Přidat otázku mezi oblíbenéZasílat nové odpovědi e-mailem Arachnofobie - jdu se jí zbavit

Mám arachnofobii (fobii z pavouků) a konečně jsem se rozhodla, že se jí zbavím. Chci se s vámi podělit o celou tu anabázi. Jednak proto, že určitě znáte někoho, kdo má stejný problém a za druhé že jsem na internetu nenašla informace jak na to. Tak třeba budeme první, kdo to bude na netu komplexně řešit. Můj současný stav je následující: bojím se jen některých druhů pavouků a jen od určité velikosti. Dokonce už dokážu pavouky do jisté velikosti zabít koštětem (nerada), což dřív nešlo - byla to moc malá vzdálenost. Z hlediska psychologie je fobie zástupný strach za něco jiného. U mě to vypadá, že původně mám problém s bezmocí. Obrátila jsem se tedy na MUDr. Praškovou, která je kapacitou na fobie všeho druhu. Byla jsem tam 2x a zatím se nepovedlo navázat vztah terapeuta a pacienta. Příští týden jdu potřetí, tak uvidíme, jestli budeme pokračovat v léčbě spolu nebo půjdu sama po vlastní linii. Dostala jsem za úkol přinést pavouka, který je co do "strašlivosti" na 60%. To je otázka pár dnů, ke mně domů do 5. patra činžáku se jen hrnou. Dneska jsem ulovila pokoutníčka ani ne 1 cm velkého. Zařídila jsem mu terárko kořenem, kamenem a plochou miskou s mokrým lignocelem. Dostal mušku, kterou si vzal. Prosím kolegy přes pavouky, aby mi poradili jak moc a jak často krmit. Muška byla smutnice - černá muška z hlíny z květináče. Dál bych mohla nechat odkryté slupky od melounu a snad budou octomilky. Můj plán je následující: ať už přijde pycholožka s čímkoli, chci v následujících dnech vzít pavouka na ruku. Pak ho chci brát na ruku několikrát týdně. Teoreticky jak postupně poroste, strach by měl ustupovat. Nevím, nevím, jak se donutím, už to, že jsem ho chytla do skleničky byl na mě výkon. Ještě doplním, že s žádným hmyzem problém nemám, na všechno sahám. O pavoucích vím dost, nejsou ničím nebezpeční (kromě alergie na kousnutí). Kousnul mě jednou sekáč, ale ty mi nikdy nevadili a ani potom nezačali. Na okně mám skákavky, které přímo zbožňuju. Každý rok mají miminka a když je potkám během veder, rosím jim. Chodí pít ke kapičkám vody. Někdy je i krmím. Budu reportovat a těším se na rady a příspěvky. Držte mi palec! Díky.

