ale v závěru cennější, protože ten sklípkan byl jako plyšovej a skoro vůbec se nehýbal. Větší problémy mám s těmi našimi malými českými, takže jsem pyšná, že jsem se zase posunula. Takovýho pavouka bych nikdy na ruku nevzala a asi bych ho nezvládla ani ulovit do skleničky.
Šárko, tos našla v Praze? To je bomba :) Je to lepovaka jižní (Scytodes thoracica) - na Morave leckde hojné, v Praze existoval dlouho jediný nález. Koukám, že jich bude více. Najdi si někde něco o tom, jak loví, je to geniální - stříká pavučinu na dálku a zalepuje tím malé mušky, chvostoskoky a podobnou havet:) To je fakt zajiave :) Kdyby ti nahodou umrel, jako ze se to muze stat, tak bych moooc prosil ho dat do spiritusu (vodky, lepe slivovice ci lek. alkoholu - cim silnejsi, tim lepsi) a mel bych o nej zajem :) Kazdej doklad dobrej :) Schvalne se koukni, jak ma divne formovanou halvohrud - proste dokonalej lovec (opet z rel. primitivni celedi).
Co se tyce tve fobie - je sranda, ze nemas strach z jednech nejprimitivnejsich pavouku a z pokrocilych mas :) Je teda fakt, ze zrovna pokoutnici jsou nekde ve stredu stromu, ale dalsi jim velmi podobni jsou vyvojove uplne nejvys (nejdokonalejsi jsou skakavky).
VH
Díky za určení! No to je fakt něco. Mně přišel nějaký zvláštní, takovýho pavouka jsem viděla prvně. Pořád mi připadal jako divný křižák, ale ty tělesný proporce má jiný. Právě ta hlavohruď má takový originální tvar a vypadá jako kdyby byl potetovaný.
Jj, koukla jsem na něj na netu a má fakt zajímavý způsob lovu. Bohužel jde myslím zrovna do svleku a tak nechce žrát, jinak bych bedlivě sledovala jestli neuvidím jak střílí pavučinu. Je to pražák jak poleno, nikde jsme necestovali a nic z Moravy k nám nepřišlo. Navíc jich tu doma bylo určitě už takových 10 stejné velikosti, které jsem vyhodila oknem netušíc, že je to takové unikum. Říkám jim bráchové Fidly. Doufám, že hned tak neumře, ale kdyby jo, samozřejmě ti ho zachovám a nějak doručím. Ale nechceš spíš nějakého jeho bráchu kdyby se ještě nějaký našel?
Když je z jižní Evropy, asi by radši nějaké teplejší místečko, ne? Třeba na terárku nad žárovkou bude malinko tepleji než v místnosti. A přezimuje takový pavouk? V zimě budu mít asi trošku problém se sháněním žrádla, ale kupuju sklípkanovi cvrčky, tak bych mohla brát krabičku se cvrčkama ve které bude i nějaký malý aby zimu překlepal v pohodě...
S tím strachem - nebojím se nijak zvlášť těch co nestaví sítě (skákavky mám ráda, sekáči jsou fajn). Pokoutníci tvoří vrchol mojí hrůzy společně se sklepníma velkoprdelníma (co to je vůbec za druh? Takový ten co žije v tunýlku, úplně černý, obří panděro vláčí po zemi jak je přežraný malých dětí, které chodí do sklepa pro kompoty). Křižák je sympatický aspoň tím, že má pěknou síť a je venku, tudíž nám arachnofibikům nekomplikuje život v bytě. Ale nesáhla bych na něj. Jo a mám vlastně další novinku: v Chorvatsku jsem z deseticentimetrový (!) blízkosti vyfotila obřího pruhovanýho křižáka, takovýho obra jsem ještě neviděla, se vším všudy určitě tak 7cm (radši jsem se ptala ostatních, podle mě by to bylo víc). Foto přikládám. Takhle blízko jsem se k takovýmu monstru přiblížila jen proto, že byl usazený v síti a nevypadal že na tom hodlá cokoli měnit.
Ahoj,
v rychlosti. Lepovce je u vas dobre, takze do tepla vic nepotrebuje. Zije u nas synantropne, tedy v domacnostech, jen na JM mozna i venku.
Krizak je krasnej A. bruennichi.
Krmeni - problem, bere fakt malou korist, nic velkeho :( Mikrcvrcci budou velci.
VH
Aha, díky za info.
