Dobry den, muzu rict, ze vasi odvahu bych chtela mit. Momentalne jsem jako au pair v Anglii...do zvaciho dopisu pro rodinu jsem napsala, ze nesnasim pavouky. Nesnasim a silene se jich bojim. Patrne nekoho potrebovali velmi rychle, protoze fakt, ze jich tu maji pozehnane a navic ty velike a cerne....mi nejak zapomneli rict. V pondeli jsem tedy venku narazila na takovou velkou obludu. Tak jsem tu informaci predala dal a tim byl problem vyresen. Nyni je ovsem nedele rano...jsem na cely dum sama. Jen jsem ho prosla, potkala jsem 3 male. S tim jsem se uz celkem naucila zit, pokud ho zrovna nemam v posteli. Kdyz jsem se ale vracela do sveho pokoje, chtela jsem vyjit schody...to uz se mi ale nepovedlo. Schody jsou potazene svetlym kobercem, na kterem si vyhriva zadek...asi tak 5cm velky, cerny pavouk. To se mi stalo asi ve 3 rano. Pul hodiny jsem mela hystericky zachvat, potom jsem vykourila 2 cigarety a pri tom si namlouvala, ze strach ma on ze me, je daleko mensi a ja muzu zabit jeho, ne on me. Hrdinstvi me ale preslo hned, jak jsem ho znovu uvidela. Nasledovala pul hodina premlouvani se, kdyz to nepomohlo, dalsi pul hodina hysterickeho breceni. Je 5 rano...pavouk stale okupuje schody. Ja jsem unavena, vynervovana, cigarety mam ve svem pokoji, kam nemuzu....a sance na zlepseni v nedohlednu. Takze mate opravdu muj obdiv. Zdravim, Jana.