Jsou zobrazeny jen nové odpovědi. Zobrazit všechny
Předmět Autor Datum
Tak jsem tu zas a mám velký novinky. Byli jsme o víkendu u přátel a překvapili nás, že mají b. albop…
Sharkie 24.05.2009 22:48
Sharkie
Poslední dobou jsem se flákala, ale včera jsem to trochu dohnala. Kromě sklípkana Štístka máme ještě…
Sharkie 07.09.2009 21:26
Sharkie
Šárko, tos našla v Praze? To je bomba :) Je to lepovaka jižní (Scytodes thoracica) - na Morave leckd…
VH 08.09.2009 13:16
VH
Díky za určení! No to je fakt něco. Mně přišel nějaký zvláštní, takovýho pavouka jsem viděla prvně.…
Sharkie 08.09.2009 20:26
Sharkie
ahoj, přesně takovou fotku tohoto krasnýho hnusáka mám taky, ale musela jsem to dát vyfotit mámě :DD… nový
guaqueta 29.09.2011 13:41
guaqueta
Sarka, ako psychoterapeut by som jednoznacne volila kognitivno-behavioralnu terapiu, pavuka chovat d…
krueggerova 26.07.2011 09:58
krueggerova
To myslím měla být právě ta psychložka, kte které jsem chodila na začátku a důvěru v mně nevzbudila. nový
Sharkie 02.10.2011 17:07
Sharkie
Mno myslím že jeste na tom pořád dobře když vám nevadí například sklípkani , malí pavoučci, nebo ty… nový
Feiit 03.12.2011 09:54
Feiit
To Feiit: tak to je fakt těžká forma fobie, ale třeba by i s tím šlo nějak pracovat. Jak jsem psala… nový
Sharkie 28.05.2012 22:54
Sharkie
Sharkie - moc Tě odivuju jak s tím bojuješ a zlepšuješ se. Taky arachnofobií trpím a nevím jestli by… nový
TerkaS 29.05.2012 13:22
TerkaS
Terko, ty to máš mnohem těžší, protože u tebe vznikla fobie po kusnutí, kdežto já to měla vypěstovan… nový
Sharkie 12.06.2012 14:54
Sharkie
Dobry den, muzu rict, ze vasi odvahu bych chtela mit. Momentalne jsem jako au pair v Anglii...do zva… nový
Janule1990 19.08.2012 06:10
Janule1990
No já jako děcko jsem z nich měla taky hrůzu až do doby kdy jsem asi v šesti proletěla na naší parce… nový
bitis 19.08.2012 08:59
bitis
Bože můj, sekáč kouše????????? 😱 Tak to jsem zrovna vědět nemusela 😂 Jak to všechno dopadlo????? Já… poslední
Eva Eva Eva 03.05.2022 01:35
Eva Eva Eva

Tak jsem tu zas a mám velký novinky. Byli jsme o víkendu u přátel a překvapili nás, že mají b. albopilosu, devítiletou samici. Pavouka nám vyndali a když jsem viděla jaký je to flegmatik, nejdřív jsem mu sáhla na zadeček a pak jsem se odhodlala nechat si jí nalézt na ruku. Pavouk mi na ní s donucením vlezl a zůstal tam sedět. Vzhledem k tomu, že vlastně vůbec nevypadal jako ti pavouci, ze kterých mám hrůzu, bála jsem se jen jeho chelicer. Ale když nekousl při vyndavání z terárka, tak jsem pochopila, že asi nekousne vůbec. Byl to velký zážitek a věřím, že je to posun. Až uvidím zase nějakého děsivého pokoutníka, musím si opakovat, že je to jen záprtek, že opravdovej pavouk mi už na ruce seděl. Jenže mě právě nejvíc děsí ty naši, běžný, český.
Tady máte dokumentaci.
[http://img38.imageshack.us/img38/3223/img1300r.jpg   ]

[http://img38.imageshack.us/img38/9800/img1303rr.jp   g]

Daleko víc si cením tréninkového zážitku z tohoto týdne, kdy jsem na chodbě u dveří do bytu našla asi centimetrovýho pokoutníka. Nejdřív jsem nadlítla, ale pak jsem se rozhodla, že se musím hecnout. Podařilo se mi odemknout s rukou asi 20cm od něj a protáhnout se okolo něj do bytu. To byl adrenalin! S bušícím srdcem jsem pak stála v bezpečí bytu a i když mi bylo zle, měla jsem radost že jsem to zvládla.

VH - kdepak, moje arachnofobie je intenzivní, ale jak už jsem psala výš, jen v některých případech. Sklípkani mi vždycky přišli jako taková vyšší forma, čím jsou větší, tím míň maj z těch nechutných pavouků, ze kterých tak šílím. Každopádně pozoruju, že se lepším. Projít okolo pavouka jako jsem zvládla tenhle týden, to by bylo před rokem nemyslitelný. Taky už tak dlouho neváhám, když musím projít pod pavoukem, který není přímo nade mnou, ale kdyby popoběhl, byl by. Snáz se přesvědčím, že nepopoběhne a rychle projdu. Velikost pavouka, kterého si nechám lézt po ruce,se u těhle hnusáků výrazně zvětšila - je na velikosti Fidly. Fidlu jsem si nechala běhat po ruce jen s potravinářskou fólií a měla potíž se ho dotknout. Takže je vidět, že výsledky jsou. Snad budu i nadále přicházet s pozitivníma zprávama. Mým cílem je nechat si nalézt na ruku našeho Štístka. To si momentálně neumím vůbec představit. Oproti tý velký samici je to propastný rozdíl.