Tak to ještě musím vymyslet čím budem krmit.
ahoj, přesně takovou fotku tohoto krasnýho hnusáka mám taky, ale musela jsem to dát vyfotit mámě :DD (taky z chrv)
Zdá se, že se na českém internetu konečně objevily nějaké informace o tom jak se zbavit arachnofobie. V době, kdy jsem toto vlákno zakládala jsem k tomu nenašla vůbec nic. Pro případné arachnofibiky vkládám odkaz na zajímavě zpracované stránky: http://dandys.cz/2008/kterak-jsem-se-zbavil-strach u-z-pavouku/ a tady už je příběh arachnofobika, který podle tohoto návodu postupoval: http://arachnofobie.webnode.cz/jak-jsem-se-arachno fobie-vubec-zbavil-/
Chytila jsem zajímavýho pavouka, lezl nám v 5. patře činžáku po okně. Barevně mi připomíná zápřednici, ale chybí mi tam ty velké chelicery. Prosím o určení. V těle má tak 3mm. Vypustíme ho v přírodě. Pardon za velikost, ale nebyl by vidět nebo by byl rozmazaný...
Nigma walckenaeri - cedivecka zelena - teplomilnej synantrop :) Rozsireni anjdes zde..VH
hmmm, no ja neviem ci je to fobia, alebo nie. nemam rada celkovo hmyz, chrobaky, pavuky. nevadia mi, pokym sa nedostanu do mojej tesnej blizkosti.
zaujimave vsak je ze v byvalej robote sme mali v terarku velkeho pavuka, neviem co to bo za druh, viem len ze bol jedovaty. absolutne mi nevadil, aj ked som sa ho pravdaze nedotykala kvoli jedovatosti, ale dokonca som bez problémov vzala do ruky zvlečku, nemám s tým problém a myslím že by som možno aj nejakého veľkého živého vzala na ruku, ale!!! co sa tyka u nas volne zijucich mensich pavucikov, som schopna spustit histericky zachvat, pokial by sa na mne objavil. mam s nich husiu kozu, aj ked mam vacsi strach z velkeho lietajuceho hmyzu alebo chrobakov.
neviem, u mna co sa tyka pavukov zrejme neplati, cim vacsi pavuk tym vycsi strach, skor naopak.
ale zase sa stavam u znamych tercom vysmechu, kedze chovam hady, (z coho ma velka cast obyvatelstva panicky strach), ale ked uvidim malilinkeho pavucika chytaju ma zachvaty
Dlouho jsem tu nebyla, ale už jsem tu a mám novinky. Takže: náš pavouček Štístko tragicky zahynul. Přitopil se v mističce s vodou, do které při mocném bubnování spadnul zády. Nepodařilo se ho zachránit. Po 3/4 roce exilu u nás doma jsem b. vagans Žužu vrátili jejím majitelům. Žuža mě učila zvykat si na vzteklejší a míň předvídatelný reakce pavouků. Moc jsem si jí oblíbila. Taky jsme měli asi dva týdny na hlídání b. albipilosu, samičku, která mi v létě lezla po ruce. To jsem si s ní zopakovala, byl to zase adrenalin, ale menší než v létě. Po Štístkovi jsme si koupili Smítko, b. smithi. Máme ho měsíc a jsme velký kamarádi. Jednou jsem ho měla na ruce, celkem bez váhání. Vypadá celkem bezbranně a roztomile.
![[s1r.jpg]](http://img148.imageshack.us/img148/5249/s1r.jpg)
Smítko
A o víkendu jsme si pořídili pavoučka, o kterém už dlouho uvažuju - theraphosu blondii. Bambule je nádherná, klidná, nevyčesává ani nehrozí. Jsem z ní nadšená. Přesně jak píše Drymarchon - čím větší, tím menší fóbie. Pozoruju, že mi sklípkani opravdu pomohli, k těm menším pavoukům už přistupuju míň vyděšeně. Časem mě čeká trénovat s pokoutníkem, to bude opravdový trénink.
![[http://img295.imageshack.us/img295/8338/snmek067r. jpg]](http://img295.imageshack.us/img295/8338/snmek067r.jpg)
Bambule
zdar
a.d sharkie 
křečci nevyšli,tak bojuješ s fobii 
tuto je dobře,akorát mám pocit,že bambule nejni adutl??,ale věřím, že až v adultu bude tak se nějak porovnáte 
Nazdar, Bambule je prodaná jako semiadult. Je větší než dospělá b. albopilosum, ale jinak je v podstatě ještě "malá". Já taky myslim, že se porovnáme. Zatim úplně v pohodě.
ahoj chci se zeptat jestli nevíš proč na mě můj křeček džungrský prská když si ho chci pohladit ???
mám ho krátce zvykne si ??