Sršni - vím co myslíš, že se sršeň rozjede za děsivýho bzučení po hladině přímo na tebe. Vosy to dělaj taky. Možná je to jen radost tonoucího, že se přiblížil "břeh", a tak k němu radostně upalujou. Jenže je to děsivý, to je fakt. Já se bojim vos a sršňů (tech víc). Díky za vysvětlení jak je to s těmi feromony. Tím se vysvětluje, proč mě v jeden den bodly bezdůvodně dvě vosy na akci, kde jezdila formule 1. Bohužel mi potom přestaly fungovat nohy a musela jsem do nemocnice. Začínám dost blbě reagovat na kousance a štípance všeho druhu, tak se vosám a sršňům vyhýbám. Chápu tvojí hrůzu, ale nenapadá mě jak by se toho dalo zbavit. Byl by pro tebe problém vzít do ruky průhlednou krabičku s živým sršněm?

Poslední dobou jsem se flákala, ale včera jsem to trochu dohnala. Kromě sklípkana Štístka máme ještě jednoho pavouka, těžko říct co to je za druh - prosím o určení. Je to Fidla II. a včera jsem konečně přešla od pasivní péče o něj do aktivního tréninku. Dlouho jsem se k tomu nemohla odhodlat a zatím pěkně povyrostl. Prošvihla jsem maximální únosnou velikost a už začal být moc veliký, na druhé straně se o něj několik měsíců starám, dávám mu krmení a tak jsem to přesto zkusila. Původně jsem to chtěla zvládnout sama, ale kdykoli mi měl už už nalézt na ruku, ucukla jsem. Pomohl až přítel - několik minut jsem se dívala jak mu běhá po rukou, pak jsem se ho párkrát dotkla a nakonec jsem ho nechala nalízt na ruku s tím, že mi ho přítel hned sundal. A bez pauzy na nějaké přemýšlení a děsení se znovu, tentokrát na chvilku, zase dolů a nakonec mi na ruce běhal celkem pěknou chvíli. Večer jsem to pro jistotu zopakovala, zase se mi ho moc nechtělo vzít na ruku, ale pomohlo že už jsem ho na ní měla dopoledne. Dneska jsem ho zase vzala na chvilku na ruku a už jsem snesla i když mi zaběhl na odvrácenou stranu dlaně. Předtím byl ten pocit,že nevím kam běží a co tam dělá, dost nepříjemný. Postřeh z tréninku: je dobré nemít moc možností nad tím přemýšlet. Pomohlo mi odhodlání ve stylu tři dva jedna teď a honem si ho nechat nalízt na ruku. A pokud je člověk perplex jak byl odvážnej, měl by honem pokračovat. :-) Tohle byl úplně rovnocenný zážitek jako s tím velkým sklípkanem, ale v závěru cennější, protože ten sklípkan byl jako plyšovej a skoro vůbec se nehýbal. Větší problémy mám s těmi našimi malými českými, takže jsem pyšná, že jsem se zase posunula. Takovýho pavouka bych nikdy na ruku nevzala a asi bych ho nezvládla ani ulovit do skleničky.

[snmek076.jpg]

[http://img412.imageshack.us/img412/4087/snmek078.j pg]

[http://img338.imageshack.us/img338/5209/snmek054.j pg]

Šárko, tos našla v Praze? To je bomba :) Je to lepovaka jižní (Scytodes thoracica) - na Morave leckde hojné, v Praze existoval dlouho jediný nález. Koukám, že jich bude více. Najdi si někde něco o tom, jak loví, je to geniální - stříká pavučinu na dálku a zalepuje tím malé mušky, chvostoskoky a podobnou havet:) To je fakt zajiave :) Kdyby ti nahodou umrel, jako ze se to muze stat, tak bych moooc prosil ho dat do spiritusu (vodky, lepe slivovice ci lek. alkoholu - cim silnejsi, tim lepsi) a mel bych o nej zajem :) Kazdej doklad dobrej :) Schvalne se koukni, jak ma divne formovanou halvohrud - proste dokonalej lovec (opet z rel. primitivni celedi).

Co se tyce tve fobie - je sranda, ze nemas strach z jednech nejprimitivnejsich pavouku a z pokrocilych mas :) Je teda fakt, ze zrovna pokoutnici jsou nekde ve stredu stromu, ale dalsi jim velmi podobni jsou vyvojove uplne nejvys (nejdokonalejsi jsou skakavky).

VH

Díky za určení! No to je fakt něco. Mně přišel nějaký zvláštní, takovýho pavouka jsem viděla prvně. Pořád mi připadal jako divný křižák, ale ty tělesný proporce má jiný. Právě ta hlavohruď má takový originální tvar a vypadá jako kdyby byl potetovaný.
Jj, koukla jsem na něj na netu a má fakt zajímavý způsob lovu. Bohužel jde myslím zrovna do svleku a tak nechce žrát, jinak bych bedlivě sledovala jestli neuvidím jak střílí pavučinu. Je to pražák jak poleno, nikde jsme necestovali a nic z Moravy k nám nepřišlo. Navíc jich tu doma bylo určitě už takových 10 stejné velikosti, které jsem vyhodila oknem netušíc, že je to takové unikum. Říkám jim bráchové Fidly. Doufám, že hned tak neumře, ale kdyby jo, samozřejmě ti ho zachovám a nějak doručím. Ale nechceš spíš nějakého jeho bráchu kdyby se ještě nějaký našel?

Když je z jižní Evropy, asi by radši nějaké teplejší místečko, ne? Třeba na terárku nad žárovkou bude malinko tepleji než v místnosti. A přezimuje takový pavouk? V zimě budu mít asi trošku problém se sháněním žrádla, ale kupuju sklípkanovi cvrčky, tak bych mohla brát krabičku se cvrčkama ve které bude i nějaký malý aby zimu překlepal v pohodě...

S tím strachem - nebojím se nijak zvlášť těch co nestaví sítě (skákavky mám ráda, sekáči jsou fajn). Pokoutníci tvoří vrchol mojí hrůzy společně se sklepníma velkoprdelníma (co to je vůbec za druh? Takový ten co žije v tunýlku, úplně černý, obří panděro vláčí po zemi jak je přežraný malých dětí, které chodí do sklepa pro kompoty). Křižák je sympatický aspoň tím, že má pěknou síť a je venku, tudíž nám arachnofibikům nekomplikuje život v bytě. Ale nesáhla bych na něj. Jo a mám vlastně další novinku: v Chorvatsku jsem z deseticentimetrový (!) blízkosti vyfotila obřího pruhovanýho křižáka, takovýho obra jsem ještě neviděla, se vším všudy určitě tak 7cm (radši jsem se ptala ostatních, podle mě by to bylo víc). Foto přikládám. Takhle blízko jsem se k takovýmu monstru přiblížila jen proto, že byl usazený v síti a nevypadal že na tom hodlá cokoli měnit.

[http://img44.imageshack.us/img44/1053/snmek135r.jp  g]

Sarka, ako psychoterapeut by som jednoznacne volila kognitivno-behavioralnu terapiu, pavuka chovat doma nie je nevyhnutnost, ani ho zo zaciatku brat na ruky, hlavne je vystavit sa strachu ktory vplyvom ego-obrannych mechanizmov zacne ustupovat. na tvojom mieste by som vyhladala terapeuta ktory riesi fobie kognitivno-behavioralnou terapiou. sama som sa chcela na to podujat no zatial na to nemam podmienky.