Tohle je vlákno o arachnofobii, zkus se zeptat někde ve vláknu pro hlodavce.
Sarka, ako psychoterapeut by som jednoznacne volila kognitivno-behavioralnu terapiu, pavuka chovat doma nie je nevyhnutnost, ani ho zo zaciatku brat na ruky, hlavne je vystavit sa strachu ktory vplyvom ego-obrannych mechanizmov zacne ustupovat. na tvojom mieste by som vyhladala terapeuta ktory riesi fobie kognitivno-behavioralnou terapiou. sama som sa chcela na to podujat no zatial na to nemam podmienky.
To myslím měla být právě ta psychložka, kte které jsem chodila na začátku a důvěru v mně nevzbudila.
Mno myslím že jeste na tom pořád dobře když vám nevadí například sklípkani , malí pavoučci, nebo ty skákavky bo jak jste je pojmenovaly:) opravdu paráda.
Já nemůžu vidět žádného pavouka okamžitě strnu že se nemůžu ani pohnout , rozbuší se mi srdce a mám hotovej histerickej záchvat.... zajímavé je že dříve jsme se aspon těch malinkatejch nebála ale ted jakákoliv představa na pavouky mě rozhodí.. mám problém o nich jen psát. A ted když jsem projížděla příspěvky a viděla některé obrázky co jste sem přidali tak jsem málem od toho notasu utekla.
Stejně tak se mi z nějakého důvodu v dospělosti udělala fobie z výšek což vůbec nechápu když jsem jako malá pořád někde lozila po stromech atd ted se nenahnu ani z prvního patra aniž by mě zalilo horko a strach.
Jenomže pořád se radši zesypu ze strachu z výšek než z těch pavouků to je pro mě jistá smrt a vim na 100 pro že pavouků se budu bát vždycky...
Kežby se ten strach ve mě nějak zlomil ale bohužel spíše vidím pro mě nerealné jak je lidi dokážou brát do ruky apod.
A přitom u nás se nikdo pavouku nijak extra nebojí . Já si připadám jak kdyby to byly nějací mimozemštani hnusný , strašidelný vraždiči...
Mě už asi není pomoci
To Feiit: tak to je fakt těžká forma fobie, ale třeba by i s tím šlo nějak pracovat. Jak jsem psala někde výše, na internetu byl velice užitečný návod jak na to, začínalo to představami jak někde leze pavouk, postupně byl v představách blíž, pak lezl v představě po člověku.... To by možná šlo, kdyby sis představila pavouka jako tečku v dálce, kterou skoro nevidíš a postupně bys k ní chodila blíž a blíž. Aspoň něco.
Jinak novinky u nás doma: Smítko je největší zabiják, směju se když si po sobě čtu, že vypadá bezbranně. Smithky mají být ty mírný a theraphosy ty vzteklý, ale u nás je to obráceně. Bohužel pro mě, tréninkový pavouk z ní nikdy nebude. Každopádně pěkně žere a prospívá, takže z jejího hledika je mise splněná. Bambule je zlatá, klidnej a hodnej pavouk. Což ale neznamená, že bych na ní sahala protože nejsem sebevrah. K Bambuli jsme před rokem pořídili samce Gastona, ale protože Bambule marodila a ne a ne se svléknout, Gastík o tomto víkendu odcestoval do Ústí za holkama a už dvě udělal šťastný. Povahu má jako Bambule, takže to byla láska na první pohled (se mnou a určitě i s holkama pavoučicema). Gaston už se nevrátí, ale místo něj jsme darem dostali mimino theraphosy apophysis, takže máme takovou pidiBambuli.
![[Sn%C3%ADmek%20501RR.jpg]](http://para666.sweb.cz/Sn%C3%ADmek%20501RR.jpg)
Na ruce jsem jí měla, byla kouzelná do té doby než se nažrala. Teď vypadá jako střední pokoutník v ponožkách a už se mi moc nechce jí brát na ruku. Navíc se bojím aby mě nerafla, podle všeho mám alergii na zvířecí toxiny a i po mravenci otékám jako blázen, tak to nechci riskovat. Zase někdy napíšu co je nového a jak mi to s pavouky jde.