Mno myslím že jeste na tom pořád dobře když vám nevadí například sklípkani , malí pavoučci, nebo ty skákavky bo jak jste je pojmenovaly:) opravdu paráda.
Já nemůžu vidět žádného pavouka okamžitě strnu že se nemůžu ani pohnout , rozbuší se mi srdce a mám hotovej histerickej záchvat.... zajímavé je že dříve jsme se aspon těch malinkatejch nebála ale ted jakákoliv představa na pavouky mě rozhodí.. mám problém o nich jen psát. A ted když jsem projížděla příspěvky a viděla některé obrázky co jste sem přidali tak jsem málem od toho notasu utekla.
Stejně tak se mi z nějakého důvodu v dospělosti udělala fobie z výšek což vůbec nechápu když jsem jako malá pořád někde lozila po stromech atd ted se nenahnu ani z prvního patra aniž by mě zalilo horko a strach.
Jenomže pořád se radši zesypu ze strachu z výšek než z těch pavouků to je pro mě jistá smrt a vim na 100 pro že pavouků se budu bát vždycky...
Kežby se ten strach ve mě nějak zlomil ale bohužel spíše vidím pro mě nerealné jak je lidi dokážou brát do ruky apod.
A přitom u nás se nikdo pavouku nijak extra nebojí . Já si připadám jak kdyby to byly nějací mimozemštani hnusný , strašidelný vraždiči...
Mě už asi není pomoci:-D

To Feiit: tak to je fakt těžká forma fobie, ale třeba by i s tím šlo nějak pracovat. Jak jsem psala někde výše, na internetu byl velice užitečný návod jak na to, začínalo to představami jak někde leze pavouk, postupně byl v představách blíž, pak lezl v představě po člověku.... To by možná šlo, kdyby sis představila pavouka jako tečku v dálce, kterou skoro nevidíš a postupně bys k ní chodila blíž a blíž. Aspoň něco.

Jinak novinky u nás doma: Smítko je největší zabiják, směju se když si po sobě čtu, že vypadá bezbranně. Smithky mají být ty mírný a theraphosy ty vzteklý, ale u nás je to obráceně. Bohužel pro mě, tréninkový pavouk z ní nikdy nebude. Každopádně pěkně žere a prospívá, takže z jejího hledika je mise splněná. Bambule je zlatá, klidnej a hodnej pavouk. Což ale neznamená, že bych na ní sahala protože nejsem sebevrah. K Bambuli jsme před rokem pořídili samce Gastona, ale protože Bambule marodila a ne a ne se svléknout, Gastík o tomto víkendu odcestoval do Ústí za holkama a už dvě udělal šťastný. Povahu má jako Bambule, takže to byla láska na první pohled (se mnou a určitě i s holkama pavoučicema). Gaston už se nevrátí, ale místo něj jsme darem dostali mimino theraphosy apophysis, takže máme takovou pidiBambuli.
[Sn%C3%ADmek%20501RR.jpg]

Na ruce jsem jí měla, byla kouzelná do té doby než se nažrala. Teď vypadá jako střední pokoutník v ponožkách a už se mi moc nechce jí brát na ruku. Navíc se bojím aby mě nerafla, podle všeho mám alergii na zvířecí toxiny a i po mravenci otékám jako blázen, tak to nechci riskovat. Zase někdy napíšu co je nového a jak mi to s pavouky jde.

Sharkie - moc Tě odivuju jak s tím bojuješ a zlepšuješ se. Taky arachnofobií trpím a nevím jestli bych něco takového dokázala. Jako dítěti mi pavouci vůbec nevadili. Pak jako asi šestiletou holku mě něco kouslo na předloktí, vyhrnula jsem si mikinu a on to byl veliký pavouk. Asi kvůli tomu jsem začala mít hrůzu z těch velikých a časem i z úlpně malých pavouků. Taky bych se toho moc chtěla zbavit, protože když vidím většího pavouka, úplně ztratím veškerou soudnost a v nevhodnou chvíli na nevhodném místě to může dopadnout špatně. Například jednou jsem seděla na asi pětimetrové zdi nad vodou, nohy svěšené dolu a nejednou mi přes ně přeběhl pavouk. Naštěstí byl docela malý, jinak bych určitě skončila dole. Někdy mě tak vyšokují, že pak mám noční můry. Na to mi ale pomohlo chodit na teraburzy, je jich tam tolik, že jsem si na ně docela zvykla, teda aspoň na ty velké. Ale čeští pavouci jsou pro mě ale taky nepřekonatelným problémem a bohužel mi vaděj i ty sekáčové. Jediný který mi nevaděj sou takový ty upně malý co vypadaj trochu jak mravenci s delšíma nohama. A to jinak taky se hmyzem namám vůbec problém. Třeba někdy najdu sílu a taky se s tím pokusím bojovat. Jenom škoda, že už nefungují ty stánky dandys.cz. Přeji Ti další úspěchy v boji s touhle fobií