Sharkie - moc Tě odivuju jak s tím bojuješ a zlepšuješ se. Taky arachnofobií trpím a nevím jestli bych něco takového dokázala. Jako dítěti mi pavouci vůbec nevadili. Pak jako asi šestiletou holku mě něco kouslo na předloktí, vyhrnula jsem si mikinu a on to byl veliký pavouk. Asi kvůli tomu jsem začala mít hrůzu z těch velikých a časem i z úlpně malých pavouků. Taky bych se toho moc chtěla zbavit, protože když vidím většího pavouka, úplně ztratím veškerou soudnost a v nevhodnou chvíli na nevhodném místě to může dopadnout špatně. Například jednou jsem seděla na asi pětimetrové zdi nad vodou, nohy svěšené dolu a nejednou mi přes ně přeběhl pavouk. Naštěstí byl docela malý, jinak bych určitě skončila dole. Někdy mě tak vyšokují, že pak mám noční můry. Na to mi ale pomohlo chodit na teraburzy, je jich tam tolik, že jsem si na ně docela zvykla, teda aspoň na ty velké. Ale čeští pavouci jsou pro mě ale taky nepřekonatelným problémem a bohužel mi vaděj i ty sekáčové. Jediný který mi nevaděj sou takový ty upně malý co vypadaj trochu jak mravenci s delšíma nohama. A to jinak taky se hmyzem namám vůbec problém. Třeba někdy najdu sílu a taky se s tím pokusím bojovat. Jenom škoda, že už nefungují ty stánky dandys.cz. Přeji Ti další úspěchy v boji s touhle fobií
Terko, ty to máš mnohem těžší, protože u tebe vznikla fobie po kusnutí, kdežto já to měla vypěstované reakcemi okolí. Podívej se sem: http://arachnofobie.webnode.cz/jak-jsem-se-arachno fobie-vubec-zbavil-/, tenhle člověk vycházel z návou, který už se asi nedá sehnat. Aspoň že ti nevadí třesavky (to by mohli být tví mravenčí pavouci), jsou v každé hospodě na záchodě. Taky jsem jednou málem skočila z 3m zdi do Vltavy v Praze na Kampě, takže máme podobné zážitky. Proto jsem se rozhodla to řešit. Jsem opravdu schopná se v panice zabít. Ty určitě taky.
Dobry den, muzu rict, ze vasi odvahu bych chtela mit. Momentalne jsem jako au pair v Anglii...do zvaciho dopisu pro rodinu jsem napsala, ze nesnasim pavouky. Nesnasim a silene se jich bojim. Patrne nekoho potrebovali velmi rychle, protoze fakt, ze jich tu maji pozehnane a navic ty velike a cerne....mi nejak zapomneli rict. V pondeli jsem tedy venku narazila na takovou velkou obludu. Tak jsem tu informaci predala dal a tim byl problem vyresen. Nyni je ovsem nedele rano...jsem na cely dum sama. Jen jsem ho prosla, potkala jsem 3 male. S tim jsem se uz celkem naucila zit, pokud ho zrovna nemam v posteli. Kdyz jsem se ale vracela do sveho pokoje, chtela jsem vyjit schody...to uz se mi ale nepovedlo. Schody jsou potazene svetlym kobercem, na kterem si vyhriva zadek...asi tak 5cm velky, cerny pavouk. To se mi stalo asi ve 3 rano. Pul hodiny jsem mela hystericky zachvat, potom jsem vykourila 2 cigarety a pri tom si namlouvala, ze strach ma on ze me, je daleko mensi a ja muzu zabit jeho, ne on me. Hrdinstvi me ale preslo hned, jak jsem ho znovu uvidela. Nasledovala pul hodina premlouvani se, kdyz to nepomohlo, dalsi pul hodina hysterickeho breceni. Je 5 rano...pavouk stale okupuje schody. Ja jsem unavena, vynervovana, cigarety mam ve svem pokoji, kam nemuzu....a sance na zlepseni v nedohlednu. Takze mate opravdu muj obdiv. Zdravim, Jana.
No já jako děcko jsem z nich měla taky hrůzu až do doby kdy jsem asi v šesti proletěla na naší parcele pavučinou a pavouk mi přistál přímo v obličeji,ale nějak to zafungovalo a místo strachu jsem je začala obdivovat. Od osmi let se věnuji teraristice a mám doma přes stovku pavouků a několik hadů včetně jedáků.
Bože můj, sekáč kouše????????? 😱 Tak to jsem zrovna vědět nemusela 😂
Jak to všechno dopadlo????? Já umírám i z maličkýho, nedovedu si představit, chytit a krmit pavouka, to je hnus 😨🤮
Pořád se dívám na netu, jak se toho zbavit a nic jsem nenašla 😔 jestli je to vůbec možné...