Terko, ty to máš mnohem těžší, protože u tebe vznikla fobie po kusnutí, kdežto já to měla vypěstované reakcemi okolí. Podívej se sem: http://arachnofobie.webnode.cz/jak-jsem-se-arachno fobie-vubec-zbavil-/, tenhle člověk vycházel z návou, který už se asi nedá sehnat. Aspoň že ti nevadí třesavky (to by mohli být tví mravenčí pavouci), jsou v každé hospodě na záchodě. Taky jsem jednou málem skočila z 3m zdi do Vltavy v Praze na Kampě, takže máme podobné zážitky. Proto jsem se rozhodla to řešit. Jsem opravdu schopná se v panice zabít. Ty určitě taky.

Dobry den, muzu rict, ze vasi odvahu bych chtela mit. Momentalne jsem jako au pair v Anglii...do zvaciho dopisu pro rodinu jsem napsala, ze nesnasim pavouky. Nesnasim a silene se jich bojim. Patrne nekoho potrebovali velmi rychle, protoze fakt, ze jich tu maji pozehnane a navic ty velike a cerne....mi nejak zapomneli rict. V pondeli jsem tedy venku narazila na takovou velkou obludu. Tak jsem tu informaci predala dal a tim byl problem vyresen. Nyni je ovsem nedele rano...jsem na cely dum sama. Jen jsem ho prosla, potkala jsem 3 male. S tim jsem se uz celkem naucila zit, pokud ho zrovna nemam v posteli. Kdyz jsem se ale vracela do sveho pokoje, chtela jsem vyjit schody...to uz se mi ale nepovedlo. Schody jsou potazene svetlym kobercem, na kterem si vyhriva zadek...asi tak 5cm velky, cerny pavouk. To se mi stalo asi ve 3 rano. Pul hodiny jsem mela hystericky zachvat, potom jsem vykourila 2 cigarety a pri tom si namlouvala, ze strach ma on ze me, je daleko mensi a ja muzu zabit jeho, ne on me. Hrdinstvi me ale preslo hned, jak jsem ho znovu uvidela. Nasledovala pul hodina premlouvani se, kdyz to nepomohlo, dalsi pul hodina hysterickeho breceni. Je 5 rano...pavouk stale okupuje schody. Ja jsem unavena, vynervovana, cigarety mam ve svem pokoji, kam nemuzu....a sance na zlepseni v nedohlednu. Takze mate opravdu muj obdiv. Zdravim, Jana.

No já jako děcko jsem z nich měla taky hrůzu až do doby kdy jsem asi v šesti proletěla na naší parcele pavučinou a pavouk mi přistál přímo v obličeji,ale nějak to zafungovalo a místo strachu jsem je začala obdivovat. Od osmi let se věnuji teraristice a mám doma přes stovku pavouků a několik hadů včetně jedáků.

Bože můj, sekáč kouše????????? 😱 Tak to jsem zrovna vědět nemusela 😂
Jak to všechno dopadlo????? Já umírám i z maličkýho, nedovedu si představit, chytit a krmit pavouka, to je hnus 😨🤮
Pořád se dívám na netu, jak se toho zbavit a nic jsem nenašla 😔 jestli je to vůbec možné...

Zpět do poradny Odpovědět na původní otázku Nahoru